Francouzská vesnice Giverny, kde Claude Monet maloval známé lekníny, se přesunula v prostoru a čase. Jeví se to tak při pohledu na českobudějovický Dům umění. Děti zde malují kupky sena stejně jako slavný impresionista. Inspirují se dílem Františka Lesáka a jeho výstavou Nauka o přírodě, v níž odkazuje i k Monetovi.
Třeba žáci jednotřídky z Horního Dvořiště malují kupky u dvou stojanů na obrovské kartony, jiná skupinka pracuje přímo se senem, lepí je herkulem. „Děti to baví,“ říká lektorka Šárka Kosová.
Monetovy kupky sena rozpracoval František Lesák ve velkém. Způsobem, který je pro jeho dílo příznačný: pozorování, experimenty, průzkum. Zde stál na počátku Monetův výrok Maluji jen to, co vidím, který Lesák porovnává s vlastním Vidím jen to, co vím. V Giverny našel místo, kde impresionista kupky maloval. Ve vsi, kde je Monet pochovaný, se už nedělají, velmi podobné ale objevil na jiném místě Normandie.
close
zoom_in
„Na Monetovi jsou zajímavé série obrazů. Postavit se
v Rouenu před katedrálu, malovat ráno, v poledne, večer, velmi namáhavě, to je úžasné,“ řekl František Lesák.
Pracoval proto stejně jako Monet. Vznikly plastiky kupek, reprodukce obrazu, mapa místa, kde kupky sena našel, kresby s poznámkami
i kolorované tisky kupek ze čtyř pohledů. Do svého zkoumání zahrnul rovněž informace o vadě Monetova zraku.
Těžištěm výstavy, jež potrvá do 5. října, je kolekce Lesní krajina. Na počítači vymodeloval František Lesák kameny z lesa, pak je překreslil. Základem je stavebnice – na Technické univerzitě ve Vídni vedl 25 let institut pro trojrozměrné tvarování a stavbu modelů, založil tam sbírku stavebnic architektury. Krajinu, hory
a stromy modeloval už v 70. letech. „Žiju v místech, kde se tyto bludné balvany nacházejí. Zajímal mě převod přírodních tvarů do umělé formy,“ řekl František Lesák.
Kamení děti oslovilo. Lektorka proto koupila velké brambory, z nichž školáci dělají podobné sestavy jako autor. „Pak je překreslí tužkou a vybarvují akvarely,“ popsala Šárka Kosová.
Autor, rodák z Prahy, je vášnivcem přírody, nomen omen. Svědčí o tom Le Grand Canal z Versailles, fotografické tisky zvětšené z černobílých diapozitivů jako záznam pozorování vodní hladiny, nebo Leibnizův příklad s listy. V Domě umění zabírá 320 jednotlivě zarámovaných dubových listů celou stěnu. Touto prací přispěl na Bienále tří zemí Trigon 75 ve Štýrském Hradci, kde se řešila identita.
close
zoom_in
„Zarámoval stovky listů, které ačkoli jsou si velice podobné, nejsou nikdy stejné. Inspiroval ho filozof Gottfried Wilhelm Leibniz, podle něhož neexistují dvě nerozlišitelné věci,“ řekla kurátorka výstavy Lenka Lindaurová. Příklad s listy objevil autor v Leibnizově dopisech britskému filozofovi Samuelovi Clarkovi. I v tomto případě se děti zapojily: porovnávají spadané listí jednoho stromu, které lektorka nasbírala.
Podle kurátora Domu umění Michala Škody je František Lesák výjimečně respektovaný v Rakousku, kam v roce 1964 emigroval. Dnes žije kousek od hraničního přechodu Halámky. „Pro děti je jeho dílo skvělé,“ je přesvědčen kurátor.
František Lesák nevěří na bezúčelná umělecká gesta. Je zastáncem pečlivých pozorování a experimentů s překvapivým výsledkem. „Nauka o přírodě nás neučí pozorovat přírodu, ale sebe, kterak pozorujeme přírodu a co při tom zvládne naše vnímání,“ řekla Lenka Lindaurová.
František LesákNarodil se v roce 1943 v Praze. Absolvoval kamenosochařství na SUPŠ v Uherském Hradišti a po začátku studia na AVU emigroval v roce 1964 do Vídně. Tam dokončil studia sochařství na Vysoké škole užitých umění. V roce 1979 se stal nejmladším profesorem na tamní fakultě architektury Technické univerzity, kde učil do roku 2003. Sám se od začátku věnoval konceptuální tvorbě, vytvářel objekty, instalace, dokumenty, fotografie, kresby i videa.
