„Nejdůležitější však je, že zemědělci dostávají díky vyšší poptávce po obilovinách po dlouhé době za produkci slušně zaplaceno,“ řekla ředitelka jihočeské agrární komory Hana Hricová. Vzápětí však optimismus mírní dodatkem, že cena hnojiv stoupla o téměř čtvrtinu a zisky krátí nárůst cen pohonných hmot.


Kolik zemědělci za svoji letošní úrodu utrží?
Průměrná výkupní cena potravinářské pšenice je nyní kolem pěti a půl tisíce korun za tunu, zatímco vloni byl problém prodat tuto plodinu za více než tři tisíce korun. Příznivá je i cena řepky, která se pohybuje na úrovni osm tisíc korun za tunu proti loňským 6300 korunám. Zároveň se projevil naprosto neočekávaný trend – zatímco historicky byla nejnižší cena ve žních a vyplatilo se čekat na pozdější dobu, letos cena vystřelila i v době žní. Nyní stále mírně stoupá a netroufám si tvrdit, jak se bude vyvíjet. Podle mého názoru není umělá, ale odpovídá poptávce a přiměřenému zisku zemědělců.


Jak dopadla sklizeň v kraji?
Dá se říct, že úroda je mírně nadprůměrná. Na jihu Čech se sklidilo kolem 700 tisíc tun obilovin a 122 tisíc tun řepky. Přitom jsme zaznamenali ve výnosech značné lokální rozdíly. Některým agropodnikatelům, kteří působí v oblastech s lehčí půdou, nebo tam, kde málo pršelo, zmařilo úrodu sucho. Na některých místech zase sklízelo krupobití, například na Táborsku.


Kde byly v jižních Čechách nejvyšší výnosy?
Třeba u ozimní pšenice jsme zaznamenali nejvyšší výnosy na Českobudějovicku, a to 5,2 tuny z hektaru. Naopak nejnižší byly na Prachaticku - 4,1 tuny z hektaru. Výnosy vždycky logicky odpovídají klimatickým vlivům, kvalitě půdy a péče o ni. Paradoxem je, že kvůli enormnímu suchu jsou na tom pěstitelé z podhorských oblastí letos lépe než řada zemědělců z klasické obilnice republiky na jižní Moravě. Zatímco tam jsou místa, kde byla katastrofální neúroda, naopak třeba agropodnikatelé na Vysočině sklízeli přes pět tun žita z hektaru, což je historicky neobvyklé.


Můžete porovnat výnosy plodin meziročně?
U obilovin vzrostla výnosnost zhruba o devatenáct procent a u řepky o sedm procent ve srovnání s loňskem. Ale je třeba připomenout, že loni byla v regionu podprůměrná sklizeň. Proto říkáme, že letošní úroda je mírně nadprůměrná z hlediska dlouhodobější historie. Rozhodně však nemůžeme usnout na vavřínech, protože ještě máme rezervy v intenzitě produkce.


Čím lze dosáhnout větších výnosů?

Určitě ještě máme rezervy v hnojení půdy, šlechtění plodin i jejich ochraně proti škůdcům a chorobám. Do půdy u nás zejména kvůli dlouhodobému nedostatku kapitálu v odvětví není vkládáno tolik vstupů, aby mohla vydat maximální výnosy.
Český zemědělec používá v průměru o čtyřicet procent méně hnojiv a o padesát procent méně chemických přípravků na ochranu rostlin oproti původní patnáctce zemí Evropské unie. A to netvrdíme, že by tím unie nějak ohrožovala životní prostředí.


Jenže dnes se spíš razí moderní trend biopotravin.

Samozřejmě to jsou dvě různé cesty. Trend biopotravin oprošťuje potravní řetězec od chemie a genetiky a tím vrací zemědělce více do extenzivnější roviny a spotřebitel musí za biokvalitu zaplatit nadstandardní cenu. Obávám se, že nyní si to ještě většina konzumentů nemůže dovolit, i když my tento trend taky podporujeme. Ovšem z hlediska rostoucího celosvětového hladu a omezených pěstebních ploch se domnívám, že nosným a konkurenceschopným odvětvím bude stále zemědělství konvenční.


Kolik zemědělců se v kraji živí ekologickým hospodařením?
V jižních Čechách obhospodařuje půdu určenou pro ekokologické zemědělství 102 farmářů, celkem jí užívají téměř 23 tisíc hektarů. To nás v rámci mezikrajového srovnání řadí na čtvrté nejekologičtější místo v republice. Je to dáno tím, že jihočeští zemědělci mají k ekologickému zaměření vhodné podmínky – dvě třetiny zemědělské půdy kraje spadají do takzvaných méně příznivých oblastí a je tudíž vhodná k zatravnění. To ji předurčuje k ekologickému hospodaření, protože u nás se zatím největší část podpor váže právě na péči o travní porosty.