Herec Václav Jiráček: Nejlepší je netlačit na pilu a nechat děti si hrát

Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslel?
S dětskými kolegy byla sranda. Měli v sobě více hravosti, než jsem čekal. Obecně si o dětech nechci myslet nic, je to zavádějící. Každé dítě vnímám jako rovnocennou osobnost a moje dětství navazuje na moji dospělost a oddělit ho neumím. Občas se divím, když někoho vidím číst knihu o dětech – jako by si nepamatoval, když byl sám dítětem.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené. A díky či kvůli čemu?
Z mého dětství čerpám doteď. V zásadních věcech jsem se mohl vždy rozhodovat podle sebe a za to jsem rodičům velmi vděčný. Zkráceně se dá říct, že jsem byl melancholická duše v rychlém energickém těle. Neoddělitelně k mému dětství patří sestra Pavlína a fotbalový klub v Břevnově, který po úpadku znovu ožívá.

Zvukař filmu Spící město Ondřej Muška říká: V životě není nic zadarmo

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežil? Díky čemu?
Jsem rád, že tuto zkušenost nemám za sebou! Nevím, zda bych přežil. Ale kdybych si mohl na sebe v této věci vsadit, tak bych vsadil vše, co mám.

Když jste jako dítě sportoval, chodili rodiče na vaše tréninky a bavili se s trenéry, nebo to byla čistě vaše aktivita?
Jen moje, ale podporu jsem měl. Rodiče na zápasech měli většinou jen ti z Dukly nebo Sparty, ale já hrál za Břevnov. My jsme byli velcí kluci a mít rodiče na tréninku nebo na zápase by byl trapas přece! Byli jsme skvělý tým především v mladším dorostu, kdy jsme pod vedením trenérů Cibulky a Bartoníčka dokázali porazit snad kohokoli v naši věkové kategorii. Z té doby pochází můj smysl pro týmovou spolupráci, umění bojovat až do konce a jít na dřeň, pakliže je to nutné. A v neposlední řadě humor a sranda!

Budete své děti jednou dávat na sport a budete dělat vše pro to, aby vaše dítě dostávalo dost šancí se prosadit? Nebo si myslíte, že vliv rodičů v této oblasti má být nižší?
Nevím, nemám takový plán pro sportovní rozvoj mých potomků. Nevím, kdy a jaký potomek přijde a kdo to bude. Obecně je zřejmě nejlepší netlačit na pilu a nechat malého člověka si hrát a zkoušet nové věci a hledat svůj talent a štěstí.

Herečka Petra Bučková: Kapesné jsem jako malá neřešila. Stačily nám kolo a míč

Na jakých dalších projektech pracujete po skončení natáčení Spícího města?
Čeká mě spousta divadelních představení se společností Háta a také v Dejvickém divadle Elegance molekuly. Na tohle se těším. Od DAMU jsem divadlo moc nedělal. Přečetl jsem dva skvělé scénáře a věřím, že se realizují a já v nich budu hrát. Chci dokončit svůj velmi krátký film, postprodukce mi trvá už řadu let a spolutvůrci se mi smějí. A pak vydám moje básně. Brzy!