Je pravda, že herci touží být známí a slavní?
Dana: Já bych chtěla být především dobrá! (smích)

Karel: Je málo lidí, kteří se k tomu přiznají, což třeba udělala Aňa Geislerová nebo Jan Budař. Myslím, že slavných chce být v naší branži sedmadevadesát procent lidí. Sláva do jisté úrovně není nepříjemná a přináší i spoustu výhod, tedy když vám lidé nenadávají a chtějí vás pozvat na panáka. (smích) Ale všechno má své meze. Pokud je někdo obdivován masově, musí být těžké zajít si nakoupit. Pak už to obtěžuje. 

Joe Penhall: Bavič (Divadlo Bez zábradlí):

Zdroj: Youtube

Dana: Se slávou uměl skvěle pracovat Karel Gott. Podepsal se každému, byl neskutečně milý. On tohle opravdu ovládal. Ke každé ženě, včetně mě nebo novinářek, se choval, jako kdybychom byly královny. Je ale pravda, že nakupovat moc nechodil… (smích) Tradoval se také vtip, že Mistr nerad chodil do lesa, protože ho tam nikdo neznal. (smích)

Cítíte se omezeni popularitou v tom smyslu, že nemůžete ani v plavkách k vodě, aby vás lidé přitom nefotili?
Dana: Občas se mi stane, že si mě někdo „tajně“ točí. Přitom kdyby za mnou dotyční přišli a řekli, že by se se mnou chtěli vyfotit, udělám to velmi ráda. Určitě je tohle lepší cesta než mě pokoutně natáčet.

Dana Morávková.
Dana Morávková: Bulvár? S manželem nás neustále propíral i rozváděl

Karel: Já se neomezuju. Do bazénu si s manželkou zaplavat klidně zajdeme. Občas se pousměju, když vidím, že si mě lidé točí, přitom hrají, že ne. Párkrát jsem udělal to, co říkala Dana. Šel jsem za nimi a řekl: „Není úplně fér natáčet si mě potají. Kdybyste za mnou přišli, mohli jsme si klidně udělat selfíčko.“ 

Dana: My s Karlem máme naštěstí zrovna „nadělíno“, takže všechno stočíme do humoru. Nijak z toho neblázníme.

Na popularitu a slávu se ptám záměrně. Jde o témata, o kterých je Bavič – nová inscenace Divadla Bez zábradlí. Prozradíte víc, o čem je?
Karel: Jedná se o krutou komedii o odvrácené straně šoubyznysu. 

Dana: Je to komedie o přetvářce. O tom, že se děláme jinými, abychom dosáhli toho, co chceme nebo potřebujeme.

Bavič je příběh, v němž chybí kladná postava. Budou diváci fandit každou chvíli někomu jinému?
Dana: To je právě krásné. Žádná ze tří postav není vyloženě záporná. Navíc jsou všechny hodně barevné. I proto budou diváci fandit každou chvíli někomu jinému. Jednou jim budou sympatičtější dva novináři, i když vědí, co jsou zač. Někdy je naopak odsoudí a jejich sympatie získá postava Richarda, tedy baviče. Ani on jim však nebude sympatický celou dobu… Není to frajer bez chyb. Hodně se to prolíná.

Karel: Ve hře přijde řeč na fanoušky, lidi ze šoubyznysu, novináře, příbuzné celebrit, sběratele podpisů, ale i na obyčejné lidi. Najde se v ní asi každý. Pravdou je, že tohle zrcadlo je kruté. A to proto, že kruté jsou naše role.

Tvůrci slibují, že se diváci budou bavit. Nevylučují však, že jim z toho bude i trochu nanic. Proč přesně?
Karel: Protože uvidí odvrácenou stranu toho, jak se některé informace získávají. Dojde na nejzákeřnější způsoby jen proto, aby je bulvární novináři mohli použít a následně v podobě skandálního článku vydat a dobře prodat. Ve hře Bavič pracují dva novináři na hraně. Útočí na nejnižší lidské pudy, předvedou, co je opravdové dno. Během všeho ale logicky odkrývají i své lidské stránky.

