Divadlo Kvelb z Českých Budějovic, jeden z mála jihočeských souborů, který každoročně hraje na velkých světových jevištích.

Do Dánska, kam jeli koncem dubna, je pozvali na taneční festival Swop. Pořadatele oslovilo jejich ohňové loutkové představení Vzplanutí. Jednou ho tam Kvelb hrál v přístavu, protože organizátoři chtěli, aby se oheň odrážel v moři, druhé v bývalé průmyslové zóně, kde se jedna z budov proměnila ve velkou taneční halu.

„V kladném slova smyslu nás vyděsila reklama na naše divadlo: velkoformátové plakáty, ani u nás jsem takové nikdy neviděl,“ říká impresário Divadla Kvelb Pavel Lukas.

Toho překvapilo velké jeviště na 'hudebním lešení' ve formě labyrintu s houpačkami. Když si člověk sedl, rozsvítila se nad ním zářivka, a jakmile se rozhoupal, začal hrát. „Každá houpačka vydávala jiný tón, vznikl z toho orchestr. Lákalo to čím dál víc lidí, aby se přidávali. Moc sympatická věc,“ říká impresário.

Divadlo Kvelb hrálo nedávno na festivalech v Dánsku a Rusku. Snímek je z Budějovického Adventu, kde chodívá Kvelb s obřím andělem po náměstí.Silné dojmy si herci přivezli rovněž z ruského Petrohradu, z mezinárodního festivalu pouličních divadel. Kromě nich tam hráli Francouzi, Italové, Němci, Poláci i Španělé. Principál navíc dostal nabídku, aby tam příště vedl  dílny 
a postavil obrovského slona.

V Petrohradě hráli adventní představení Andělé, kde jich šest tančí na chůdách za zvuků rolniček, činelů, zvonků a táhnou velké sáně. Podmínkou bylo hrát v ruštině, postavu ježíška ale zachovali.

Jazyk, z něhož Pavel Lukas ve škole nedostával právě nejlepší známky, si osvěžil, když pracoval v USA a tlumočil jedné ruské recepční. I tak se 
v Petrohradu leccos ztrácelo v překladu, publikum se tak bavilo dvojnásobně. „Byl to hodně velký interaktivní spektákl,“ usmívá se impresário Pavel Lukas.

Festival sídlí v obrovském parku, podobném českobudějovické Stromovce. Hrálo se na trávě i jevišti před někdejší jízdárnou, přestavěnou na palác. Park nabízel jarmarky, dílny pro děti, půjčovny hraček, kol i lodí k projížďkám 
po řece Něvě.

Divadlo Kvelb hrálo nedávno na festivalech v Dánsku a Rusku. Snímek je z Petrohradu.

„Je to nádherný prostor pro rodiny, na bruslích jezdí staré babičky i dědečkové. Jen je 
v Petrohradu strašně náročné žít: všechno je daleko, hrozné zácpy. Žije tam asi pět milionů lidí oficiálně a sedm milionů neregistrovaných, brutální mraveniště, megadavy,“ líčí Pavel Lukas a ještě přidá historku, jak při prvním představení rozdali dětem bonbony, ty to řekly kamarádům a druhý den by sladkostí potřebovali alespoň kamion.

Z hlediska kulinářského zvítězilo u Kvelbu  Dánsko: k snídani mnoho druhů jogurtových nápojů, müsli, zelenina, ovoce… Rusko? „Tam nás krmili jen vařenými vejci, ani chleba nebyl. Pak jsme vysomrovali párek, ale bez hořčice,“ porovnává principál.

Za hranice zamíří Kvelb zase v létě, pojede do Slovinska. Zároveň pracuje na novinkách: propracovává Paprsky, 
v nichž loutky fosforeskují, rodí se představení s balony či kukátkové divadlo. Kromě toho se herci stěhují – ve skladu dostali výpověď, přemístí se 
do hal bývalého Sfinxu.