Jeptiška
close
zoom_in
Emoce a sólo 24leté Pauline Étienne činí z Jeptišky vrchol festivalu. Diderotova předloha je přes 230 let stará, ale téma – osud dívky, která se proti své vůli stane řeholnicí – rezonuje stále. Hraje se totiž o svobodě. Místy, v nichž se jeví boj jedince se systémem jako prohraný, naběhne v paměti The Wall.
Režisér Guillaume Nicloux snímek skvěle obsadil: postava Pauline Étienne má ohromnou vnitřní sílu a zároveň dětsky křehkou tvář, lítost i odpor vyvolá Isabelle Huppert jako lesbická matka představená, propadající šílenství a chtíči. Film pohltí rozum i srdce.
Hodnocení: 90%
S Moliérem na kole
close
zoom_in
Čtyři dny, jeden ostrov, dva herci. S jednoduchými rekvizitami pracoval režisér Philippe Le Guay. A protože k tomu všemu měl dobrý scénář, výsledek je mnohem lepší než řada velkolepějších projektů.
Příběh se odehrává na ostrově Ré, kde žije bývalý herec Serge. Ten skoncoval s kariérou, protože jej příliš rozčilovalo prostředí plné podrazů. Jednoho dne za ním však přijíždí kolega a miláček davů Gauthier a nabízí roli – Alcesta v Moliérově Misantropovi. Serge nejprve kategoricky odmítne, ale není to tak prosté.
Tvůrci film mistrně vystavěli kolem Misantropa. Zatímco si herci hru předčítají, odkrývají se jejich povahy, minulost a možná i budoucnost. Zajímavý je především vztah mezi dvěma herci, jejich přátelství je totiž zároveň spojeno se spoustou rivality. K tomu se brzy na scéně objeví žena a Moliérův text do toho všeho překvapivě trefně zapadá.
Jen zůstává záhadou, proč český distributor zvolil pro film název S Moliérem na kole, když francouzský originál zní Alceste á bicyclette. Že by rovnou předpokládal naši nižší divadelní vzdělanost a myslel si, že hlavní postavu Misantropa znát nebudeme?
Hodnocení: 90%
Život Adéle
close
zoom_in
Film, který musel bojovat
s největším očekáváním. V poslední době se oněm hodně mluvilo, získal mimo jiné Zlatou palmu v Cannes. Své pověsti určitě dostojí, některé věci však k dokonalosti chybí. Nebo občas spíše přebývají.
Příběh lesbického vztahu pokrývá několik let. Zobrazí vše od prvních kontaktů až po definitivní závěr. Výsledkem je tříhodinová stopáž. Divák se sice vyloženě nenudí, film si drží tempo, přesto po dvou hodinách začíná být křeslo v kině poněkud nepohodlné.
Navíc je nutné si zvyknout na režisérův styl. Řadu scén nechává plynout neúměrně dlouho. Tam, kde by jiní stříhali, on pokračuje, což je v někdy až nepříjemné, jindy prostě jen zdlouhavé. K tomu si libuje v detailech na obličej, málokdy vidíte celkový záběr. Naštěstí je však snímek velmi živoucí, emocionální, uvěřitelný, a to jej dělá výjimečným.
Hodnocení: 80%
Velký závod
close
zoom_in
Ten příběh funguje vždycky. Průměrný smrtelník, trochu outsider si najednou začíná plnit sen. Většinou to nějak souvisí se sportem a outsider svým nadšením strhává další lidi, až se vlastně stane hrdinou.
Zní to jako námět typické hollywoodské pohádky, ale kdoví, jestli kořeny nejsou v Evropě. Minimálně Francouzi totiž žánr zvládají skvěle. Tentokrát s milovníkem cyklistiky Francoisem, který se řízením osudu, v němž má nemalý podíl alkohol, rozhodne zdolat všechny etapy Tour de France pouhý den před profesionály.
A jeho cesta je báječným diváckým zážitkem v kategorii nenáročných filmů. Snímek je vtipný, svižný, dojemný a přitom se nebojí lehce rýpnout na téma sport pokřivený byznysem a doping. Jediná výtka směřuje k postavě hlavního záporáka – tvůrci z něj nemuseli dělat takovou vyumělkovanou karikaturu. Zvlášť když ostatní hrdinové jsou parádní.
Hodnocení: 80%
Zámek v Itálii
Snímek, na který se asi nejsnáze zapomene. Rozvíjí příběh členů jedné rodiny, je tu zděděný majetek, láska, touha po dítěti, smrtelná nemoc, alkoholismus. Vlastně téměř všechno z obvyklých námětů, jenže k dobrému filmu nestačí jen je poslepovat dohromady.
Zámek v Itálii se umně pohybuje na hraně mezi komedií a dramatem, ale chybí mu cosi navíc. Během sledování nenudí, nabídne scény, které zaujmou, a fungující závěrečnou pointu, ale druhý den už se dojmy rychle vytrácí z paměti.
Hodnocení: 70%
Mafiánovi
Režisér Luc Besson se od dob Brutální Nikity a Leona zabydlel v Hollywoodu, leccos
z něj nasál. To nyní využil
v akční komedii Mafiánovi
a udělal z ní oddychový biják.
To neznamená nic špatného. Film o bývalém newyorském mafiánovi, který se v rámci programu na ochranu svědků přestěhuje s rodinou do malé vesničky v Normandii, je rychlý a zábavný. Jen škoda, že většina vtipů vychází z toho, že někdo někoho zmlátí buď baseballovou pálkou nebo tenisovou raketou. Přitom kdyby tu bylo víc scén pro znalce, například jako když se představitel hlavní role Robert de Niro octne na promítání Scorseseho Mafiánů, hodnocení by se rázem o několik stupňů zvedlo.
Hodnocení: 70%
Parchanti spí dobře
Hlavní dojem thrilleru určí první vteřiny. Hnědobéžové provazy deště, které drtí. Film režisérky Claire Denis je přetemný, málomluvný, ovšem sdělující tak, až si chce jeden občas zakrýt oči. Reklamní slogan, že jde o nejvíc punkový snímek z Cannes, je zavádějící: převládá hnus a zlo.
Příběh rodiny, přibité k zemi dluhy a zatížené zločinem, se skládá zvolna, divák tuší, že kladný hrdina dopadne špatně. Kupodivu ale pointa, nechutné home video, hlubokou emoci nepřivodí. Spíš chuť si nad těmi parchanty odplivnout. A to je trochu málo.
Hodnocení: 60%
