Po světě poletuje přes tři tisíce druhů komárů sajících krev teplokrevných živočichů. Ale jen malé množství z nich jde pouze po lidské krvi. To, jakým způsobem nás dokáží najít, není stále zcela jednoznačně prokázané.

Rozklíčování této jejich schopnosti je pro celé lidstvo ale veledůležité. Jistě, v Evropě lidé komáří kousanec nejčastěji odnesou jen nepříjemným svěděním a menší bolestí, ale v zemích blíže k rovníku přenášejí komáři životu nebezpečné nemoci: malárii, horečku dengue, virus zika, západonilskou i žlutou horečku a řadu dalších.

Podle amerického Ústavu pro kontrolu a prevenci nemocí jsou komáři „nejnebezpečnějším organismem na světě“. Pokud by se podařilo tento otravný hmyz zastavit, Světová zdravotnická organizace tvrdí, že by to ročně zachránilo kolem půl milionu životů. Podle všeho se ale blýská na časy.

Je známo, že pouze samice komárů sají lidskou krev, potřebují ji při produkci vajíček. Klíčovou otázkou pro vědce bylo, jak tyto potencionálně nebezpečné samice dokáží najít člověka a nespletou si ho s žádným jiným teplokrevným živočichem. „Vyluštění této záhady by umožnilo výrobu mnohem účinnějších repelentů a feromonových návnad, které by odlákaly komáry od lidí, a zachránily tak spoustu lidských životů,“ popsal pro CNN neurovědec Christopher Potter z Centra senzorické biologie na Univerzitě Johna Hopkinse, který zkoumá komáří druh Anophelese, jež je šiřitelem malárie.

Najdou nás po pachu

„Komáři nás najdou po pachu,“ doplnila kolegu Carolyn McBrideová, odborná asistentka ekologie a evoluční biologie pricentonského neurovědného institutu v New Jersey. Její laboratoř se pro změnu zaměřuje na výzkum komára Aedes aegypti, jednoho z těch komárů, který se evolučně specializoval na člověka, a zároveň šiřitele viru zika a žluté horečky. „Pokud dokážeme ovládnout komáří čich, můžeme kontrolovat, co dělají,“ dodal Potter.

Sice to zní jednoduše, ale jednoduché to vůbec není. Jakýkoliv zvířecí pach je tvořen stovkami chemických sloučenin smíchaných v konkrétních poměrech.

„Ty látky, které najdeme v lidském pachu, jsou v zásadě stejné, jako látky v pachu zvířat. Jen poměry a látková množství jsou vždy unikátní,“ vysvětlila McBrideová. Vždy, když vám u hlavy bzučí samička komára, si tak můžete představit, jak v její hlavičce zrovna probíhá velmi složitá chemická matematika, při které vyhodnocuje, zda nejste pes, nebo třeba jen kytka.

Po čtyřech letech sběru, analýz a katalogizaci jednotlivých pachů nejdříve shromáždily týmy obou vědců knihovnu chemického složení pachů 40 různých zvířat. To doposud nebylo k dispozici.

Rychlá evoluce

Při porovnávání s 16 vzorky lidských pachů se vědcům vynořila jedna sloučenina – dekanal, jednoduchý aldehyd hojný v lidské kůži, který vzniká rozkladem kyseliny sapienové, což je základní stavební prvek lidského mazu. Zda opravdu dekanal ukazuje komárům cestu k lidské krvi, bude ale třeba potvrdit v dalších studiích.

Jenže pochopit, co komáři čichají, je jen polovina příběhu. Nutné je rovněž vědět, jak to dělají. Tým McBrideové  a Pottera proto vyšlechtil geneticky modifikované komáry. Těm rozřízl jejich hlavičky a pod mikroskopem pak sledoval, co budou dělat jejich neurony, když budou vystaveny různým vůním.

Nakonec na lidský zápach reagovaly jen dva typy neuronů, z celkem 60, kteří mají v komářím mozku na starosti vůně a zápachy. Reagovaly v kombinaci a velmi silně. „Komáři, kteří se specializovali jen na člověka, se vyvinuli teprve před pěti tisíci lety. Je to ukázka neuvěřitelně rychlé evoluce,“ doplnila McBrideová, která s Potterem doufá, že jejich práce bude užitečná při vývoji účinnějších repelentů a feromonů.

Ale co dělat s neodbytným hmyzem do té doby?

Platí na ně jedna osvědčená pomůcka. Tedy kromě insekticidů. Větrák. Používejte ho všude. V ložnici, venku na houpačce, na nohy pod stolem, u grilu. Ne, že byste tím rozehnaly svůj zápach a komár by vás tak hůř našel. Je to mnohem jednodušší. Komáři jsou špatní letci a přes vítr se k vám nedostanou.