Listinné důkazy podpořily i archeologické objevy. Vikinské ženy v žádném případě nenaplňovaly viktoriánský ideál poslušné manželky, přičemž tento pohled na ně převládal vlastně až do konce minulého století. I ony se účastnily věhlasných výprav, dobývání, zaoceánských objevů, veřejného života i vikinské politiky. „Jejich svět rozhodně nebyl omezen jen na dění přede dveřmi domácnosti,“ uvedl k tomu archeolog dánského národního muzea Leszek Gardla v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza.

Ženy hrály v historické vikinské společnosti velmi různorodou roli. Jednou z nejznámějších byla úloha ženy jako člověka a člena skupiny, který ví a vidí víc než ostatní. O těchto dominantních ženách odborníci hovoří jako kouzelnících a věštkyních. O jejich významu pro vikinskou společnost svědčí i výsledky průzkumů hrobových nalezišť.

Takto si mnoho lidí představuje vikingské válečníky.
Vikingové byli jiní, než se myslelo. Nebyli blond a nepocházeli ze Skandinávie

Většina nálezů, které měly souvislost s vírou a uctíváním, byly nalezeny u ženských ostatků. Ve prospěch všeobecné váženosti žen hovoří i statistika. Bohaté hroby z tohoto období, které archeologové otevřeli, byly většinou ženské. „Je obtížné vysvětlit tento jev, možná to jen vypovídá více o truchlících, kteří chtěli pohřbem potvrdit svůj status v obci, než o samotné zesnulé, ale je to velmi zajímavé,“ pokračoval Gardla.

Známou a významnou rolí, o níž se vypráví v legendárních severských ságách popisující pohádkový svět Vikingů s draky a trolly, jsou ženy často i absolutními královnami. Problém je s ověřitelností těchto informací. Jen málokdy se informace ze ságy potvrdí i v jiných písemných pramenech a archeologických materiálech

Jinak tomu je ale se štítovými bojovnicemi. Zmínky o jejich bojích se objevují i ve spolehlivějších zdrojích, než jsou jen legendy a mýty. Například v Eddě, ve sbírce epických a mytologických písní z 10. století, či u Saxa Grammatica, dánského letopisce z počátku 12. století, který sepsal historii raného dánského království.

Štítová bojovnice to uměla i s mečem či sekyrou

V obou dílech se píše například o Lagerthě, reálné vikingské bojovnici a jarlovi, tedy náčelnici, kterou v posledním desetiletí proslavil úspěšný televizní seriál Vikingové.

Štítová bojovnice byla ženou, která si ve vikinské společnosti vybrala život válečnice. Ve svém arsenálu ale neměla pouze štít, uměla to i s mečem, kopím i válečnou sekyrou.

Vizualizace objevu na nalezišti v okolí mohyly Jell v Norsku
Unikátní objev vikinského pohřebiště. Radar odhalil pod zemí loď i hodovní síň

„Proč byl pro ně Vikingy používán termín štít, nám zůstává neznámý,“ upozornil dánský archeolog.  Často o nich vyprávějí právě i legendární ságy. Většina z nich v těchto příbězích pochází z aristokratického prostředí, bývají to dcery jarlů, králů nebo prominentních válečníků. Vyprávění obvykle končí tak, že si bojovnice nakonec založí rodinu, porodí děti a války přestanou hrát v jejím životě důležitou roli.

Ženský hrob

První důkazy o existenci těchto bojovnic vikinského světa se objevily na přelomu 19. a 20. století. Ve východním Norsku byl v Nordre Kjølen nalezen ženský hrob s veškerým vybavením typickým pro válečníka. Ačkoli tehdejší teze předložená archeology, že nalezená zesnulá dívka byla „štítovou bojovnicí“, byla z hlediska dobové reality průkopnická a kontroverzní, nevzbudila velký zájem. Na dalších sto let byla zapomenuta. Dnes o této výrazné roli žen v tehdejší severské společnosti již nikdo nepochybuje.

Vikingské ženy ale jen nevládly, neválčily nebo nevěštily. Vedly i obyčejnější život. Přesto i ten byl plný nebezpečí a dobrodružných výprav. Jejich kosterní ostatky byly nalezeny na pobřeží Severní Ameriky nebo na březích řek východní Evropy. Byly vždy mezi prvními osadníky na územích objevených Seveřany.

Stříbrné diadémy a další pohřební artefakty z lokality La Almoloya
Záhada stříbrného diadému: šperk odkrývá tajemství brutální doby bronzové

„Mohly vyrážet na tyto nebezpečné expedice se svou vlastní představou o naplnění života. Hledaly svoji cestu, své štěstí. Nemusely nutně být něčí manželkou či matkou,“ vysvětlil Gardla. Mnoho z těchto žen byly obchodnice, zejména ty, které vyrazily na východ. Jejich hroby lze nalézt v dnešním Rusku a na Ukrajině a zajímavé jsou tím, že mezi pohřebními dary jsou velmi často váhy.

„Nesnažím se svým výzkumem dokázat, že role žen ve vikinském světě byla stejná nebo dokonce důležitější než role mužů. Takové závěry stav současného poznání neumožňuje. Co ale umožňuje, je oprava pohledu na vikingské ženy, jako na samostatné a důležité postavy severských dějin,“ dodal pro Gazetu Wyborczu archeolog a badatel Leszek Gardla.

Vikingský věk
Pokrývá období od konce 8. století do poloviny 11. století. Vikingové v této době byli aktivními účastníky akcí téměř po celé kontinentální Evropě, včetně Byzantské říše, na ostrovech v severním Atlantiku i na východním pobřeží Severní Ameriky.

Viking
Etymologie slova „Viking“ je nejasná, existuje několik teorií o jeho původu. Jedna z nich tvrdí, že jméno Viking pochází ze staro-norského slova „vik“, což znamená záliv. Jinými slovy, Vikingové byli lidé ze zálivu, fjordu. Další pracuje s možností, že se jednalo o sloveso, které vyjadřovalo výměnu míst v lodi při veslování.

Posádky
Vikingové jsou běžně spojováni se Skandinávií a je pravdou, že většina těchto bojovníků opravdu pocházela ze severu Evropy. Současný archeologický výzkum ale ukázal, že vikingské skupiny nebyly etnicky ani kulturně homogenní. V posádkách jejich lodí bylo možné najít lidi z jiných oblastí, včetně oblastí obývaných Slovany.