“Ten Zdeněk, kterého jsme vždycky spíš tahali z kanape, aby si šel zahrát volejbal, teď vůbec ani nechodí domů z práce. Od šesti do dvou stojí v Igle u mašiny, pak se sebere a žene rovnou na kopec do Dubičného,” psali jsme. Že tam chodí stavět sáňkařskou dráhu, to bylo pro nás úplně nepochopitelné.

Na saních si sám sjel párkrát. Kde se v něm tedy vzala chuť rýt v zemi jako krtek, vozit šutry do kopce, kácet stromy a kdoví co ještě?! Vydali jsme se za ním to prozkoumat. Vůbec nehodlal přestat, dál zasazoval dřevěné kůly pro zpevnění dráhy v budoucích zatáčkách… A víte proč? Protože prý v Habří mají výbornou sáňkařskou dráhu, v Krumlově taky – tak ať mají Budějovice taky něco. “Staví ji sám. Koncem dubna jich prý bude alespoň deset. Největší kus práce však stejně udělal on, sáňkařský zelenáč, který si dvakrát sjel a ještě teď vzpomíná na zatáčku, ze které vypadl jako cukrář a odřel si zadek,” psali jsme.

close Za Zdeňkem Černým - archivní snímek… info Zdroj: Deník/repro VLM zoom_in

Takový zkrátka byl – strašně obětavý a pracovitý, jak o něm říkají kamarádi. Pořád někomu s něčím pomáhal. Tak ho znali samozřejmě hlavně na Slovanu, kde hrál volejbal jako nahrávač, občas si tu zapinkal s tenisovou raketou, ale kde se hlavně otáčel s lopatou, hráběmi, válci a košťaty při budování a údržbě areálu; však si tam vysloužil přezdívku Saper, tedy podle slovníků voják, který odstraňuje překážky, kope zákopy, staví mosty…

Jezdil přes celé město na kole do práce, odtud na druhý konec metropole na hřiště a večer domů, a další den to opakoval. Miloval sport, od bendyhokeje v suchovrbenské ulici, přes klukovské atletění v mládských pískárnách po vpravdě amatérskou “odbíjenou”, se kterou jsme začínali, ale dokázal taky třeba zaběhnout si Jizerskou padesátku…

Jenže jak šel čas, přibývaly taky neduhy. Zdeněk už nechodil do hospody, protože mu vadil kouř, a tak jsme za ním občas zašli k němu domů, kde lvedl život starého mládence, případně jsme se sešli v nedalekém bufetu, kde točili bez cigaret. V poslední době už musel do nemocnice. Když přestal brát telefon Mírovi, se kterým si byli nejblíž, tušili jsme, že je zle. A ty zprávy se potvrdily. Zdeněk zase není doma, abychom tak nějak navázali na ten náš článeček starý přes padesát let. Jenže tentokrát je to vážnější – už doma nikdy nebude…

Na Dubičném by zasvěcení ještě teď našli vytyčení jeho dráhy. Jihočeští volejbalisté ale hlavně nezapomenou na práci, kterou udělal na Slovanu. Kdo jste ho znali, vezměte tuto vzpomínku jako jeho nekrolog. Odešel Saper, dobrý a obětavý člověk.