Lásku k rychlosti jsem měl odmala, od osmi jsem věděl, kdy dá táta v autě za dvě, za čtyři, kdy neutrál, rajcovalo mě to, přiznává Karel Zima.Lásku k rychlosti jsem měl odmala, od osmi jsem věděl, kdy dá táta v autě za dvě, za čtyři, kdy neutrál, rajcovalo mě to, přiznává Karel Zima.Zdroj: Deník/ Zbyněk Pecák

Inscenace je z prostředí šoubyznysu, který znáte. Kvůli čemu je po některých umělcích hlad, stojí se na ně fronty a u jiných je to přesně naopak?
Dana: Teď budu odpovídat za sebe jako za Danu, nikoli jako postava ze hry Bavič. V momentě, kdy točím seriál a dvakrát týdně ukazuju svůj obličej lidem v obýváku, novináři se mnou rozhovory dělat chtějí.
Zřejmě se na poradě v redakci usnesou, že Morávková je teď vidět a že jim číslo prodá. Je to o aktuální popularitě. A pak také o tom, že novináře někteří lidé přitahují, protože mají charisma. No… a jiní je přitahovat nebudou nikdy, ať by hráli v čemkoli. Ti zjevně charisma nemají, tak je prostě nezajímají.

Karel: Možná hraje roli i sdílnost. Když na sebe někteří vybalí cokoli, jde se za nimi rádo, na jistotu.

Dana Morávková se odmala věnuje sportu. Nikdy s ním nepřestala, proto je stále ve skvělé kondici.
Na co sbalil manžel Danu Morávkovou? Na to, s čím hned po svatbě skončil

O řadu herců by z řad novinářů zájem byl, ale ti ze zásady rozhovory neposkytují. Zamýšleli jste se už i nad tím, zda „dávat, či nedávat“?
Dana: Když si povídám s novináři a vyjde z toho zajímavý, milý a vtipný rozhovor, je to radost. Problém jsou bulvární plátky, kde paní redaktorky ani neopustí redakci a vytáhnou z těch hezkých rozhovorů perličky, na jejichž základě postaví „bláboloidní“ článek. Ale tohle vlastně nejsou ani novinářky. Já mám takovou povahu, že je mi to už jedno. Doby, kdy mě tohle trápilo, protože žily moje a manželova maminka, jsou pryč.

Karel: Někteří kolegové nedávají rozhovory ze zásady. Nemají rádi novináře. Tohle je pro mne už možná trochu extrém, nechápu to. Čtenáři, tedy potenciální diváci, nám, ať chceme nebo ne, dávají práci. Proto rozhovory považuji za součást své práce. Samozřejmě záleží, s kým se budu bavit, a o čem. Ale když herec neposkytuje rozhovory nikdy a nikam, nerozumím tomu. Jak řekla Danuška, my vstupujeme lidem do obývacích pokojů, jsme veřejný majetek. Proto se herci nemohou divit, pokud s nimi někdo má zájem udělat rozhovor. Za mě jde o naprosto logickou věc. 

Dana Morávková, Jan Řezníček, Karel ZimaDana Morávková, Jan Řezníček, Karel ZimaZdroj: se souhlasem Divadla Bez zábradlí / foto Michaela Feureiselová
Dana: S tím, že jsem veřejný majetek, nesouhlasím. Nemyslím si to. Nejsem ničí majetek, ani nechci. Já jsem já! Ale na chytré rozhovory se těším. Ty to Kájo možná nevíš, ale kdybych bývala nešla na DAMU, chtěla jsem jít na novinařinu. Když ji někdo umí, je to krásná práce.

Psala o vás média věci, které vás zvedly ze židle?
Karel: Naštěstí moc negativních zkušeností nemám. Prakticky žádné. Je to už hodně let zpátky, kdy vyšel článek s titulkem, v němž stálo, že s mou tehdejším manželkou „paseme“ děti. Dcera i syn hráli odmala v divadle a točili. Ne proto, že bychom je tlačili, ale chtěli a bavilo je to.

Ten titulek mě tehdy strašně naštval. Řešil jsem, zda mám na onen plátek podat žalobu. Všichni kolegové říkali, ať to hodím za hlavu, protože nic není staršího než včerejší noviny. Řídil jsem se jejich radou a článek skutečně zmizel v zapomnění. 

Dana: To je strašné. Děti by z takových článků měli autoři vynechat úplně!

