Vesmírné těleso se v atmosféře rozpadlo na množství úlomků, které 7. října 2008 zasypaly rozsáhlé a suché území Núbijské pouště. Vědcům se podařilo shromáždit na 600 fragmentů, jež získaly souhrnný název Almahata Sitta - jde o arabský výraz pro "nádraží šest" neboli pro pouštní železniční stanici, v jejíž blízkosti meteorit dopadl.

Odborně byla planetka pojmenována 2008 TC3 a vědci začali zkoumat její chemické složení, které by mohly více napovědět o jejím původu. Studie, která byla 21. prosince 2020 publikována v Nature Astronomy, nyní dokresluje příběh tohoto tajemného vesmírného objektu.

Spektrální analýza odhalila nečekanou věc…

"Náš výsledek překvapivě naznačuje existenci velkého mateřského tělesa bohatého na vodu," uvedla podle serveru Science Alert hlavní autorka nové studie, planetární geoložka Victoria E. Hamiltonová z výzkumného ústavu Southwest Research Institute v Boulderu v Coloradu.

Hamiltonová spolu s kolegy analyzovala jen ty nejmenší kousky této pozoruhodné vesmírné horniny, konkrétně 50 miligramů vzorku z jednoho úlomku Almahata Sitta, které tým dostal k prostudování.

"Tento malý střípek jsme vyleštili a pomocí infračerveného mikroskopu zkoumali jeho složení," popisovala postup prací Hamiltonová.

Spektrální analýza odhalila něco neočekávaného: uvnitř úlomku - označeného jako AhS 202 - vědci našli mimořádně vzácnou formu hydratovaných krystalů horninotvorných minerálů, známých jako amfibol.

Tento typ minerálů vzniká z bazických magmat chudých na křemík přeměnou z jiných křemičitanů, k níž dochází při dlouhém působení extrémního tepla a tlaku, jaké se v meteoritech typu uhlíkatých chondritů obvykle považuje za nemožné.

Tajemný obrovský objekt kdesi ve vesmíru

To naznačuje, že asteroid 2008 TC3 patřil kdysi s největší pravděpodobností k mnohonásobně většímu tělesu, dokonce k něčemu tak velkému, že to bylo ve skutečnosti ve stejné třídě jako Ceres, což je trpasličí planeta představující největší známý objekt v hlavním pásu asteroidů sluneční soustavy, mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru.

"Předpokládá se, že kamenné meteority typu uhlíkatých chondritů pocházejí většinou z mateřských těles o průměru menším než 100 kilometrů. Takové těleso by ale nebylo dostatečně velké, aby vytvořilo takový rozsah tlaku a teploty, jaký byl potřeba k vytvoření minerálů, nacházejících se ve složení AhS 202," vysvětlují autoři studie.

"Domníváme se proto, že původní mateřské těleso AhS 202 představovalo pravděpodobně neznámý objekt, dosahující potenciálně velikosti Ceresu (tedy o průměru mezi 640 až 1800 kilometry)."

Ačkoli se předpokládá, že tato záhadná obří planetka již neexistuje, skutečnost, že naši sluneční soustavu kdysi obývala, svědčí o tom, že jich mohlo existovat vícero - byť se důkazy o existenci dalších velkých těles bohatých na vodu v žádném jiném meteoritu před 2008 TC3 nenašly.

Úlomky súdánského meteoritu jsou tak dalším důkazem, že vesmírných hornin je víc druhů, než kolik dokážou plně vysvětlit současné hypotézy.

"Rozdíl mezi minerálním složení AhS 202 a složením známých meteoritů typu uhlíkatých chondritů naznačuje, že jedinečné vzorky, jako je tento úlomek (nebo další objevy horninových fragmentů výrazně odlišných od celkového horninového složení v jiných meteoritech) mohou být zásadními chybějícími informacemi, rozšiřujícími naše chápání rozmanitosti mateřských asteroidů. AhS 202 nám v podstatě náhodně nabídl údaje o raných materiálech sluneční soustavy," uzavírá tým.