Asi před rokem jste v rozhlase řekla, že se snažíte osekávat všechno, co nemáte zapotřebí dělat. S čím jste se třeba rozloučila?
Stále si musím určovat priority, jelikož vše, co bych si přála, nemůžu zvládnout, i kdybych chtěla. Musím respektovat svou kapacitu, a to se stále učím.

A na co se tedy teď soustředíte?
Nyní připravujeme turné s kapelou Korben Dallas a zároveň se soustředím na své nové album. Vše přizpůsobuji skládání nových písní. Je to proces, který mě moc baví, pokaždé se těším na novou píseň, kterou s Jakubem Zitkem, pianistou, spoluatorem a producentem, vymyslíme.

Odkdy se datuje vaše spolupráce se skupinou Korben Dallas a čí to byl nápad?
Kluci mě oslovili v roce 2015, abych s nimi nazpívala píseň Sen, nahrávka tehdy vznikla i se Symfonických orchestrem Slovenského rozhlasu, byla to naše první spolupráce. Kapelu Korben Dallas jsem do té doby neznala, ale jejich hudba, texty a velmi autentický hlas Juraje Benetina mě oslovily natolik, že jsem si přála na naši spolupráci navázat. Kluci to měli podobně, a tak jsme čekali, až příjde ten správný čas. Teď přišel.

Kdo má hlavní slovo při přípravě společných písní?
Naše spolupráce je velmi otevřená. Vzhledem k tomu, že písně, které kluci napsali, se mi líbí, není tak složité se domluvit, jak mají znít. Jejich nápady se mi líbí.

Koncertovala jste už i s filharmonií. V čem je hlavní rozdíl od hraní s vaší kapelou?Na chystaném turné budete hrát jednak společné písně s Korben Dallas, a pak písně se svou kapelou. Cítíte se ve svých písních lépe?
V písních, které zpívám, se vždy musím cítit dobře. To je takové mé nepsané pravidlo, kterým se řídím už dlouhou dobu. Když někdo napíše píseň, která mi sedí, cítím se v ní jako doma, přijmu ji za svou.

Hlavní rozdíl vnímám zejména v aranžích. Filharmonie, jakožto velké hudební těleso, nám umožňuje představit písně až v obsáhlejších aranžích. Díky jednotlivým barvám a partům nástrojů si připadám někdy jako ve filmu. Příběhy ožijí ještě jinak než s kapelou.

Co pro vás prakticky znamená turné? Cestování, hotel, koncert nebo i něco navíc?
Ráda cestuju po Čechách i Slovensku. Jsou to krásné země. A vzhledem k tomu, že cestuju s milými lidmi, se svou kapelou a svým bratrem Nikolou, máme si vždy o čem povídat, je legrace. Také často poslouchám hudbu nebo si čtu, cesty jsou někdy dlouhé a náročné, ale mám je ráda, je to dobrodružné povolání.

Uděláte si čas na poznávání míst, kde hrajete?
Nová místa poznávám ráda, i když ne vždy je čas na procházky, ale snažíme se naše cestování tu a tam zpestřit, abychom se trochu odreagovali od práce a zažili společně něco nového.

Poznala byste jenom podle publika, v které části naší vlasti se zrovna nacházíte?
To bych si asi netroufla. Kdyby na mě publikum mluvilo, tak možná podle řeči, jinak bych ho mohla poznat ještě podle energie nebo potlesků, někde se tleská déle, někde krátce, někde je publikum odvážnější, jinde stydlivější, ale to bych možná odhadla jen kraj.

Baví vás výzvy, proto jste šla do StarDance, proto jste hrála ve filmu nebo třeba napsala hudbu k audioknize s Bárou Hrzánovou. Čeká vás teď nějaká další výzva?
Další výzva je turné s kapelou Korben Dallas a také mé nové album, které teď připravujeme. Moc se těším a jsem sama zvědavá na výsledek.

Stalo se, že jste nějakou výzvu nezvládla?
Nevím, každý projekt mi něco přinesl, jsem za to ráda, protože mi nové zkušenosti otevírají oči, ukazují mi nové možnosti. Díky tomu se vzdělávám a posunuju jak v pracovní, tak v osobní rovině. I když se mi něco nepovede tak, jak bych si sama představovala, učím se nezlobit se za to na sebe a vzít si z toho to dobré a podstatné. Z chyb se neustále učím.

Vaším manažerem je už dlouhá léta váš bratr Nikola. Zná vás tak dobře, že už ví, co chcete a co ne, nebo s vámi věci stále konzultuje?
S bráchou máme podobnou citlivost, názory a vnímání. Už v začátku naší spolupráce bylo jasné, že stačí, abychom se na sebe podívali, a máme na mysli většinou to samé. On i já se pochopitelně stále vyvíjíme, takže se vyvíjí i naše komunikace. Mluvíme spolu často o různých nabídkách, koncertech, o tom, co bych si přála, jak to vidí on. Jsou to přínosné debaty, na základě kterých se rozhodujeme, kde vystoupíme a kde ne, čeho se účastníme, co podpoříme a co ke mně úplně nesedí nebo na to zkrátka už nemáme kapacitu. Avšak nejraději jsem s ním, když jsme spolu jako ségra s bráchou, mám v něm odjakživa velkou oporu.