Dana Morávková, Marek Taclík a Simona Kijonková.
Sbírky pro děti i boj za zdravá prsa. Lidem v nouzi pomáhají Morávková i Dejdar

Oba jste nejen herci, ale i moderátoři. Podařila se vám špatná otázka, dotaz na něco nevhodného?
Dana: Myslím, že na tohle mám tykadla. Nikdy jsem nepřekročila mez, abych někoho vykolejila nebo mu nedejbože ublížila. Jdu vždy jen tam, kam mě dotyčný pustí. Když jsem vycítila, že by téma mohlo být nepříjemné, nešla jsem nikdy dál.

Karel: Nic takového si vůbec nevybavím, takže se mi to asi nestalo. Vnímám to podobně jako Danuška. Vycítím hranici. Mám rád talkshow, kde chci z hosta samozřejmě vytáhnout něco, co nikdy neřekl. Ale nesmí to být zpovídanému nepříjemné.

Pokud se o něčem nechce bavit, nešlapu do toho. Povídat se dá o všem, ale vždy vkusně a s mírou. Proto mám rád pana Karla Šípa, který nikdy nikoho neurazí. Má korektní humor. Umí pobavit, zabrousit až za hranu, ale zároveň nic nepřežene. 

Motosportu jsem propadl, když mě jako dobrýho žáka za odměnu poslali na pionýrský tábor do Sovětského svazu, říká Karel Zima.
Hvězda Slunečné Karel Zima: Peníze vám fakt štěstí nezajistí

Dana: Ráda chodím jako host k Janu Krausovi. Vyhovuje mi, že nevím, na co se bude ptát. Vždy se těším, jak mě bude chtít dostat, a pokaždé se snažím, aby nedostal. Jan Kraus je rychlý, židovsky vtipný, pohotový a jde za hranu. A pak už je na mně, kam mu dovolím se dostat.

Jednou mi řekl: „Dano, dočetl jsem se, že při natáčení košilatých scén nosíte své spodní prádlo.“ Podívala jsem se na něj a řekla mu: „Jak by to, pane Krausi, asi vypadalo, kdybych měla vaše.“ (smích) Tohle mě baví! Nikdy u něj nevím, odkud přiletí facka. (smích) Jsem v tomhle směru trochu sadomasochista. Těším se na to a s chutí mu smeč vrátím.

Dana Morávková v Show Jana Krause:

Zdroj: Youtube

Jistí umělci komunikují s novináři dokonce velmi ochotně, jde o jakýsi výměnný obchod… Něco za něco. Vidíte to jako taktické a pragmatické?
Dana: Někdo to tak dělá. Jak jinak by paparazziové věděli, že se ten či onen zrovna objeví na letišti? Ale je to věc každého. Jestli jsou pak děvčata šťastná, že se objeví v novinách „náhodou“ v plavkách, protože je někdo „nachytal“ na pláži, ať tam tu fotku mají. Já ji tam mít nechci.

Ale počítám s tím, že když něco dám na Instagram nebo Facebook, novináři vše okamžitě použijí. Nevadí mi to. Sítě jsou veřejný prostor, může si obsah stáhnout kdokoli. S tím musím počítat.

Karel Zima a Karel Vaněk
Herec Karel Zima daroval ledvinu. Jsem bohatší, říká

Karle, na sociálních sítích zveřejňujete i osobní informace. Naposledy to byla novinka o tom, že budete tatínkem.
Karel: Na tom, které věci z našeho soukromí zveřejníme, se domlouváme s manželkou. To, že čekáme miminko, jsme pustili ven po určité době a vzájemné domluvě. Informaci jsme uvedli na sociálních sítích a počítali i s tím, že ji převezmou média. Tahle kontrolovaná taktika se mi zatím nikdy nevymstila.

Už víte, jestli budete miminko na sítích ukazovat, nebo nikoli?
Karel: Protože miminko o tom, zda chce nebo nechce na sítě, pochopitelně rozhodnout nemůže, bude to s manželkou na nás. Asi jistá omezení budou. Každá fotka ven určitě nepůjde.

Dana: Já dávám na sítě ze soukromí málo věcí. Spíš ty, které se týkají práce. Ale když už tam dám fotku svých kluků, nevadí jim to. Můj syn i manžel jsou totiž naprostí pohodáři.