Naposledy se s tímto titulem setkalo českobudějovické publikum před deseti lety v režii Miloslava Veselého a v hudebním nastudování Milana Kaňáka. Uvedení této slavné operety, která patří společně s Netopýrem ke Straussovým nejvýznamnějším scénickým dílům, je poslední premiérou v letošní sezoně, nepočítáme-li činoherní inscenaci Sluha dvou pánů připravovanou pro otáčivé hlediště. Poprvé tedy Cikánského barona v novém provedení zhlédnou diváci v pátek v 19 h divadelním sále DK Metropol.

Mezi operetou a muzikálem

I tentokrát se v kolonce režie ocitlo jméno Miloslava Veselého, který tuto skuečnost považuje zároveň za plus i minus: „Výhodou je, že vím o určitých chybách, kterých se mohu vyvarovat, nevýhodou pak nutnost hledat zcela nový přístup, neopakovat se. Rozhodli jsme se společně s vedoucí baletu Libuší Královou posunout nyní provedení do takového zvláštního tvaru – něco mezi operetou a muzikálem. Byli jsme nuceni k řadě škrtů, protože inscenace je zároveň určena i pro českokrumlovskou přírodní scénu, a tak by její délka bez pauz neměla přesáhnout dvě hodiny. Všechno bude roztančené, jásavé a plné pohybu, i díky zapojení baletu.“


Také Libuše Králová má s Cikánským baronem již své tvůrčí zkušenosti, protože choreografii k tomuto titulu dělala loni v Ostravě: „Tady bude pojetí úplně jiné. Musíme mít pořád na zřeteli, že se inscenace bude přenášet před točnu, a tomu uzpůsobovat choreografii. Snažila jsem vyhýbat operetním klišé, také symetrickým formacím, protože pak na Krumlově je nutné pracovat s prostorem zcela jiným způsobem.“


Martin Peschík, jemuž bylo svěřeno hudební nastudování, si vysoce cení kvalit tohoto Straussova díla, a zdůrazňuje náročnost a exponovanost jednotlivých partů: „Není to nic laciného a podle mého názoru je Cikánský baron těžší než leckteré opery.“

To potvrzuje i Peter Poldauf, jemuž v alternaci s Josefem Průdkem byla svěřena starokomická postava Carnera, která hýbe celou operetou: „V této úloze je hodně mluveného textu, a to není pro zpěváka zrovna jednoduché, ale na druhé straně budu mít nastudovanou roli, kterou mohu využít i za dvacet let.“ Hlavní postavu Bárinkaye ztvárnili hostující Jaroslav Kovacs a Bohdan Petrović, v jediné nealternované roli Arseny uvidíme Evu Štruplovou, dále hrají Petr Dopita / Pavel Klečka, Vítězslava Bobáková / Kateřina Bukovská, Otakar Novák / Aleš Voráček, Jindřiška Rainerová / Dagmar Volfová, Romana Strnadová / Miroslava Veselá, Václav Janeček / Svatopluk Sem, Zuzana Dvořáčková / Světlana Juránková, František Brantalík / Pavel Klíma, Jiří Pasovský / Ivo Šindler a orchestr a sbor JD. Také někteří z herců mají již za sebou zkušenost z předchozí českobudějovické inscenace této operety.

Oděv doby tereziánského baroka

Kostýmy filmové výtvarnice Jarmily Konečné jsou podle slov Františka Řihouta, dramaturga JD, pestré a výpravné, stylově odpovídající celkovému ladění operety, která respektuje dobu tereziánského baroka: „Scéna Martina Víška pak je jaksi náznakovější a vzdušnější a skvělé nasvícení s ní dokáže hotové divy. Dobře vyřešené jsou i přestavby scény.“


Do konce sezony se pak s Cikánským baronem setkáme ještě pětkrát v kamenném divadle, před otáčivým hledištěm bude mít čtrnáct repríz.
Logicky bude nutné inscenaci poněkud pozměnit, dát jí ještě více pohybu a rozptylu, časové nástupy vyplnit písničkami Pavla Malhockého a také příroda přestává být pouhou kulisou a stává se spoluhráčem. Ale už dnes je jasné, že Cikánský baron slibuje v tomto prostředí jedinečný a nenapodobitelný zážitek.