Mají jich tolik, že se sám musí podívat do archivu, aby je spočítal. Zjistí tak, že v neděli 21. července pokřtí Babouci na Kubešově Soběslavi již své 14. řadové album, mezi něž se ovšem nepočítá dalších šest desek, které nahráli společně s jinou kapelou. Novinka se jmenuje Vracím se domů, je na ní 13 písní a tradičně ji ven vypustí Kubešovo hudební vydavatelství. „Jsme amatéři, ale máme svůj styl. Tím pádem máme víc otevřených dveří než jiná kapela, která má klasické posazení a klasické zpěváky,“ říká Petr Shýbal, kapelník nejstarší jihočeské dechovky s tradicí z roku 1868.
Čím je pro vás nová deska zajímavá oproti předchozím?
Víc jsem se s ní popral, mám tam víc úprav, většinu jsem jich dělal já. Zajímavá je pro mě i kvůli tomu, že je tam natočený Zpěv skřivana, sólová skladbička pro klarinety. Natočil jsem ji s kolegou, je to docela těžký kus, který hrajeme na zábavách, lidé ho ode mě chtějí. Na to jen tak nezapomenu . A navíc mi CD věnovali k padesátinám.
Jaké písně jste na desku natočili?
Základ jsou písně, které hráváme na zábavách. Snažíme se, aby tam byly písně, které hrajeme, saháme do požadavků lidí, kteří si o písničky píší. Zařazujeme ty, které chtějí. Pak se snažíme dát něco nového, zapomenuté písničky a tradicí je orchestrální skladba, většinou od Ládi Kubeše staršího.
Kde hledáte zapomenuté písničky?
Buď ve starých zpěvnících, nebo nám je věnují muzikanti. Říkám zapomenuté, což znamená, že se nehrají nebo nejsou nikde natočené, ale je spousta helikonkářů, kteří je hrají, staří muzikanti. Třeba Jarda Hrubeš z Netolic nám dal písničku Vracím se domů, která dala i název novému nosiči.
A proč orchestrálky Ladislava Kubeše?
Tentokrát to bude jeho Jihočeská polka. Řekl bych, že Ladislav Kubeš byl nejlepší skladatel, který tvořil lidovou muziku. Kromě jeho vlastních skladeb, které hrajeme povětšinou jako orchestrální – mimochodem jsme i natočili dvojalbum k 10. výročí této spolupráce – jich taky hodně upravil. A pak máme orchestrální skladby od Antonína Žváčka.
Proč křtíte desku právě na Kubešově Soběslavi?
Patří k nejvýznamnějším
v okolí, vedle festivalu Karla Valdaufa v Trhových Svinech. Je to náš oblíbený skladatel, kterého hrajeme, a mladý Láďa Kubeš má vydavatelství, pod kterým jsme deset dvanáct let. Atmosféra na festivalu je velice dobrá, dobré kapely, dobrá návštěvnost,
a když vyjde počasí, tak i dobrá nálada. Hraje se i v okolních vesnicích, Soběslavsko je tím v dobrém slova smyslu poznamenané během celého víkendu.
Zmínil jste počasí. Zažili jste na festivalu nějaké deštivé dobrodružství?
Jednou jsme hráli bez aparatury. Přišla průtrž, stan se zvedl, lidé se nahrnuli kolem nás a drželi stan u země.
Čím desku pokřtíte?
To necháváme na našem vydavateli. Ale buď je to šampus, nebo pivo.
Jste s Babouky v půli sezony. Co pro vás bylo v letošním roce zatím stěžejní?
CD je vždy úspěch. Pak každá zábava, kde hrajeme, jsou tam lidé, baví se s radostí
s námi, to je také úspěch. Máme rádi všechny krásné zábavy a veselice. Negativa jsme měli s vykradeným autem
a ztrátou nástrojů a not.
O vaši kapelu je obrovský zájem, diář míváte plný rok dopředu. Jak si takový úspěch Babouků vysvětlujete?
Máme výhodu, že si zachováváme náš styl a udržujeme originalitu. Tím pádem máme víc otevřených dveří než jiná kapela, která má klasické posazení a klasické zpěváky.
