Fronta natěšených voličů před volební místností se v pátek kolem druhé odpoledne tvořila i ve Vazební věznici v Českých Budějovicích. Také za mřížemi jsou totiž uvědomělí voliči, kteří chtějí rozhodovat o budoucnosti české společnosti.

„K volbám se nám přihlásilo z celkového počtu 262 vězňů 104 voličů, ale těžko odhadnout, kolik jich bude skutečně volit,“ říká po půl třetí personalistka vazební věznice Eva Heroutová. Asi dvacítka zdejších vězňů volit nemůže, i kdyby chtěla – jsou to buď cizinci, nebo mladiství.

Urna pod rentgen

Dole u mříží se obevují členové volební komise, kteří přišli z obvodu č. 69 Matice školské. Nedá se nic dělat, i volební urna musí přes rentgen.
Přes několikero mříží a plechových dveří se dostáváme k chodbě vedoucí do vězeňské kulturní místnosti. Cestu lemují desítky postávajících vězňů s obálkami v rukách. Koho budou volit, koho upřednostní?

Vcházíme do místnosti, kde dřív byla horní část vězeňské kaple. Barevné vitráže v oknech zaplňují siluety členek volební komise.

„Přišel jsem k volbám, abych dal hlas tomu, komu chci. Nechci propást tuhle možnost, když mohu volit,“ svěřuje se jedenatřicetiletý Pavel Jirsák a prozrazuje, koho volil. Těší se, že k dalším parlamentním volbám už půjde na svobodě. Ukáznění voliči ve vězeňských úborech si cestou za plentu se zájmem prohlížejí také členky komise.

„U voleb jsem již podruhé, ale tady ve vězení poprvé,“ svěřuje se vysokoškolská studentka francouzštiny a angličtiny Jana Sedláčková. „Vzala jsem si do tašky k volbám básně Paula Verlaina,“ přiznává, že k ukrácení chvíle dvoudenního maratonu sáhla po francouzském prokletém básníkovi.

Volí samí muži

Ve věznici však čas na čtení neměla, policejní ostraha vodí jednoho voliče za druhým.

„Myslím, že jich přišlo přes stovku, takže byla hojná účast,“ říká Jana Sedláčková po páté odpoledne, kdy už zase sedí v jedné ze tříd školy v Matici školské. „Volby ve věznici byly fajn a proběhly dobře. Volili tam ale jen samí chlapi, kdežto sem do školy přijdou i voličky,“ dodává s úsměvem.

Odpoledne je vzrušení u konce. Výhodou voličů ve věznici je, že nemuseli denně sledovat více či méně trapné plakáty a billboardy stran. „Možnost k ovlivnění vězněných osob byla jen prostřednictvím tisku a televize,“ přitakává Eva Heroutová. Ostatně ani volební lídři do vězení nejezdí. Asi vědí proč.