Tak jednoduše vypadá připravená jevištní scéna Studentského univerzitního divadla, kde se ve čtvrtek dopoledne odehrála premiéra a v pátek první repríza mezi studenty a žáky “profláklé“ básnické sbírky Erbenových balad zvané Kytice.

„ Dalo by se říct, že scénické čtení zbožňují především herci, kteří se neradi učí text…“ představuje neobvyklý jevištní útvar mladým divákům průvodce pořadem Lukáš Langmajer. Ačkoli text vybraných čtyř Erbenových balad se stává skutečně nedílnou součástí herce – herec ho pevně, někdy až křečovitě drží v ruce – po zhlédnutí úvodní zasvěcující Mateřídoušky je zřejmé, že Kytice v předkládaném provedení není jen statickým předčítáním.
Kromě přednesu ji obohacuje přesná stylizace jevištního pohybu, vynikajícím způsobem uchopená zejména dominujícími nadpřirozenými postavami jednotlivých balad: ducha mrtvého ve Svatební košili ztvárněného Lukášem Langmajerem, neoblomné hrůzné Polednice v podání Terezy Peterkové a Ivo Hamana v postavě krutého mstícího se Vodníka.


Ke vzniku dramatických, v některých místech téměř hororových, poetických obrazech, přispívá nejen herecká práce s mystickými maskami, ale i magická jakoby z dálky zaznívající hudba, která rychlý a dramatický spád balad posiluje. Žáci přestávají brebentit, spoluprožívají děj, někteří jej dokonce předbíhají a polohlasem dokončí některý známý verš…


V závěru scénického čtení přichází zpoza závěsu nečekané překvapení; za doprovodu fanfár usedá důstojně, jak se na starého pána sluší, do velkého modrého křesla autor lyricko-epických skladeb Karel Jaromír Erben, aby zodpověděl na stoličce sedícímu moderátorovi několik otázek dotýkajících se nejen jeho tvorby a života, ale například i poněkud soupeřivému vztahu ke generačnímu literátovi Karlu Hynku Máchovi. Vhodně zvolená forma komunikační soutěže o Erbenovu básnickou sbírku představení uzavírá.


„Nápad vytvořit toto představení vychází z cyklu Čtenářský deník a řekli jsme si, že tam zařadíme právě scénické čtení. Ne však jako samostatný divadelní útvar, který má samozřejmě právo na svoji vlastní existenci, nýbrž s užitím lehké výtvarné formy, takže jsme použili masky a v jemné citlivé pohyby. Kvůli muzice jsem oslovil šikovného Martina Peřinu, který vytvořil muziku takzvaně na míru. Chtěli jsme, aby představení mělo osobitou poetiku a sneslo i určitý druh černé komedie či grotesky,“ charakterizoval záměr přiblížení doporučené četby žákům základních škol populárnější formou režisér inscenace Konrád Popel. Nápad představit autora netradiční a zajímavou formou talk show považuje za originální metodický klíč, který lze využít i v nedivadelních prezentacích českých básníků i prozaiků.


Nejen pro studenty základních škol vytvořené představení mohou všichni zájemci navštívit ještě v dubnu a další scénické čtení, jehož vedení by se měl ujmout režisér hradeckého souboru Drak, se připravuje na říjen tohoto roku.