„Jak může šokovat fotka toho, jak vypadá polovina lidstva?“

Je to něco jako Oscar ve filmu. Podobně prestižní je v umění cena Turner Prize. Jeden z jejích držitelů, 47letý německý fotograf Wolfgang Tillmans, se poprvé představuje v Česku. V českobudějovickém Domě umění vystavuje do 27. prosince práce 
z posledních let, které dokládají jeho rozpětí: intimní věci 
i sociálně politická témata.

Svou tvorbou nechce šokovat, přesto některé snímky, nahé hýždě a mužské přirození, pro někoho skandální možná budou. „Plno lidí to může brát jako problematické, a to je tato výstava hodně umírněná, jeho fotky bývají daleko ostřejší. Ale ne že by chtěl šokovat,“ říká kurátor Michal Škoda.

Fotograf je přesvědčen, že lidé by se neměli bát pohledu na svá těla. Zajímá ho, proč se bojí. „Mužské pozadí není 
v podstatě nic skandálního, není mým záměrem kohokoli šokovat, chci si jenom hrát. 
A jak by mohla šokovat fotka toho, jak vypadá polovina lidstva?“ ptá se Wolfgang Tillmans. Jen výjimečně narazí: nedávno mu policie předčasně zavřela výstavu při QueerFestu v ruském Petrohradu, přesunul ji pak jinam…

Pozornost na sebe upoutal zkraje 90. let, kdy začal využívat nejen galerie a muzea, ale 
i noviny, časopisy, pohlednice a plakáty, čímž oslovil rovněž diváky, kteří plánovitě nechodí na výstavy. Účinek snímků násobí tím, že je tiskne v široké škále velikostí, od monumentálních formátů po rozměry poštovní známky.

„Snažím se dívat na svět beze strachu. Strach je nejdestruktivnější prvek současné společnosti, strach lidí ze sebe, 
z pravdy. Fotím témata, která lidstvo přitahovala vždy, 
a snažím se ke každému přinést něco nového,“ řekl Wolfgang Tillmans.

Jeho spontánně působící momentkové fotografie mají stejnou hodnotu jako precizně propracovaná díla. Podle kurátora je výjimečný svým přístupem a zájmem o všechno. „Je abnormálně precizní 
a neuvěřitelně citlivý. Fascinuje mě, jak pracuje s prostorem,  s náladou, pocity,“ řekl Michal Škoda a fotograf to přiznává: musí procítit prostor. Několik týdnů tak doma studoval zmenšený model budějovické Galerie současného umění a architektury, aby si udělal co nejlepší představu.

„Vtahuje diváka do svého světa. Pro mě je velmi přitažlivý jeho zájem o každodennost, která je i mým tématem. To je hodně dobré a hodně silné. Je to výpověď o životě,“ řekl Michal Škoda.

Jako kluk se Tillmans zamiloval do astronomie, ta probudila jeho touhu dívat se na svět kolem sebe. A je to dívání se nadmíru pozorné. Například velkoformátová fotka mořských plodů obsahuje podle fotografa tolik detailů, kolik si mozek není ve skutečnosti schopen zapamatovat. „Jde o odraz reality, ve které žijeme, neustále jsme bombardováni informacemi. Nejdůležitější je, jakou informaci vidíme a jaký jí přikládáme význam,“ říká Tillmans.

Někdy pracuje i bez fotoaparátu. V Domě umění tuto metodu ukazují dva snímky, třeba velkoformátová fotka zelené barvy, elegie za analogovou fotografii. Vznikla chemickým experimentem s látkami, které se používají při výrobě fotografií.

Svým dílem se pokouší posunout o něco žánr fotografie a zasadit ho do veřejného života. Politický náboj podle něj nesou i obyčejné věci jako svoboda bavit se nebo prozkoumávání sexuality. Tak třeba u záběrů z Petrohradu se zaměřil na aktivity bojující za práva gayů a lesbiček, a propojuje vrstvy soukromé a politické. „Když řeknu, že jsou to tanečníci z posledních dvou gay klubů v Petrohradu, získává fotografie jiný rozměr… Krásně to ukazuje, že pokrok není nekonečný.“

Jiná obří fotografie nazvaná Slabý signál slouží jako metafora neporozumění. Zdálky černobílý rastr, ale když si ji divák prohlédne zblízka, objeví se barvy. „Fotografie jako taková má velkou výhodu, že nabízí nehybný obraz, zachycení okamžiku. Jde o rozhodnutí, které musím udělat,“ řekl Wolfgang Tillmans.