Patří mezi nejmladší dirigenty, kteří působí v České republice. A už ve svém věku má za sebou spoustu zajímavých zkušeností.
„Studoval jsem na Pražské konzervatoři, Královské konzervatoři v nizozemském Haagu a na AMU v Praze," popisuje začátky své kariéry Jan Bubák.
Absolvoval také mistrovské kurzy Vídeňské hudební akademie. Působil jako šéfdirigent Pražského studentského orchestru, v divadle
F. X. Šaldy v Liberci a zastával také dirigentský post
v právě již zmiňovaném Chorvatském národním divadle v Záhřebu.
A tady má na kontě řadu úspěchů. Podílel se například na přípravě velkých inscenací jako Wagnerův Lohengrin, Verdiho Aida, Janáčkova Její pastorkyňa
a dalších. Jako první cizinec v historii chorvatské opery řídil představení národní opery Nikola Šubić Zrinjski. Získal také dvě prestižní nominace na dirigentskou soutěž Sergeje Prokofjeva v Petrohradě a na dirigentskou soutěž Stefana Turčaka v Kyjevě. Nyní je velikou posilou Jihočeského divadla.
„Do Čech jsem se vrátil mimo jiné i proto, že jsem nechtěl přijít o kontakty, které jsem tady měl. Když někam na dlouho odjedete, je pak těžké znovu na všechno navázat. Protože se na vás prostě zapomene. A je jedno, jestli se jedná o dirigenta, kterému je padesát let nebo třicet," vysvětluje sympatický mladý muž.
Jak říká, vyměnit divadlo v Záhřebu za divadlo v Českých Budějovicích samozřejmě znamenalo přejít na mnohem menší scénu. Ani tak prý ale rozhodně nelituje a na jihu Čech se mu líbí. „Tady je to divadlo velmi rodinné. Všichni se zde dobře znají. Líbí se mi, že si můžeme spoustu věcí mezi sebou dobře dohodnout přímo, tak aby to fungovalo. V tom velkém divadle to není někdy tak jednoduché. Musí tam být ve všem až železná pravidelnost a řád," vysvětluje dirigent s tím, že Jihočeské divadlo ho přijalo velmi vřele.
„Neznali mě a dostal jsem šanci, což byla velká zásluha mimo jiné odcházejícího šéfa opery Miloslava Veselého. Dal mi obrovskou důvěru, stejně tak i šéfdirigent Mario De Rose," říká Jan Bubák. Dodává, že šance, které
v Jihočeském divadle dostává, rozhodně nebere jako samozřejmost.
„V mém věku to rozhodně samozřejmost není. Většinou mladí dirigenti fungují jako asistenti. Dělají takovou tu množstevní práci, která je sice časově velmi náročná, ale nejsou pak nikde vidět na představení, což je samozřejmě v té dirigentské cestě pouze půlka. To představení je pak zase úplně jiný
level," vysvětluje mladý dirigent.
A jak říká, on tu příležitost v Jihočeském divadle rozhodně dostává.
„V letošní roce jsem dostal dokonce dvě premiéry. Ta první byla opereta Země úsměvů a mě to moc bavilo. Říká se, že opereta je nejtěžší oblast dirigování a já si to skutečně užil," usmívá se mladý dirigent, který diriguje v Jihočeském divadle také například operu Carmen nebo balet Labutí jezero.
