Bruslaři? Krásný kompars pro Mádlův film

Zatímco 
u plotu budějovické ZŠ Kubatova snídá šáteček, kolemjdoucí slečna ho srdečně zdraví. Je znát, že Jiří Mádl je doma. O pár minut později ho osloví starší muž. „Jenom pozdravím Jirku a jdu. Točíte? Nebudu zdržovat, já jsem na tebe koukal z baráku."

V rodných Českých Budějovicích natáčí Jiří Mádl svůj režijní debut, film Pojedeme 
k moři, podle vlastního scénáře.  Hlavní role hrají dva malí kluci. Když přicházejí ve čtvrtek dopoledne na plac, režisér si je dobírá. „Nazdar klucí, tak jak? Do čtyř ráno? Kalí oba. Jsem asi jedinej, kdo tady chodí spát," vtipkuje.

close zoom_in První scéna se chystá u popelnic na sídlišti poblíž Jiráskova nábřeží. Snímek, který se natáčí na fotoaparáty, je zjevně nízkorozpočtový: Mádl si položí scénář na kapotu modré felicie a tam do něho vpisuje poznámky. Ani s sebou nemá židli. Jaký to rozdíl proti obřím produkcím Troškových komedií. Zde kolem štábu projíždí paní na kole se zdviženým obočím, za chvíli dělník v montérkách od vápna. Místní sledují natáčení 
z balkonů, v jednom okně je vmáčklá čtyřlenná rodina.

„Pájo, dej si tu vysílačku jako správnej filmař," nabádá David Strangi, pomocný režisér, Mádlova bratra. Ten pak na náplavce přináší režisérskou židli. „Jsem tady na brigádě," usmívá se Mádl mladší.

Zní povely Zkouška, klapka 54 B2 poprvé, Akce! Kluk 
s přezdívkou Haris jde po chodníku s foťákem na krku. „Trošku se usměj a rozběhni se, Honzíku," radí mu režisér, který si sám poponáší monitor, kde sleduje scény. „To je mobilní rejža," glosuje Strangi.

Po záběru, v němž stejně jako Haris kráčí druhý kluk Petr Šimčák, je Mádl spokojený. „Dobrý, ta asi šla, dáme si kopr." Ne že by si housky z cateringu posypal kořením –  velí ke kontrolní projekci.

Štáb okukuje u zastávky na Pražské maminka s dcerou Simonou. Ta s filmaři natáčela jako komparsistka ve škole. „Bavilo ji to. Jsem zvědavá, co z toho bude. Doufám, že scénu s dcerou nevystřihnou, aby tam nebyla zbytečně, byli jsme tam od rána do večera do osmi," říká.

V 10.10 je na sídlišti hotovo. Nastává pěší přesun k Jiráskovu nábřeží, po cestě Mádl blbne s oběma malými herci. Jeho asistent si zatím lebedí. „Ty Budějky, to je balzám. 
A ten náš malý štáb…"

Ani náplavku filmaři neblokují, po stezce v klidu jezdí tatínci s kočárky a cyklisté. Zavírá se jen jeden malý úsek. „Ticho, prosím! Pozor, uhneme se cyklistce. A bruslaře nechte projet, budeme mít krásný kompars. Ready, pojďme na to," velí Strangi.

Následuje záběr, kdy kluci  leží na dece a komíhají nohama. Vedle nich na rozpálené náplavce kameramanka Edita Kainrathová, jež také pochází z Budějovic. „Stop, Péťu, necháme odpočinout, to bylo takové opilé," hlásí Mádl.

Kolem 11. hodiny se přejíždí do Mladého. Připravují se  scény v autobuse. Technik černou páskou oblepuje nápis Karosa i znak automobilky. Řidič MHD Roman Záblacký se usmívá. Filmaře již zažil. „Je to perfektní, výborná spolupráce, ježdění naprosto 
v klidu. Zajímavější než normální pracovní den," hodnotí.

Blíží se parné poledne. Strangi rozmísťuje po busu komparsisty. Pětatřicetiletá Marcela Kassai zatím čeká. Nabídku castingu našla na facebooku, dnes je na place první den. „Přijeli jsme, šli do hospody, teď sedíme na dekách, dobrý. Čekají mě hlavně jízdy v autobuse, s tím mám velkou praxi, jsem fundovaná," směje se.

