Devítimetrový smrk sitka nacházející se na neobydleném Campbellově ostrově patřícím Novému Zélandu není jen tak obyčejným stromem. Je držitelem Guinnessova rekordu jakožto nejvíce izolovaný strom planety. Vědci nyní doufají, že jim pomůže odhalit více o Jižním oceánu, který je jedním z hlavních pohlcovačů uhlíku na Zemi.

Titulu nejosamělejšího stromu na světě se jehličnanu dostalo díky tomu, že je to jediný strom na křovinatém ostrově, který leží sedm set kilometrů jižně od Nového Zélandu v Jižním oceánu. Portál The Guardian rovněž doplňuje, že žádný jiný strom se nenachází v okolí 222 kilometrů. Sto dvacet let starý smrk vysadil tehdejší guvernér Nového Zélandu lord Ranfurly na počátku dvacátého století. Říká se mu proto i Ranfurlyho strom.

Cenný pomocník

Někteří vědci si myslí, že jde o invazivní druh. Vedoucí radiokarbonového výzkumu ústavu GNS Science Jocelyn Turnbullová je toho názoru, že může být cenným pomocníkem při výzkumu pohlcování oxidu uhličitého v Jižním oceánu. „My lidé spalujeme fosilní paliva a posíláme CO2 do atmosféry. To je to, co pohání globální oteplování. Z oxidu uhličitého, který produkujeme, zůstává v atmosféře jen asi polovina a druhá polovina jde do pevniny a oceánu," řekla Turnbullová.

Právě Jižní oceán pohltil na deset procent všech emisí vyprodukovaných za posledních sto padesát let. Hlavně díky západním větrům a absenci země, jež by vítr zpomalila. Větrnost umožňuje oceánu v konečném důsledku pojmout více uhlíku než jiné oblasti.

Tým vědců, se kterým vědkyně spolupracuje, se zajímá hlavně o to, zda zaplnění míst, které pohlcují uhlík, může globální oteplování zrychlit, či naopak zpomalit. Současná teorie tvrdí, že se míra pohlcování uhlíku zvyšuje.

Významná studie je součástí projektu Antarctic Science Platform, jehož cílem je zvýšit znalosti o účincích Antarktidy na ekosystém celé Země. Aby dospěli k výsledkům, musí vědci porovnat historická a současná měření radioaktivního uhlíku a oxidu uhličitého v atmosféře u Jižního oceánu. Nejlepší metodou pro měření koncentrace oxidu uhličitého je odběr vzorku z atmosféry. Vědci si však nedokáží zajistit vzduch, který v ní byl před třiceti lety, a tak přišli na jinou metodu.

| Video: Youtube

Klíčem jsou letokruhy

Budou používat letokruhy stromů. „Rostliny, když rostou, odebírají fotosyntézou oxid uhličitý ze vzduchu a využívají ho k růstu svých struktur. Uhlík ze vzduchu tak končí v letokruzích stromů,“ uvedla Turnbullová. Smrk sitka je pak nejjižnější strom, jaký odborníci našli. „Rostl mnohem rychleji než cokoli jiného v této oblasti. Jeho letokruhy jsou větší, snáze je lze oddělit a získat z nich záznam,“ vysvětlila vědkyně.

Před šesti lety odebrala vzorek o průměru pěti milimetrů, výsledky však dosud nebyly zveřejněny. „Opravdu to chceme pochopit, protože nám to říká, co přinese budoucnost," upozornila Turnbullová podle portálu ABC News.

Do roku 1973 byla nejosamělejším stromem na světě akácie, která rostla v poušti Ténéré mezi Nigerem a Alžírskem. Stovky kilometrů od ní nebyl k vidění žádný jiný strom a sloužila jako navigační bod. Její život skončil velmi bizarním způsobem, který by očekával jen málokdo. Narazil do ní opilý libyjský řidič se svým náklaďákem a vyvrátil ji. Dnes je k vidění v muzeu v hlavním městě Nigeru a na jejím původním místě byla vztyčena ocelová skulptura.