Jupiter je největší planetou naší sluneční soustavy a patří mezi čtveřici tzv. vnějších planet, tedy plynných planet, které jsou od Slunce dále než hlavní pás asteroidů (kromě něj patří do této čtveřice ještě Saturn, Uran a Neptun). Jeho vzhled je obecně známý: vypadá trochu jako kopeček namíchaný z vanilkové a oříškové zmrzliny, s ikonickou Velkou rudou skvrnou na jižní polokouli, vytvořenou atmosférickou bouří. 

Bylo by možné cestovat rychleji než je rychlost světla? Vědci intenzivně zkoumají takové řešení.
Cestovat rychleji než světlo je možné, tvrdí vědec. Nabídl řešení

Tak ale vypadá Jupiter pouze ve viditelných vlnových délkách světla. Jakmile je zobrazen v záření přesahujícím hranice lidského vidění, vypadá rázem jinak. V infračerveném spektru připomíná trochu lasagne, protože tepelné vyzařování jasně září a chladnější oblasti plynného obra jsou temně rudé. V ultrafialovém světle zase působí jako nadýchaný chomáč cukrové vaty, v níž se měkkou pastelovou barvou vykreslují různé výšky. 

Jeden pohled nestačí

Toto zobrazení jediného okamžiku planety Jupiter v různých vlnových délkách, vytvářející velmi odlišné tváře planety, je dílem americké Národní výzkumné laboratoře pro optickou a infračervenou astronomii (NOIRLab). O jejím projektu informuje Science Alert.

Laboratoř svým experimentem ukázala, jak může astronomické pozorování ve více vlnových délkách nabídnout celostní datový soubor, odkrývající složitost nějakého vesmírného jevu, již nelze v jedné vlnové délce světla zaznamenat.

Umělecká představa mezihvězdného tělesa 'Oumuamua
Vědci odhalili původ tajemného objektu Oumuamua. O mimozemskou loď nejde

Všechna tři pozorování byla pořízena současně, v 15:41 univerzálního času (v 16:41 středoevropského času) dne 11. ledna 2017. Snímek v optických a ultrafialových vlnových délkách světla zpracoval Hubbleův vesmírný dalekohled pomocí své nové širokoúhlé kamery WFC-3 (Wide Field Camera 3), infračervený snímek pochází z infračervené kamery observatoře Gemini Sever, umístěné na Havajských ostrovech.

Výsledkem je vzácný pohled na Jupiter, zobrazený v jediném okamžiku v širokém spektru elektromagnetického záření. A jeho podoby se od sebe liší fascinujícím způsobem.

Jupiter třikrát jinak

Zobrazení ve viditelném světle například umožnilo vědcům sledovat detaily z povrchu atmosféry Jupiteru, ale neumožňovalo odhadnout, jak silné jsou vrstvy mraků. Naproti tomu pohled v infračerveném světle odhaluje v podobě jasně zářících zlatavých pruhů, kde jsou mračné vrstvy slabší a propuštějí zpod atmosféry tepelnou energii.

Velká rudá skvrna, která je tak dobře známá a jasně viditelná v optickém a ultrafialovém zobrazení a která představuje nejznámější atmosférický bouřkový systém na Jupiteru, v infračerveném světle prakticky mizí - dá se rozeznat jen podle slabého obrysu a tenké trhliny v jinak hustém mraku cyklónu. Její menší "kamarádka", zvaná Rudá skvrna junior, jež má asi o polovinu menší průměr, v tomto zobrazení úplně zmizí.

Je možné cestovat časem? Vědci zkouší nové a nové výzkumy.
Vědec přišel na to, jak cestovat časem. Výzkum jeho slova potvrdil

Ultrafialové snímky Jupiteru zase pomáhají vědcům sledovat výšku a rozesetí částic v atmosféře planety. Vyšší vrstvy totiž vypadají červenější kvůli pohlcování ultrafialového světla ve vysoké výšce, zatímco nižší výšky se díky odrážení ultrafialového světla zobrazují modřeji.

V kombinaci s viditelným světlem pak tyto snímky poskytují informaci o tom, kde se soustředí tzv. chromofory, barevné sloučeniny, jež vystupují z oblastí teplejších spodních mračen, produkují červenou barvu pozorovanou ve Velké rudé skvrně a v Rudé skvrně junioru a způsobují typické oranžové a hnědé zbarvení mračen Jupiteru.

Různá zobrazení odhalují vnitřní řád planety

Vědcům tyto snímky slouží k tomu, aby se o tajemném plynném obru dozvěděli co nejvíc. V roce 2019 například porovnal jeden vědecký tým snímky z Hubbleova vesmírného dalekohledu s pozorováním radiového záření prostřednictvím Atakamské velké milimetrové anténní soustavy (mezinárodní soustavy 66 radioteleskopů v Chile, určené k výzkumu nejzazšího vesmíru), aby zjistil, co se děje uvnitř atmosférických bouří na Jupiteru.

Loni zase vznikla studie využívající současně pozorování Jupiteru prostřednictvím observatoře Gemini, Hubbleova vesmírného dalekohledu a meziplanetární sondy Juno, která nakonec odhalila, že tmavší pruh ve Velké rudé skvrně představuje ve skutečnosti pruh tenčího mraku, a podařilo se jí prozkoumat strukturu mraků generujících blesky - ty detekovala sonda Juno jako rádiové signály.

Dopad meteoritu.
Antarktida skrývá vesmírný poklad, před 430 tisíci lety tu došlo k obří explozi

Všechny tři pozorovací systémy budou po nějakou dobu spolupracovat i nadále. Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) v lednu oznámil, že mise sondy Juno bude prodloužena - původně měla skončit letos v červenci, ale podle nového rozhodnutí zůstane v provozu až do září 2025, pokud se tedy do té doby ve vesmíru nerozbije. 

"Od svého příletu na oběžnou dráhu Jupiteru nám již sonda Juno poskytla tolik nových informací o Jupiteru, že je budeme zpracovávat a učit se z nich po několik následujících let. A nemůžeme se dočkat, až uvidíme, co dalšího nás o této neuvěřitelné planetě naučí její pozorování ve více vlnových délkách světla," uzavírá Science Alert.