„Stará garda, kde jinde, na svatbách už ne," glosovala před obřadem jedna starší dáma. Kromě rodiny a velké části činoherního souboru se totiž mezi smutečními hosty objevila řada někdejších kolegů, například bývalý šéf divadla Jan Dušek. A i v jeho slovech zaznělo spojení, pro Dagmar Neumannovou typické: prvorepubliková noblesní dáma.

„Do konce života si zachovávala půvab. Pro mě byla vznešená paní a dobrá herečka. Já jsem měl to štěstí, že jsem vedle ní mohl stát v Jihočeském divadle celých 16 roků. Měl jsem i štěstí a smůlu, že jsem se s ní setkal naposledy v nemocnici, kde nyní pracuji a kde byla hospitalizovaná. Jsem rád, že jsem u ní mohl být, řekl jsem jí, že jí za všechno děkuji," popsal Jan Dušek.

Nejdřív oporou v souboru a posléze kamarádkou se 'paní Dagmara' stala Aleně Kožíkové, dramaturgyni divadla v 60. letech. Vzpomínala na její výkon v Smrti obchodního cestujícího či na to, jak táhla kupředu Večer tříkrálový, na její smysl pro rytmus a nebývalou souhru s kolegy.

„Dagmarka byla velká herečka, její humor a úsměv mi vždy pomohly. Byla velice chytrá, citlivá, vtipná, ráda jsem ji pozorovala, protože za každých okolností byla velká dáma. Jako dramaturgyně jsem měla jistotu, že když byla obsazena do hlavní role, hře velmi pomohla," líčila Alena Kožíková.

Jako hraběnka Julia Imperilati v Schillerově tragédii Fiesco, 1958Smuteční obřad zahájil kněz, který přečetl úryvek ze Zjevení sv. Jana a mj. dojemně přiblížil setkání s herečkou v nemocnici. Ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták mluvil o plánované benefici pro Dagmar Neumannovou, kterou jí chtěl složit poctu. Ona sama pokorně jakoukoli glorifikaci odmítala, ale přesvědčil ji, že mnoha lidem by to udělalo radost. Jenže nejvyšší režisér rozhodl jinak…

„Chtěli jsme oslavit vaši věrnost Jihočeskému divadlu, do kterého jste přišla v roce 1945, spoluvytvářela dvě třetiny celé jeho existence
a stála na jeho jevišti až do konce vašeho života. Má-li divadlo nějaké veliké postavy, umělecké legendy, jste jednou z největších… Děkujeme, že jsme se s vámi mohli po tisíce dnů i večerů potkávat," vzdal hold Jiří Šesták.

Emotivní byl i závěr pohřbu, kdy se z reproduktorů ozval hlas herečky samotné. Připomněla, že Budějovice jí daly to, co chtěla, a že zestárla osudech cizích žen, protože většinou hrála tragické role… Slovy Jiřího Šestáka: Milá Dagmarko, dobrý člověče, Bůh tě provázej.