Kvůli roli si nechal narůst pankáčské číro a při natáčení držel ochrannou ruku nad mladým hereckým objevem. Jiří Mádl, rodák z Českých Budějovic, si zahrál jednu z hlavních postav v novém filmu Bohdana Slámy Čtyři slunce. „To, co jsem cítil na place, vidím i na plátně. A v tom je pro mě tento film nejvýznamnější,“ říká Mádl.

V sobotu jste byl na projekci Čtyř sluncí v Písku. Bylo to poprvé, co jste viděl tento film?
Ne, bylo to už potřetí. Já patřím k hercům, kterým nevadí se na sebe dívat. Naopak mám pocit, že to pořádně zhodnotím až potřetí nebo počtvrté.

A u Čtyř sluncí jste spokojený?
Ano. Většinou je to tak, že mám nějakou představu, jak bude film vypadat a nakonec je to jiné. Ale tady platí, že to, co cítil na place, vidím i na plátně. V tom jsou pro mě Čtyři slunce nejvýznamnější. Bohdan si film udržel tak, jak ho chtěl.

Pozoroval jste reakce lidí okolo?
Ano, je hlavně zajímavé pozorovat, jak lidé reagují v Čechách a jak třeba v Americe, kde jsme byli na festivalu Sundance. Je to úplně jiné. Tady jsem měl pocit, že jsou diváci víc naladění na komedii a možná čekali trochu něco jiného. V Americe to zase hrozně prožívali, na konci skoro až plakali. Já sám jsem byl navíc hrozně rád, že se zrovna Čtyři slunce jako první český film na Sundance dostala.

Jak jste vůbec získal roli ve filmu Bohdana Slámy?
S produkcí Negativ jsem dělal už Děti noci a vím, že Bohdan mě tenkrát viděl a snad se mu to i líbilo. Na roli pankáče ale nejdřív sháněl místního neherce. Nepodařilo se mu to a  tak produkční Marta Dudáková navrhla, že bych to mohl hrát já. Jemu se to nejdřív nezdálo, protože nechtěl nikoho známého, ale pak jsem za ním jel, povídali jsme si a dohodli se, jak by moje postava měla vypadat.

Pankáč Jerry je zvláštní role. Kde jste se pro ni inspiroval?
Tohle je opravdu hodně jiná postava, třeba i tím, že ve filmu nemá tolik prostoru. Všechny moje scény jsou výrazné, takže musí být plné, nesmí se tam udělat chyba. Z ničeho konkrétního jsem ale nečerpal, Jerry mi není podobný. Moje role vlastně stojí na výkonu Jardy Plesla, protože všechno, co tam dělám, se odvíjí od něj. Mám pocit, že on byl pro mě takovým nábojem.

Jak dlouho po natáčení jste ještě nosil pankáčské číro?
Asi za týden šlo dolů. Chvíli jsem počkal, kdyby se náhodou ještě muselo přetáčet, ale hned jak vyvolali film, tak jsem se nechal ostříhat nakrátko.

Změní člověka takový účes?
Víc to mění lidi kolem než mě samotného. Jinak na mě reagovali, víc si mě všímali. Došel jsem ale také k překvapivému zjištění – líbí se to ženám. To jsem si nečekal, naopak jsem myslel, že to bude mé nejhorší období.

Před projekcí se mluvilo o tom, že z filmu byl vystřižen nějaký váš podařený záběr. O co šlo?
Skok přes plot. Já se totiž hrozně bojím výšek a odmítl jsem skočit. Nakonec jsem to skočil asi patnáctkrát, to bylo šílené, a oni to tam nakonec ani nedali.

Potkal jste se se spoustou zajímavých kolegů. Kdo na vás udělal největší dojem?
Já mám rád všechny a každého jinak. Zajímavé je to s Karlem Rodenem, tohle je už náš třetí společný film, ale zase jsme si spolu skoro nezahráli. Tak to mě trochu mrzí. A pak musím zmínit Marka Šáchu, místní objev, protože má neuvěřitelnou hereckou inteligenci a na patnáct let obrovské charisma. Navíc mě naštval, že mě přerostl. (smích)

Nepřipomínal vám trochu vás? Také jste začínal jako objev ve Snowboarďácích.
Určitě, vždyť to není tak dávno a trochu za něj cítím zodpovědnost. Nikdy jsem se mu nesnažil radit herecky, to bych si netroufl, spíš jsem mu chtěl dodávat klid a sebevědomí. Nejvíc času trávil vlastně se mnou, protože jsem spolu bydleli.

Poměrně často natáčíte na jihu Čech – Čtyři slunce v Miroticích, V peřině v Písku. To je náhoda, že vás hraní vrací zpátky domů?
Je zajímavé, že dvakrát po sobě jsem pracoval na Písecku. A jednou jsem vlastně točil i doma v Budějovicích, byla to scéna ze sprchy z Rafťáků a dodnes nikdo neví, že se to natáčelo na okraji Budějovic. Já vlastně také netuším, proč jsme jeli zrovna tam.

Myslíte si, že Jihočeši jsou něčím zvláštní?
Určitě. Já si myslím, že se s nimi špatně podniká. Řekl bych, že to jsou trošičku veksláčci, ale ne všichni samozřejmě. Přesto asi nějaká jihočeská mentalita funguje, protože se mi už několikrát stalo, že jsem se s někým spřátelil a pak zjistil, že je z Budějovic.

Vy se pořád považujete za Jihočecha?
Ano, ale musím říct, že se považuji už i za Pražáka, protože tam bydlím a mám tam hodně kamarádů. Když jedu z Prahy do Budějovic, tak říkám: Jedu domů. Totéž ale opakuji, i když je to naopak. Takže mám opravdu dva domovy.

V březnu půjde do kin i váš další film Probudím se včera. To by měla být klasická komedie. Jak jste se připravoval na tuto roli?
Za začátku jsem váhal, jestli do toho vůbec jít, protože už nevypadám úplně na osmnáctiletého studenta, kterého tam hraji. Také jsem nevěděl jsem, jestli se mi ještě chce do komedie tohoto typu. Nakonec jsem ale byl rád, protože po dvou dramatech jsem potřeboval změnu. Při projekci se navíc lidé opravdu smáli, takže mám pocit, že se to podařilo.

Často říkáte, že máte také autorské ambice. Pořád to platí?
Pořád píšu, ale nechci to rozvádět, protože jsem pověrčivý. Na něčem pracuji, uvidíme, jak to dopadne.

A nemáte díky tomu tendenci kecat do scénářů ostatních?
Ano, ale to jsem měl vždycky. Myslím, že hodně herců se snaží texty upravovat, akorát já to mám od začátku a hodně. Tím se asi nejvíc liším a možná i proto jsem si řekl, že to zkusím sám.

ČTĚTE TAKÉ: Marka Šáchu si filmaři vytipovali při tělocviku

 

Čtyři slunce

Příběh vypráví o touze změnit svůj život k lepšímu, ale také o tom, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy svých rodičů. Téměř čtyřicetiletý otec od rodiny Jára se stále nepoučil z vlastních chyb, ale s partnerkou Janou vychová dvě děti. Starší z nich je dospívající Véna, který v příběhu sehraje klíčovou roli po boku staršího kamaráda, pankáče Jerryho.

Hrají: Jaroslav Plesl, Anna Geislerová, Karel Roden, Jiří Mádl, Igor Chmela, Klára Melíšková, Marek Šácha a další
Režie: Bohdan Sláma
Kamera: Diviš Marek
Hudba: Vypsaná fixa