Kliknutím zvětšítePožár byl ohlášen 13. srpna 2003 přibližně v 16.30 hodin. Ještě téhož dne ve 23 hodin se ho podařilo lokalizovat. Přesto zásah trval celých osm dní.
Na likvidaci požáru se podílelo 45 jednotek požární ochrany z jižních Čech, včetně dobrovolných hasičů a jednotky jindřichohradecký vojáků - záchranářů. Hašení komplikovala vysoká prašnost vyschlé rašeliny, málo únosné cesty pro vozidla dopravující vodu. Nebezpečí zvyšoval systém kanálů odvodňujících rašeliniště. Stávalo se, že se požár přes kanál rozšířil do sousedního lesního porostu a zasahující hasiče doslova odřízl od jediné ústupové cesty. Zaznamenána byla dvě drobná zranění zasahujících hasičů. Zdroj: pozary.cz
Požár vznikl při těžbě rašeliny na pracovišti v Hrdlořezích a vzápětí se kvůli trvajícímu větru z rašelinových polí rozšířil na mladé, zejména borové lesní porosty vysázené na rekultivovaných plochách. Celkem byla zničena obtížně zalesnitelná plocha o výměře více než 26 hektarů, čímž podniku Lesy ČR vznikla přímá škoda ve výši 4,5 milionu korun. Vyšetřováním nebyl určen viník požáru.
Požár v Českém Švýcarsku zasáhl celkem (na obou stranách hranice) 1500 hektarů. V neděli 31. července se hasičům podařilo celkovou plochu zásahu v Českém Švýcarsku zmenšit zhruba o pětinu na asi 2860 hektarů, spálená plocha činí 1060 hektarů. V pondělí 1. srpna hasiči informovali, že se jim požár podařilo lokalizovat. Další den se plocha zmenšila zhruba na 513 hektarů, hasiči ale našli další skrytá ohniska na západní straně Pravčické brány.
S požárem lesa v Hřensku se to podle tehdejšího ředitele jindřichohradeckého hasičského sboru Oldřicha Pánka moc nedá srovnávat. "V Hřensku je daleko nepřístupnější terén. Ale v Hrdlořezech na tom rašeliništi jsme také zasahovali okolo dvou týdnů. Snazší to bylo v tom, že se požár šířil na částečně již vytěžených polích, ale někde i ještě mezi stromy. Terén zde je spíš rovinantý. V těch skalách v Hřensku si to snad ani nedovedu představit, co je to za práci. I když také jsme museli tahat z dálky hadicemi vodu," srovnává Oldřich Pánek.
Pokračuje, že oheň šířící se rašelinou je hodně nebezpečný a obtížně hasitelný. "Problém rašeliny je, že jde do hloubky až dva metry a celá prohořívala dolů. Takže to nebylo vidět, až se vždycky někde zase o kus dál objevil kouř. Nejprve se musel požár lokalizovat a pak jsme kousek po kousku ulévali terén. Pomáhali nám i lesáci, kteří chodili s kýbly a když objevili nějaký kouř, tak to prolili vodou," pokračoval Oldřich Pánek.
Hasičům tehdy také pomáhaly z nebe hasit jedno letadlo - "Andula", tedy AN 2 ANTONOV a jeden vrtulník s vakem na vodu.
Paralelou se zásahem v Českém Švýcarsku může být například dálková doprava vody. "Také se tahala z dálky, i když ne do kopců. Bylo sucho a rybníky, ze kterých se voda brala, se vyčerpávaly. Tak je rybáři museli zase připouštět kvůli nasazeným rybám," vzpomíná na jednotlivé střípky ze starého požáru Oldřich Pánek. A dodává, že je lepší oheň než velká voda. Protože tomu se dá utéct, ale vodě ne. Což ukázaly před dvaceti roky ničivé povodně. "Kdyby se tenkrát protrhl Rožmberk, tak asi neutekl nikdo. Lidé se nechtěli evakuovat," dodal.
Nasazení bylo hasičů bylo podle Petry Nigrinové, která vše sledovala, opravdu velké. "Ti kluci to tenkrát brali opravdu vážně a zodpovědně. Měli neskutečnou disciplínu," zmínila.
Obří žhnoucí doutník
Podle jednoho z tehdejších svědků požáru rašeliniště nikdo takový rozsah nečekal. "V noci rašelinový val vypadal z dálky jako žhnoucí doutník. Začalo to hořet na ploše vlevo od areálu, pak se to přehouplo přes panelku a doběhlo až ke stoce. Tam hasiči hlídali, aby se oheň nedostal přes stoku a neskočil do lesa. To by bylo opravdu zle. Bylo strašné vedro, tak jsme hasičům vozili alespoň pití," vzpomíná jeden z pamětníků. Kouř byl podle něho cítit až v Chlumu u Třeboně.
Pokračoval, že v areálu byly úzké cesty, tak byla přesně vypracovaná doprava vody k hašení a odjezd prázdných cisteren, aby se velká auta na panelkách nemusela složitě vyhýbat.
"Ještě po zlikvidování ohně se držely služby, byla k dispozici velká cisterna s vodou, aby se mohly zalévat stále se objevující čmoudíky," doplnil s tím, že vše tenkrát ještě komplikoval poměrně silný vítr.
Poznamenal, že požárů na rašeliništi bylo v minulosti víc.
Právě na jeden z předchozích požárů vzpomíná i Matra Makaki: "Před nedávnem jsme se bavili s mým synem o počátku požáru. Byl u babičky - u mé matky na myslivně, odkud je vidět na les, kde se těžila rašelina. Prý se objevil lehký kouř a revírník zařval, že hoří rašelina a prý ještě nikdy ho tak rychle jet na kole neviděli. Má máma dostala povel, aby rychle volala hasiče."
V brzkých ranních hodinách, kdy se požár hasičům v prvních dnech nedařilo uhasit, se podle jejích slov začala orat pole, protože byla ještě plná slámy po žních. "Oralo se přednostně těsně okolo vsi ze strany lesa. Pamatuji si to, protože někdy před rozedněním mě vzbudil hukot traktorů za domem a ve spojení s kouřem mi došlo, že je docela zle. Taky se to hasilo plno dní, protože rašelina stále měla tendenci doutnat a požár se šířil i pod povrchem, nejenom že hořely stromy," dodala.
12
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