Autobus objede sídliště Vltava a Máj. Kdosi si objednává colu, šourá se pro ni Mádl mladší. „Pájo, ať to stihnem, než odjedem!" volá na něho bratr. Vzápětí ukazuje, že to 
s dětmi opravdu umí. Když Haris protestuje, že nechce sedět u okýnka na slunci, reaguje s jemným důrazem v hlase. „Ten bus pojede, kámo!"

Základnu si štáb zřizuje před hospodou. Je deset minut před dvanáctou a Strangi hlásí do vysílačky: „Tak už jsme všichni naloděni, odjíždíme. Přijedeme brzo!"

Mádl: Točit v hotelu Budweis a Mléčném baru je radost

Kluky režíruje kluk. První dojem z placu je iluze: Jiří Mádl navzdory mladému vzhledu ví, co jako režisér chce. A dvěma klukům, kteří mají hlavní role, to umí přesně vysvětlit. „Bude to rodinný film, protože děti řeší dospělý problém, ale neví o tom. Divák ale tuší, že je to rodinné téma vyprávěné skrze děti," říká sedmadvacetiletý Jiří Mádl (na snímku), který scénář zasadil do svých rodných Českých Budějovic.

Bude to částečná pocta Budějovicím nebo jste jen využil toho, že je dobře znáte?
Pocta… Samozřejmě: dobře je znám, to je velká výhoda, hlavně ve chvílích, kdy máme rychlé přesuny. Je to hezké město, kde se dlouhá léta netočil film. Už tedy chápu proč, protože to tady vůbec není jednoduché. A budeme i originální, protože místa, kde točíme, jsou filmově neokoukaná.

Jak to, že není jednoduché točit 
v Českých Budějovicích?
S některými lidmi to není jednoduché. Třeba točíme 
u restaurace, poprosíme o patnáct vteřin ztišení a chápu, když nechtějí, nemáme to placené. Ale když je naopak v restauraci ticho a majitel nám schválně přijde do ostrého záběru řvát, to je fakt divné. Nebo jsme chtěli točit v letním kině Háječek, které město dotuje a je tam vstupné zadarmo. Majitel nám nejdřív řekl, že tam vůbec nehraje české filmy, což není pravda. A ještě to chtěl zaplatit, přestože mu to město platí.

Nějaké dobré zkušenosti?
Jasně. Třeba Hotel Budweis, klidně si tady zaparkujte, super… Nebo Mléčný bar na Piarisťáku, to je radost. Někteří lidé nám pomáhají. A když jsme na Kubatovce měli děti v komparsu, tak můj pomocný režisér, který dělá americké filmy, říkal, že neviděl takhle disciplinovaný kompars dětí.

Co rozhodlo, že film Pojedeme 
k moři bude váš režijní debut?
To, že točíme z ruky dítěte, není to vypravěčská kamera. Když jsem psal scénář a popisoval, kam dítě jde, co vidí, tak už jsem se neubránil režijním popiskám. A Budějce a některá témata. Rozhodně to není autobiografické, ale některé scény se mě hodně týkají. Tak jsem si říkal, jestli být jednou pod něčím v životě podepsaný jako režisér, tak pod tímhle.

Proč jste zvolil příběh dvou kluků?
Odmalička mám rád dětské filmy. Vím, že práce s dětmi je těžká, poznal jsem to jako herec, že člověk se musí mnohem víc koncentrovat a štáb funguje jinak, ale zároveň když se něco povede, tak se to lidem víc zarývá do kůže. Vždy jsem miloval dětské filmy, mamka dělala ve školce, s dětmi jsem strávil hodně času. Možná proto mě téma tak lákalo.

Je to váš režijní debut. Přál byste si, aby jednou za 30 let začínal váš profil na ČSFD slovem režisér?
Chtěl bych být herec, scenárista, to jsou věci, ve kterých se cítím nejlíp a ve kterých budu pokračovat. Ale doufám, že se ani nebudu stydět za to, že jsem někdy režíroval film.

A jak vám režírování jde? Určitě máte zpětnou vazbu od štábu.
Je něco jiného, jak jednám 
s lidmi, jak se jim tady líbí. Budějovice jsou krásné, natáčení šlape, děti nám ho hodně obohacují. Ale hrozně důležitý je výsledek, zpětně mi ovlivní pocit z natáčení. Kdyby pak lidé říkali, že film je na ho…, ale natáčení bylo hezké, tak to je to nejhorší, co může člověk slyšet. Toho se děsím a doufám, že to bude dobré.