Jak jste na tom teď s koncerty?
V létě je období festivalů a samostatných koncertů, většinou venku. Například na hradech a na zámcích. Tohle období mám moc rád. O dost lépe se mi dýchá, navštívím hezká prostředí, je tam trochu jiná atmosféra. A lidi se usmívají, možná i tím, že je léto. Ale na tom koncertu se to odrazí.
V létě asi moc klidu nemáte…
Takhle o prázdninách si prakticky neodpočinu. Většinou se hraje pátky, soboty, někdy i neděle. Přes týden tak většinou utíkám na chatu, a přitom objíždím a vyjíždím stovky kilometrů po republice.
Proměnila se koncertní praxe za ty roky, co hrajete?
Pro mne je to pořád stejné. Na pódiu ze sebe musím a chci vydat to nejlepší, i když jsem třeba nemocný nebo se necítím, koncert prostě udělám. Divák je pro mne super odezva, dá mi hned najevo, jak se mu to líbí. Potleskem, vděčností, atmosférou.
Obměnilo se vaše publikum nějak?
Jeden čas jsem měl trochu strach, protože chodili čím dál tím starší lidi. Ale potom se to zase zvrátilo a začali přicházet i mladší. Někteří berou i svoje děti a celou rodinu.
Když to divák poslouchá, musí to být dobré. Může ujet hlas, můžeme se přebrnknout. Ale když divák odchází, musí odcházet naplněn, s dobrým pocitem z hudby. U toho je důležité jak hraní, tak správné ozvučení.
Hrajete už kolem padesáti let. Baví vás to pořád?
Pořád. Jeden čas jsem měl takové období, kdy jsem se podíval na kytaru, a bylo mi fyzicky špatně. Přišlo mi, že pořád vydávám energii a nedokážu jinou přijímat. Řešil jsem to například novými kytarami, abych se měl na co těšit.
Může vás tedy vůbec něco od hraní odradit?
Až jednou budu sám sobě trapný, nebo že by mne někdo ukazoval na jevišti jako takového panáka, to se na to už vykašlu. Nejhorší je, když člověk nemá soudnost skončit. Může to přijít, když už nebudu moct, třeba se zdravotními problémy. Kdybych to neudýchal, kdybych zapomínal texty. Zatím se ale cítím stále jako kluk. A hrát bych chtěl rozhodně ještě dlouho.
