Obálka knihy.Není první, patří do 'blasiovské řady', tedy mezi příběhy, v nichž hlavní úlohu přiřkl Jan Bauer mnichu Blasiovi. Pravda – je to spíš mnich, který naplňuje mnohé stereotypy o církvi 
v české společnosti dneška panující než mnich doby Václava IV., ale přece. Zdá se, alespoň autorovi těchto řádků, že Jan Bauer alespoň letmo naslouchá svým recenzentům, kteří mu leccos vytýkají (například patrnou tendenci ke skandalismu, což je spíše než znak dobré konvenční literatury průvodní rys brakového čtiva).

A zdá se, že se tím, co slyší a čte, alespoň nepatrně snaží řídit. A tak kromě toho, že tu tentokrát máme příběh jedné padělané závěti a jednoho velmi moderního ctižádostivce a kariéristy, pohybujeme se povětšinou důvěrně známými kraji jižně od Prahy a v chaotické době vlády krále Václava IV. potkáváme postavy o něco věrojatnější, než bývá u Jana Bauera zvykem.

Čteme detektivku, která by dříve jistě obstála mezi dalšími tříkorunovkami, a k tomu 
v historickém koloritu. Na historickou přesnost nedbejme, nejde o ni. Ve vlaku do Prahy, hlavy království, si odpustíme i červenou tužku, kterou bychom chtěli opravit nedostatky korektorské a různé 'tuatamní' šotky. Také anachronismy, byť jich snad ubylo, se najdou (slovo 'chlapík' budiž odstrašujícím příkladem). Ale Blažej, čili Blasius, 
a Protiva z Protivce nám spolu s farářem Hostislavem odhalí vraha a jako bonus se můžeme leccos dozvědět také o (ve středověku velmi častém) falšování pergamenových listin nebo o františkánské spiritualitě.

Bauerovy knihy se zřejmě dál budou dobře prodávat – bude tomu nahrávat všeobecná, byť poněkud povrchní, posedlost společnosti historií (také jste si koupili Opráski?), nu, a snad také setrvalá snaha Bauerova neklesnout do hlubin žumpy brakové literatury až na samé dno, kde spisovatel píše už jen pro peníze, zatímco radost z tvorby, tvůrčí invence či životnost postav autorem vytvořených jsou v zásadě cizí slova, o jejichž obsahu není autorovi známo nic bližšího.

PETR FILIP
Autor je studentem VŠ