Časově neurčený příběh Oráče a jeho ženy je zasazen do venkovského prostředí. Jako protipól jejich patriarchálnímu způsobu života zde stojí postava samotářského Mlynáře, kterého celá vesnice nenávidí a považuje ho za strůjce neštěstí svých rodin. Za inscenaci s velmi silným dramatickým příběhem, která voní po jablkách a skořici označila dramaturgyně Olga Šubrtová.

„Je to hra s velmi specifickým jazykem, který je zkratkovitý, slangový a těžko přeložitelný. Myšlení lidí je vyjadřováno zkratkami, takže je náročnější to sdělit, protože spousta se odehrává právě mezi textem, ve slovním chování a jednání figur,“ uvedl hostující režisér Michal Lang, který vloni inscenoval v Jihočeském divadle Krásku z Leenane. Oráčova žena, která je na začátku velmi prostým, jednoduchým, přesto vnímavým a citlivým stvořením, si po setkání s Mlynářem začíná pojmenovávat věci kolem sebe a uvědomovat si sama sebe.

„Říkám tomu – otevírání se ženy nebo evoluce ve dvaatřiceti obrazech,“ sdělil režisér a nastínil, že jde o klasický trojúhelník, který je pojednaný poeticky. „Jazyk je metaforický a je tam spousta mystiky– dotýkání se neznáma v sobě.“

Pro Danu Verzichovou (Oráčova žena) jde o dosavadní největší herecký rozsah role, protože, jak říká, nastoupí a za celou dobu nesleze z jeviště. „Lyrický text sám o sobě svádí k poetičnosti a my se snažíme jít proti tomu, což je pro mě jako herečku to nejtěžší- najít konkrétnost tak, aby to nebyla poetická nuda,“ řekla herečka, kterou diváci znají nejen ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Poetický text nás opravdu velmi svádí a my bojujeme, abychom nespadli do nějaké neposlouchatelné patetické poetické žumpy,“ potvrdil slova kolegyně Zdeněk Kupka (protagonista Mlynáře).

Mnohovrstevnost příběhu použila při vytváření jednoduchých navrstevných kostýmů výtvarnice Lucie Loosová. Přesto nejsou popisné či konkrétní, takže prostor divácké fantazii zůstává otevřen. Množství prolínajících se obrazů této hry si vyžádalo několik rychle se střídajících scén: pole, příroda a dům.

„Zásadní je proměna ženy; s něčím bojuje a něco se v ní mele. A mouku melou také mlýnské kameny. Na principu dvou mlýnských kamenů jsem tedy založil scénu. Mají dvojsmysl: jak praktický- fyzické mletí obilí, tak mletí myšlenek, událostí a stavu věcí,“ prozradil zajímavé jevištní pojetí scénograf s českými předky Chuck Erven.

Představení začíná v pátek večer v kamenné budově Jihočeského divadla od 19 hodin.