Jeník z Husince zkoumá, co že to vlastně slavíme

Jeník z Husince, „autorská férie s písněmi“, je prvním programem, který vznikl mimo dramaturgii některého ze souborů Jihočeského divadla (JD) a současně vytvořeným pro Studiovou scénu Ateliéru 3D Na Půdě. Původcem konceptu 
a současně textařem a skladatelem šesti ze sedmi písní, které v představení zazní, jsem já, jako aktéři se spolu se mnou na jevišti objeví i Jaroslava Červenková a Jan Dvořák. Všichni tři jsme členy činoherního souboru JD. Charakteristika produkce pojmem férie možná není přesná – ostatně vznikla z propagačních důvodů dříve než scénář – ale vystihuje určitě alespoň fakt, že jde o večer skladebný, mozaikovitý, v němž se střídají historické citace, osobně zaujaté skoropřednášky, 'zprávařské' smrště historických událostí, hrané scénky, improvizované komentáře 
a projekce s již zmíněnými písněmi.

Premiéra, kterou jsme měli 13. května, tak představuje seriózní pokus o specifický typ pořadu vzniklý pro potřeby edukačního centra, jakým Ateliér 3D chce být. Je v něm určitá suma informací, menším dílem těch předpokládaných, větším však neobvyklých a nečekaných, které divákům předkládáme rozmanitými formami. Ve spojení 
s písněmi a „zcizujícími“ komentáři tak scénář nabízí neobvyklý a hlubší vhled do tématu, než je běžné, a současně zachovává jistý odstup od emotivní stránky Husova osudu, což hercům umožní na několika místech i humor, jinak s tímto tématem běžně nespojovaný.

Program tak zřejmě může 
v budoucnu žít dvojím životem. Určitě by neměl uniknout pozornosti učitelů středních škol a druhého stupně škol základních. Představení pro studenty počítá s časovou úpravou. Večerní reprízování závisí samozřejmě na diváckém zájmu nejen o husovskou tematiku, ale o podobný typ produkce vůbec. Jistá otevřenost scénáře však umožňuje, aby se obsah večera představení od představení ve své aktuální části proměňoval.

close zoom_in

Hned úvodní scénkou jsou diváci upozorněni, že nepůjde 
o dramatizaci Husovy tragédie ani o historickou, náboženskou, národněobrozeneckou či jinak osvětovou přednášku či agitku. Vlastními ústy říká, že „chce vzpomenout historickou událost, jejíž památce je věnován dokonce den volný od práce – státní svátek – a trochu potměšile se zeptat, co že to vlastně slavíme, jaká že to sláva byla, co se to tenkrát stalo, a zcela nepotměšile zapátrat, co to může dnes ještě aktuálního pro nás znamenat.“

„Ta Jihočeská zem, ta je zamyšlená, ona teď vzpomíná na svého syna," zní v refrénu první z písní večera. Ovšem tenhle večer o Janu Husovi je pro pokročilé, jak je řečeno 
v úvodu. „Ale to jsme svým způsobem v České republice všichni, neboť učební látkou Hus zůstává již bezmála 
100 let. A obraz, který si o něm ze školy odnášíme, se příliš nemění. Muž, který zemřel pro pravdu. Co se mění, je obsah té pravdy, který bývá vykládán podle dobových akcentů. Jednou má význam téměř národněobrozenecký, podruhé je náboženským reformátorem, v jiné době především sociálním revolucionářem a prorokem husitské revoluce, jindy zas exponentem české výjimečnosti. Co bývá málo bráno v potaz, nebo jen okrajově, je širší kontext historický. Evropská společnost se nacházela v určité situaci, která byla zapříčiněna jevy kulturními, civilizačními i klimatickými.“

Doba, v níž Jan Hus svůj příběh prožil, je tu prozkoumávána z mnoha i nečekaných úhlů pohledu a sám Hus je reflektován nejen coby náboženský reformátor, kazatel, univerzitní mistr, ale také jako dobová celebrita, politický poradce i člověk stojící před těžkým rozhodnutím. Jde tu 
o víc než jen o vzpomínku na oslavovanou historickou osobnost. Kdo by se chtěl jako divák této „férie“ zúčastnit, má před prázdninami možnost ještě ve středu 20. května, začínáme v 19.30.

JIŘÍ UNTERMÜLLER
Autor je člen činohry JD