Při zkoumání mimozemských světů je důležité, aby se vědcům podařilo správně určit, na co se vlastně dívají - a v případě kráteru Gale byli dlouho přesvědčeni o tom, že sledují pozůstatek dávného jezera z doby před mnoha miliardami let a že kameny a spraš na jeho povrchu tvoří prastaré jezerní usazeniny. A právě tato hypotéza, zdá se, nyní přestává platit.

Podle nové studie, založené na chemickém složení skalních usazenin, je pravděpodobnější, že je do kráteru vehnal vzduch, než že by se postupně usazovaly na dně jezera a přeměňovaly v cement. Podle týmu stojícího za novým výzkumem totiž chemické prvky nalezené ve vzorcích - ty, které přečkaly miliardy let - neodpovídají tomu, co by se dalo čekat od prastarého vodního prostředí. Informuje o tom Science Alert.

Chemické složení odpovídalo spíše suchu

"Klíčovým bodem je, že některé prvky jsou pohyblivé nebo snadno rozpustné ve vodě, zatímco jiné jsou pevné, jinými slovy, zůstávají v hornině. To, zda je prvek mobilní nebo nehybný, závisí nejen na typu prvku, ale také na vlastnostech prostředí," říká planetární geolog Joe Michalski z Hongkongské univerzity.

Jeho tým při svém výzkumu zkombinoval chemická měření, rentgenovou difrakci a texturní analýzu a našel podle Michalskiho důkaz, že na usazeniny působila eroze, což odporuje hypotéze velkého jezera a naznačuje spíše, že většina sedimentů se ukládala v mnohem sušších podmínkách.

Převážnou část jejich ložisek tak podle vědců tvoří zřejmě vzduchem přenášený prach a sopečný popel, přičemž jejich pozdější narušení vlivem počasí vyvolaly zřejmě dávné srážky nebo tání ledu. Jen malá část sedimentů odpovídá svým složením tomu, že byla vytvořena pod vodou na jezerním dně.

Nová analýza, kterou publikoval odborný titul Science Advances, také ukazuje nehybné chemické prvky, jež korelují s výskytem ve vyšších nadmořských výškách. To by mohl být důkaz, že zaplavení dna kráteru Gale vodou bylo mnohem mělčí a přechodnější, než se předpokládalo. 

"Všechno ukazuje na zvětrávání odshora dolů, jaké můžete vidět u vysušené hlíny. A také to, že se zvyšujícím se zvětráváním se spotřebovávalo železo, což znamená, že na pradávném Marsu ubývala atmosféra a už se neokysličovala," dodal. (Podle některých experimentů mohou chemickými změnami v železe, přítomném v planetárním plášti, vzniknout sloučeniny bohatší na kyslík, jenž se může začít vylučovat do atmosféry, pozn. red.)

Jenom klid, přijdou ještě další objevy

Kráter Gale byl přitom v roce 2012 vybrán jako místo pro přistání roveru Curiosity právě proto, že jej vědci považovali za pozůstatek dávného jezera existujícího před několika miliardami let. Vozítko poté strávilo více než 3000 marťanských dnů sběrem a studiem hornin z kráteru.

Změna přístupu k analýze sedimentů může podle vědců posunout také naše nahlížení na to, jak se během věků měnilo marťanské klima - například je možné, že je nepoznamenalo jen jedno prodloužené období vlhka, ale že se tyto vlhké periody vracely častěji a byly kratší. To by mohlo mít důsledky pro zjištění, zda na této planetě někdy existoval život.

Stojí ale za to připomenout, že určit původ kráteru Gale je mimořádně obtížné. Nejde jen o to, že se snažíme nahlédnout za oponu tvořenou miliardami let, ale také o to, že jde o výzkum oblasti o rozloze milionů kilometrů - a je velmi pravděpodobné, že ze vzorků sbíraných vozítkem Curiosity vyvstanou ještě mnohé další objevy, které naše dosavadní poznání opět změní.

"Jde o jedno z velkých omezení, jimž při snaze o studium jiných planet a o provádění dálkových průzkumů čelíme: často dostáváme nejednoznačná data, která mohou evokovat více teorií a myšlenek," sdělila odbornému titulu Inverse planetární vědkyně Tanya Harrisonová ze snímkovací společnosti Planet Labs, jež na aktuální studii nespolupracovala (Planet Labs se věnuje pravidelnému satelitnímu snímkování planet, zejména Země, z čehož se snaží odvodit trendy planetárního vývoje, pozn. red.).