Poutník znamená cestu, cesta může znamenati různá setkání. Jeho dobrodružstvími je to, co na silnici života potkal," napsal Josef Čapek ve svém Kulhavém poutníku. Pouť může pro dnešního člověka znamenat mnohé. Pouťové atrakce, pivo a párek. Pouť na svaté místo s prosbou o zázračné uzdravení. Cestu životem, jež vede k sebepoznávání i k poznávání druhých. K pouti patří samota, abychom lépe viděli a slyšeli. Je spjata s krajinou kolem nás i tou uvnitř. S labyrinty, kterými musíme na cestě za poznáním projít. A konečně, přes archetypální postavu poutníka, kterou známe již z Eposu o Gilgamešovi, poutník nemusí být vždy muž. To si lze uvědomit i na výstavě Poutnice kráčí dál Petra Pavlíka ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie.
Název je metaforou vystihující Pavlíkovo dílo posledních let. Poutnic si lze prohlédnout několik. Kromě Velké Poutnice z roku 1989 i její následovnice z nejnovější doby: Poutnice u Franze Kafky, Červená poutnice, Poutnice v nebezpečí či malá soška Neohrožená poutnice z roku 2010. K pouti jako hluboké životní zkušenosti se nevztahují jen postavy žen, poutnic. Mnoho dalších pláten a desek v paspartách směřuje ke kořenům: symbolům, znakům, krajinám, labyrintům.
close
zoom_in
Přízemní prostory galerie patří spíše klidným barvám, mezi nimiž dominuje hnědá. Četná díla se podobou a částečně i tématy vztahují k pravěkým jeskynním malbám či umění takzvaných primitivních národů. Přebírají tak
i prvotní posvátný rozměr zobrazování a zobrazovaného. V prvním patře překvapí návštěvníka zářivá barevnost, jež vystihuje například rozměrný autorův autoportrét.
Poutnice kráčí dál je počinem, který vybízí ke ztišení a zamyšlení. Nekonkrétnost zobrazovaného dává svobodu každému příchozímu, aby do stěn pravěkých jeskyní či labyrintů promítl svůj vlastní příběh. Aby se v podzimních dnech na chvíli zastavil, protože i zastavení je pouť.
VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik
