Už v úterním autobuse do města bylo jasné, kdo jede na stejnou akci jako já. Chlapec s cylindrem, frakem, vycházkovou holí a vázankou. Mezi pokyny pro účastníky bylo totiž přijít oblečený jako ve 30. letech 20. století. V Malém divadle se to už hemžilo perlami, pelerínami, peřím a cigaretami ve špičkách, tvídovými saky, čapkami a klobouky. „Koukej na ty boty,“ neskrývala své nadšení z oděvu jiné slečny paní v kostýmu barové tanečnice.
V ZÁJMU POSTAVY
„Pojďte nejdřív na jeviště,“ vyzval přítomné lidi všech věkových kategorií režisér hry Janek Lesák. „Je někdo z vás kněz?“ zeptal se. Každému účastníkovi přidělil podle vlastního uvážení kartu postavy. Bylo jasné, že kromě kněze bude ve fiktivním městečku Palermu třeba i hospodský, šerif policie, lékařka nebo válečný veterán. „Chovejte se v zájmu své postavy,“ radí Janek Lesák.
VDAVKY A KOKAIN
„Je tady někdo ještě od policie?“ ptá se slečna v autobuse, který nás veze na tajné místo, na sedadle přede mnou. Všichni si pozorně čtou o charakteru své postavy. Je mi jasné, že moje „role“ se bude potýkat s problémy. Musím například sehnat peníze na dávku kokainu a měla bych se vdát.
V městečku Palermu, které vyrostlo v areálu dopravního podniku, řádí mafie. Infiltruje se do institucí ve městě a škodí poctivým lidem. Mafián může být kdokoliv z účastníků, klidně soused, nadřízený, manžel.
„Tohle není divadlo, tohle je hra. Žádné hlediště, žádné jeviště,“ sliboval text v obálce se vstupenkou. A skutečně, aktéry hry, spíše deskovky naživo než divadelního představení, jsme se stali my účastníci. Volili jsme si starostu, potírali jsme zločin nebo ho naopak podporovali, vydělávali jsme peníze ve svých zaměstnáních, utráceli je mimo práci a šli jsme si za svým.
Ukázalo se, že nejtěžší pro mou postavu bylo odhalit tajného ctitele, který mi posílal dopisy. „Ten dopis stál jednu liru, musel jsem pořád vydělávat a nebyl na nic čas,“ povzdechl si tajný ctitel, který se mi nestačil představit. Zrovna on by mě nikdy nenapadl, a tak jsme si to řekli až po skončení hry.
|
Hra GAME
close
|
