Kliknutím zvětšíteV několika rozhovorech jste zmínil, že celá série by měla být trochu jiného ražení. V jakém slova smyslu?
Je v ní málo herců, málo prostředí a silný příběh. Napsali jsme ji s kolegou Richardem Bergmanem a pilotní díl nese název Ďáblovo rogalo. Jsou to samostatné příběhy o zločinech, které jsou v nás, a jednotliví protagonisté si je řeší hlavně sami v sobě. Řeší cosi temného, co zůstalo v jejich duších. Tyto příběhy jsou inspirovány „neskutečnými“ událostmi.
Podívejte se na zajímavé povídání s Filipem Renčem v Petra Show
V roce 2021 vyšla kniha s názvem Ďáblovo rogalo, kde jste uveden jako spoluautor. Předpokládám, že se seriálem souvisí…
Ano. V knize Ďáblovo rogalo, která nás k napsání série inspirovala, mám i jednu svoji povídku Cyklovýlet, kterou jsme rovněž zařadili do televizní série. Titul zní romanticky, ale příběh opravdu romantický není. Scénáře i další náměty píšeme s Richardem Bergmanem společně. Psaní mě velice baví a již při něm si vizuálně představuji jednotlivé scény. Ty zařadím rovnou do scénáře, což je pro mě v tom okamžiku autorský pohled.
Holdujete v osobním životě detektivkám a thrillerům?
Je to určitý druh zábavy. Každý má rád strach, když se ho přímo netýká. Každý se rád bojí i směje. Myslím, že v tomto žánru je tady díra na trhu. Proto jsme si ho i zvolili. Ale potřebujete dobrý příběh, špičkové herce, kameramana a celou zvukovou složku, která je pro tento typ filmů velmi důležitá. Jinak jsem vyrostl na siru Arthuru Conanu Doylovi, Roaldu Dahlovi, Stephenu Kingovi… Líbí se mi některé severské produkce na Netflixu, a nakonec i můj první celovečerní film Requiem pro panenku byl taky psychothriller. Takže jen navazuji na styl, který mi sedí.
Upoutávka na Ďáblovo rogalo ZDE.
Stala se vám i v reálném životě hororová příhoda?
Ano. Jednou v noci v pokoji starého krumlovského hotelu se mi zjevil muž v bílém. Seděl v koutku místnosti na židli a poklepával si spokojeně hůlkou, aniž by ze mne spustil oči. Po chvíli zmizel. Rozplynul se. Později mi na recepci řekli, že si na to stěžovalo již několik hostů a že tam zůstal patrně duch kdysi zavražděného mlynáře. Ale slevu na pokoj mi proto nedali. (smích)
Diváci si tento žánr v poslední době oblíbili. Byl to i důvod, proč jste se do thrillerového seriálu pustil?
Dnes je moderní produkovat seriály podle skutečných událostí s nějakou partou vyšetřovatelů, kteří se neustále v seriálech opakují a potom ani nevíte, co je to za seriál. Ale je to takový trend. O napětí se častěji hovoří na policejní služebně, než aby se natočilo. Já zastávám názor: pro thriller méně popisnosti, méně faktů, méně planých a odborných faktů. Více filmové řeči, hrát si s detaily, překvapením, hrát si s duševními pochody jednotlivých protagonistů. Jít takzvaně pod kůži…
Nedávno vás mohli lidé vidět v detektivní minisérii Jiřího Stracha Docent. Jak spolupráce vznikla? Pro mnohé bylo překvapením vidět vás zase pro změnu před kamerou.
Jiřík mi hrál režiséra v seriálu Hlava Medúzy, kde jsme si z něj trochu vystřelili, a on si svou sladkou pomstu nechal do Docenta. Tam mě obsadil jako režiséra Renče, který je prý podobný Vašutovi nebo Tofimu a musí se s ním mluvit opatrně… (smích) Ale věřím, že můj herecký potenciál nebyl ještě naplno využit a že mi připravuje něco na tělo, kde budu mít i text!
Jiří Strach se netají tím, že má své dvorní herce, s nimiž často a rád spolupracuje. Třeba Ivana Trojana, Jiřího Dvořáka… Máte to také tak?
Jirka Dvořák je můj! Toho jsem si našel já! Vlastně jeho první role v České televizi byla role kastelána v mém psychothrilleru Pokoj bez oken, kde tvořil dvojici s Táňou Vilhelmovou.
Když zrovna netočíte, čemu se aktuálně věnujete?
S Richardem Bergmanem jsme začali psát vánoční pohádku ze staré Prahy Vánoční klíč, a rovněž bychom chtěli dopsat všechny díly naší minisérie Ďáblovo rogalo pro Primu. Máme tam opravdu velice silné a napínavé příběhy, takže doufám, že tato série dostane zelenou. Jinak natáčení na place mi chybí, to je můj život, tam mi jede hlava i endorfiny na sto procent. Příprava a psaní je hezká a nutná věc, ale není to akce. Mám rád akci a kontakt s herci i celým štábem.
Filip Renč: Sukničkářské období už je za mnou
Před více než rokem jste se přestěhoval do domu za Prahou. Nestýská se vám jako rodilému Pražanovi?
Během covidu jsem prodal byt v Karlíně a za to jsem postavil dům u Prahy s hezkou zahradou. To „mrtvé“ období jsem tedy využil, abychom měli vlastní střechu nad hlavou, nemusel jsem platit nájem a mohl si topit i krbovými kamny na dřevo od hodného pana lesníka. Prostě nádhera. Ale střídavě bydlím i na Vinohradech, kde máme malý, ale útulný byt. Nechce se mi denně jezdit z vesnice do Prahy, když tu má člověk několik schůzek za den.
S manželkou máte pětiletou holčičku. Kdysi jste řekl, že vám druhé miminko změnilo život a že byste rád klidně ještě třetí. Pořád to platí?
To již nezvládneme. Sofinka vydá za tři. Ale je to největší láska mého života. Prostě Sofík.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
