Kliknutím zvětšíteArmáda pro protivzdušnou obranu pozemních vojsk (dříve označována jako PVO-PV) používala zejména sovětské systémy 9K35M Strela 10M, což je známý podvozek MT-LB s odpalovacím zařízením čtveřice čtyřicetikilogramových raket 9M37 s infračerveným naváděním. Posledních šestnáct těchto systémů však v roce 2021 vyřadila z výzbroje a po napadení Ukrajiny Ruskou federací je všechny předala obráncům. Protiletadlový samohybný prostředek 9K35 Strela-10M v posledních letech nahradil jinak koncipovaný švédský systém RBS-70.
Pohledem Jiřího VojáčkaTen se v základní konfiguraci skládá ze stojanu, optického zaměřovače a střely umístěné v odpalovacím kontejneru. Střela RBS-70 je naváděná pomocí laserového paprsku, který vyzařuje odpalovací zařízení. Cíl může být zaměřen vizuálně přes RBS-70, nebo pomocí radiolokátoru, ke kterému je systém připojen, v případě Armády české republiky (AČR) jde o optické zaměření. Na cíl pak operátor zaměří a odpálí střelu. Dvě verze RBS-70 a RBS-70NG, které armáda používá, poté fungují odlišně.
V původní konfiguraci nejsou střely naváděny automaticky a operátor musí cíl držet ručně v zaměřovači. Novější verze již laserový paprsek na cíli „udrží“ sama. I tak však má systém řadu podstatných nedostatků.
V analýze, kterou si ministerstvo obrany v roce 2019 objednalo u Vojenského technického ústavu, se v části hodnotící systém RBS-70 uvádí: „Protiletadlový raketový komplet RBS-70 je pro protivzdušnou obranu malých manévrujících jednotek nedostatečný. Dá se s vysokou pravděpodobnosti konstatovat, že je prakticky neúčinný proti moderním prostředkům vzdušného napadení, které má možnost použít nebo používá možný protivník.“
Zničení drahého tanku T-80BV levnou kvadrokoptérou:
Mezi hlavní výtky odborníků patří schopnost navádět v jakémkoliv okamžiku pouze jednu střelu a postřelovat tak pouze jeden cíl. Dále samotný systém zaměřování, který je velmi závislý na dobrých povětrnostních podmínkách, a v neposlední řadě přepravitelnost. Na rozdíl od běžných typů raket odpalovaných z ramene (MANPADS) není systém možné přenášet jedním vojákem, oproti těžším samohybným systémům má zase nevýhodu nutnosti rozvinovat palebné postavení, což v bojové situaci zabírá drahocenný čas.
Jaké systémy má Rusko a jaké NATO?
Pokud bychom analyzovali systémy, které používá potenciální protivník naší armády, ruská armáda, poslední vývoj, včetně války na Ukrajině, nás vede k tomu, že za vývojem protiletadlových prostředků krátkého (SHORAD) a blízkého (VSHORAD) dosahu zaostává celá aliance. Mezi nejvíce používané ruské zbraňové systémy patří Pancir-S, TOR-M2, SOSNA/Sosna R, Tunguzka nebo Gibka-S.
Z těchto systémů jasně vidíme jednu vodící linii vývoje. Prostředky jsou přednostně směrovány do hybridních kompletů, které kombinují jak protiletadlové kanóny, tak protiletadlové řízené střely, to vše často s radiolokátorem, či zaměřovacími senzory a plně automatizovaným řízením palby.
Ruský samohybný krátkodosahový systém PVO Gibka 2
Výhody takovéhoto řešení spočívají zejména v tom, že takovéto systémy mohou ničit prostředky vzdušného napadení ve velkém spektru výšek i dálek, od zhruba deseti metrů nad zemí až po cca 5km a v dálkách přes 10km. Na rozdíl od RBS-70 také žádný z ruských systémů není odkázán na ryze manuální navádění, vždy má kvůli schopnosti bojovat s více cíli najednou možnost automatického režimu.
Ruská armáda tak díky tomu může pomocí podobných prostředků ničit jak velké letící cíle, jakými jsou úderné letouny nebo stíhací bombardéry, přes střely s plochou dráhou letu, vrtulníky až po drony různých velikostí, od strategických až po malé kvadrokoptéry.
Mistral a ti ostatní
Naproti tomu v NATO je výběr podobných systémů o dost užší. Patrně nejvýkonnějším systémem, srovnatelným s ruskými komplety Sosna či Gibka, je francouzský Crotale Mk.3, což je další vývoj předchozího typu Crotale NG. S nezvykle velkým dálkovým dosahem 16 kilometrů a výškovým přes 8 kilometrů už se pomalu dostává z kategorie VSHORAD (v české terminologii PVO blízkého dosahu) do kategorie SHORAD (PVO krátkého dosahu).
