Skupina Chinaski na svém koncertě v suchdolském klubu Pyramida totiž připomněla řadou písní své punkové začátky a diváky během dvou hodin provedla všemi svými alby. Činila tak ve strhujícím tempu a v některých pasážích ušní bubínky svých fanoušků, k jejich spokojenosti, věru nešetřila.

Hned úvodní Pojď si lehnout z prvního alba rozřízlo sólo na elektrickou kytaru. František Táborský vládl melodicky i songu Vo co de a vůbec všem starým písním, kdy, slovy Michala Malátného, muzikanty zajímaly jen holky, pivo a kořalka. Punkově rozbušené Punčocháče ze stejných časů odpálil ze své soupravy nový bubeník Ota Petřina, který do zběsilého finále později dovedl také Kláru. Tu si Malátný střihl zčásti německy, jako vzpomínku na zahraničního kamaráda z pionýrského tábora. Slovy Vielen Dank pak také poděkoval.

Kotel pod pódiem přivedla poprvé pořádně do varu hitovka Stejně jako já, sedmá v pořadí. To už se o melodické linky dělily kytary s dechy. Mezi nejhezčí aranžérské nápady patřilo spojení 'kvákající' kytary a trubky s dusítkem v Megastoru, saxofon krom jiných působivě naříkal třeba v Couře.
Vždy, když už to vypadalo, že punk is dead a zbytek koncertu bude popový, přišel předěl. Ať už s písní Chci se bavit, vyrůstající ze zacykleného kytarového riffu, nebo po autopohádkové Hvězdy nad hlavou v podobě Slovní pyrotechniky, hodně na dřeň podaném paroubkovském protestsongu.

Ani hity však nenudily. Vedoucího si Malátný jevištně vychutnal a naoko seřvával spoluhráče – podřízené (třeba baskytaristu, jenž vylezl na reprobednu, slovy: Ty vole, sólo? Mazej dolů), Tabáček naopak napůl odvyprávěl za doprovodu dvou akustických kytar.

Hodně Husákových dětí si zaskákalo při 1970, po poslední Zadarmo se společný zpěv přídavků Vakuum a Vrchlabí proměnil v euforickou oslavu hudebníků. Ačkoli pak Malátný a spol. na melodii státní hymny vtipně zanotovali poučení, aby lidé nesedli do aut pod vlivem (Tam za bukem/ policajti s notebookem), suchdolští si je vypískali zpátky. Večer tak vyvrcholil známým vulgárním refrénem z Vinárny u Valdštejna, po němž bubeník hodil paličky do davu.

Vše samozřejmě dokonalé nebylo. V hlasitých pasážích se zpěv pohyboval na hraně srozumitelnosti, vokály byly místy intonačně rozvolněné. Ani ten punk už jim nelze stoprocentně věřit: usvědčují je ladiči nástrojů i slova některých písní: ve Stejně jako já Malátný noviny nekupuje, v Tabáčku už ano.

Jenže těch plusů je mnohem víc. Chinaski jsou nadgenerační kapela, na niž tančili a jinak jančili puberťáci i dámy středního věku. Navíc umí vystihnout životní pocity lidí a jednoduše, ovšem přesně je pojmenovat. A hlavně: baví diváky i sebe.

Hodnocení: 80%