Je ještě někdo, kdo s vámi je od začátku vašeho působení v šoubyznysu?
Od začátku konzultujeme naše kroky s bráchovou ženou Ivou, která s námi pracuje a podporuje nás, stejně tak jako při nás stojí už řadu let naše rodinná přítelkyně Iva Milerová, ředitelka Supraphonu, nebo Jiří Štaidl, náš právník a kamarád. Kolem sebe máme i další skvělé lidi, které jsme potkali během naší cesty a se kterými společně sdílíme naše cíle a přání a společně se je snažíme naplnit. Celou tu dobu je nám oporou naše rodina, na kterou se můžeme kdykoliv obrátit.

Jak dlouho vystupujete s kapelou ve stejné sestavě jako dnes?
Od loňského jara máme nového člena kapely, je to baskytarista a kontrabasista Miloš Klápště. S ostatními muzikanty vystupuji už několik let. Podařilo se nám najít skvělé lidi, se kterými je mi dobře jak na pódiu, tak mimo ně.

Odcházejí od vás muzikanti, nebo se s nimi častěji musíte rozloučit vy?
Myslím, že ode mě za celou dobu odešel jeden nebo dva muzikanti, většinou je to spíš moje rozhodnutí. Nejsou to příjemné chvíle, ale to je život.

Máte ráda změny, nebo jste spíše konzervativní člověk?
Jak kdy. Mám ráda, když je život pestrý. Změny mi nevadí, pokud mají smysl a jsou součástí mé cesty, přijímám je.

Jste zasloužilá teta, jenom vaše sestra má čtyři děti, pokud se nepletu. Jaká jste teta?
Na to by vám musela odpovědět má neteř a moji synovci. Já vám jen můžu říct, že jsem pyšná teta, pyšná na ně. Jsou to nádherné děti s pevným základem a chutí do života. Skláním se před svými sourozenci a jejich protějšky, před tím, jací jsou rodiče.

Máte potřebu se zdokonalovat, nebo se držet toho, čeho jste dosáhla a v sobě objevila?
Věřím, že se nikdy nepřestanu učit, nerada stojím na místě. Jsem typ člověka, který se rád učí životem. Vnímám vše, co v něm přichází, jako tu nejlepší školu.

Teď chystáte vydání EP s Korben Dallas. Tušíte, kdy vydáte to další, samostatné album, a co na něm bude?
Jak už jsem říkala, své další album připravuju, skládáme písně a pracujeme na nich spolu s Jakubem. Zatím vás jen můžu ujistit, že mě práce na novém albu velmi těší.

Seriál závislosti

Jste na něčem závislá?
Jsem závislá na přírodě.

Mělo by se zakázat kouření na ulici?
Myslím, že by měla zůstat ve společnosti svoboda. Ulice je veřejný prostor, kde bychom se měli mít možnost pohybovat svobodně. Kouření na ulici nikoho neohrožuje, pokud je člověk s cigaretou alespoň trochu ohleduplný.

Máte přehled, kolik času denně zhruba trávíte na mobilu, a je to víc, než byste chtěla?
Nevyhledávám sociální sítě, netelefonuju tak často, pokud nejde o práci. Telefon využívám spíš k focení, nahrávání hudebních nápadů, zapisování poznámek a čtení zpráv, abych měla trochu přehled, co se ve světě děje. Někdy se mi podaří telefon úplně odložit.

ANETA LANGEROVÁ

Aneta Langerová se narodila 26. listopadu 1986 v Benešově. Vystudovala obchodní akademii v Praze. Ve čtrnácti letech se stala součástí kapely SPB (Spolek přátel bigbítu) na Sázavě. Vyhrála soutěž DO-RE-MI, dostala se do finále Rozjezdů pro hvězdy. Po vítězství v soutěži Česko hledá SuperStar v roce 2004 se stala jednou z nejpopulárnějších českých zpěvaček. Jako autorka písní začínala ve spolupráci s Michalem Hrůzou, dnes při jejich tvorbě spolupracuje hlavně s klavíristou, hudebním skladatelem a producentem Jakubem Zitkem.

Dosud vydala čtyři řadová alba: Spousta andělů, Dotyk, Jsem a Na Radosti. V roce 2011 si splnila sen, když se vydala na akustické turné Pár míst, na kterém ji doprovodilo smyčcové trio. V roce 2017 vyšlo DVD a CD Na vlně radosti s živým záznamem koncertu v pražském Foru Karlín. Na jaře 2016 vyšlo album Na Radosti na vinylu.

Věnuje se i dalším aktivitám. Každý rok pomáhá čistit řeku Sázavu a téměř 10 let byla patronkou charitativního projektu Světluška Nadace Českého rozhlasu. Ztvárnila hlavní roli ruské básnířky Anny Barkovové ve filmu 8 hlav šílenství, vyzkoušela si divadlo i tanec (v roce 2010 se umístila na druhém místě v taneční soutěži StarDance). V září 2018 se hudebně podílela na vydání audioknihy Pane Bůh, tady Anna, kterou namluvila Bára Hrzánová.