Změnu způsobí “switche”, nelineární přepínače. Stiskem přepínače lze sepnout obrovský stroj, a stejně tak mohou být startovány i klimatické změny. Přestane totiž fungovat termohalinní výměník (skončí hlubokomořské proudy, které zajišťují přísun živin z povrchu oceánu do hlubin) a radikálně se sníží produkce CO2. Přestane se ponořovat Golfský proud.

Době ledové předchází obvykle prudké oteplení, které nastartuje glaciál. Kromě antropocénu tu působí síly, nad nimiž nemá člověk žádnou moc. Možná se něco takového děje právě teď, protože dlouhodobě očekáváme příchod doby ledové. Možná. 

Podivná hokejka

Ve své Páté zprávě (2013) klimatický panel OSN musel přiznat, že v letech 1998–2012 byl trend růstu teplot okolo nuly, a to navzdory silnému nárůstu emisí CO2. Narušil se tím průběh křivky tzv. hokejkového grafu (prudký nárůst v posledních 70 let). Autoři konstatovali, že klimatické modely takovou pauzu v oteplování vlastně neočekávaly. 

„Analyzovali jsme, jak často se v simulacích objevuje taková patnáctiletá stagnace globálního oteplování. Odpověď zní: v méně než dvou procentech. Jinak řečeno, přes 98 procent předpovědí ukazuje, že při tak vysokých emisích CO2 by mělo dojít k nárůstu teplot. „Jsou dvě možná vysvětlení. První možností je, že se otepluje méně než se čekalo, protože skleníkové plyny mají menší dopad. Druhou možností je, že simulace podcenily, jak moc klima kolísá z přírodních příčin.

Hokejkový graf je podle vyšetřování amerického Kongresu výsledkem selektivního výběru dat. Použitá metoda vygeneruje hokejky i z šumu. „Korelace CO2 s růstem teplot je jasná, ale stejná korelace existuje i mezi nárůstem emisí a rostoucí cenou poštovních známek. Určitě bychom tomu neříkali kauzalita," říká český oblíbený klimaskeptik docent Pokorný.

A co si na oteplení zvyknout?

Na oteplování není nutné reagovat jen panikou. Doprovází jej totiž řada pozitivních efektů – svět bude např. zelenější. Čím víc CO2 v atmosféře, tím více živin pro rostliny, tím déle mohou mít zavřené průduchy, tím méně rostliny ztrácejí vody. Teplejší svět je vlhčí, má účinnější transport vody z oceánu na kontinent. Teď jsme měli v Evropě suché období, ale přichází vlhká perioda, doplní se podzemní zásoby vody. 

To je cyklus “přepákovaný” přes Rossbyho vlny, jetstream (proudy vzduchu, které vysokou rychlostí obíhají severní pol). Jeho zvlnění se posune na západ, bude k nám “vozit” vodu z Atlantiku. Zvláště Britové, Skandinávci nebo Kanaďané si mohou oteplení docela užívat: zvýší se jim úroda i druhová pestrost živočichů, užijí si delší léto. Češi mohou čekat v úrodných oblastech polopoušť, přežijí však zúrodněním nezemědělských oblastí.

Promovaní geoinženýři

To je malá, zatím špatně financovaná skupina posedlých jedinců, kteří se snaží vymyslet patent, jak problém oteplení smést jednou provždy ze stolu. Zatím např. vymysleli “direct air capture“, čili “lapač uhlíku” – filtrovací jednotka rozměrná asi jako činžák. Pohlcuje CO2, rozpouští jej ve vodě a pod vysokým tlakem pumpuje do hloubky dvou kilometrů v zemi, kde je ukládán a stává se z něj čedič (škvárovitá hmota posetá bílými skvrnami, což je zkamenělý CO2). 

Kanadská firma Carbon Engineering to zatím umí v ceně kolem 100 dolarů za tunu CO2, “polapení” ročních emisí planety by tedy při současných cenách vyšlo na 4 biliony dolarů, což je hodně, ale pořád je to jen jeden roční rozpočet USA. K neutralizaci skleníkového efektu by navíc stačilo “zachytit” asi jen dvě procenta slunečního záření a nechat ho, ať se jednoduše odrazí zpět. 

To jde pomocí aerosolů, které lze produkovat i uměle. Podobně by šlo docela levně rozstřikovat do troposféry síru – na odraz dvou procent paprsků by ji nebylo potřeba velké množství. Kromě toho jsme těsně před velkými objevy – vodíková fúze, tokamaky, malé jaderné reaktory a další “gatesoviny”. Všechno je hlavně otázka peněz.