Takový systém už může bránit nejen malé, ale i větší uskupení vojsk, stejně jako vojenské základny, nebo jiné stacionární objekty vojenského či ekonomického určení (továrny apod.)
Systém postavený na moderní francouzské protiletadlové řízené střele Mistral disponuje novým radarem Shikra, přičemž každé vozidlo baterie je schopné samostatného provozu. Pro Českou republiku je výhoda, že existuje ve stejně výkonné (protože založené na stejném raketovém systému), ale jednodušší a všeobecně levnější variantě MPCV. Jde o věž s vícenásobným odpalovacím zařízením, kterou lze umístit na různé typy vozidel, od bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, až po velmi oblíbené 4x4 terénní platformy, které jsou vyráběné i v České republice.
Výhodou je velmi vysoká pravděpodobnost sestřelu, daná neobvykle vysokými výkony samotné střely. Ta překonává rychlost Mach 3 (3200 km/h) a přitom může díky konstrukci manévrovat s přetížením 30 G, což zaměřenému letounu prakticky znemožňuje únik.
Tanky Leopard 2 a K2 Black Panther:
Systém již byl efektivně použit jak proti letounům, tak vrtulníkům, tak také bezpilotním prostředkům. Pokud by Česko vyřazovalo RBS-70, jak doporučují odborníci, systém Mistral je vzhledem ke svým vlastnostem, zejména v podobě umístění na čtyřkolovém obrněném terénním vozidle, pro armádu zřejmě první volbou už proto, že jej lze kombinovat s různými typy kanónů, včetně u nás zavedených 30mm kanónů Bushmaster.
Například Německo po vyřazení systémů Gepard pokukuje po německo-švýcarském kanónovém prostředku Skyranger, který je nesen na kolovém podvozku OT Boxer. Věž nese 35milimetrový kanón Oerklion s elektromagnetickým programátorem munice. Původně bylo toto řešení použito na stacionárních prostředcích Mantis, které jsou připevněny k zemi a slouží k blízké obraně leteckých základen.
Bohužel, z testů se zatím zdá, že věž bude muset být umístěna na těžší podvozek, ať už BVP, nebo tanku, protože v obou verzích, jak 30 tak 35milimetrové, má příliš velký zpětný ráz na to, aby mohla být umístěna na věž standardního kolového obrněného transportéru.
Z videí, která výrobce předal médiím, je vidět, že proti roji dronů byla efektivní zejména první salva, po níž došlo k výraznému rozkymácení podvozku, které významně ztížilo zaměření dalších salv.
Protiletadlový systém Mistral lze umístit na různé samohybné platformy od 4x4 výše. Řada z nich je zavedena i v české armádě
Progresivní britská armáda pak používá systém Stormer (podvozek Alvis Stormer), který je vybavený věžičkou se střelami Starstreak HVM jako systém VSHORAD/SHORAD malé mobilní protivzdušné obrany. Byl vyvinut pro obranu mobilních obrněných jednotek, má poloautomatické navedení po laserovém paprsku. Střely jsou naváděny operátorem, který sleduje cíle pomocí opticky stabilizovaného obrazu, stejně jako u RBS-70 se všemi nevýhodami. Uvedený systém má ke špičce prostředků mobilní malé PVO dost daleko, chybí mu dělostřelecká výzbroj, systémy REB a používaný systém C3I je již zastaralý, nehledě na chybějící radiolokátor.
Ochrana investic
Nákup tanků Leopad 2A8 tak, jak jej představila vláda, bude stát Českou republiku zcela jistě hodně přes 20 miliard korun. Bojová vozidla pěchoty, která budou s tanky Leopard působit ve společných jednotkách, nás stála 60 miliard. Osmdesátimiliardovou investici už je samozřejmě nutné ochránit. Jak konstatují odborníci z Vojenského technického ústavu, RBS-70 ochranu mechanizovaných jednotek bohužel nezajistí.
Zda ministerstvo obrany například iniciuje vývoj nějakého nového vlastního prostředku, který by ideově navázal na legendární „Ještěrku“, 30mm dvojkanón z 50. let, není jasné. Více než kde jinde, se ovšem dá v případě ochrany těžce vyzbrojených jednotek konstatovat, že každý milion investovaný do jejich ochrany se nám v celkové bezpečnosti mnohonásobě vyplatí.
28
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
