Je to klip letošního léta. Doprovází Píseň práce z nové desky kapely Buty a Karel Gott, Tomáš Klus, Petr Janda, Marek Eben či Fanánek se v něm ocitnou na 'pracáku'. Žádají tam o podporu a dělají si tak legraci sami ze sebe. A jedním z těch, kteří dali téměř šestiminutovému dílku podobu, je Tomáš Binter, režisér a filmař z Českých Budějovic.

Klip totiž natočili jeho dva studenti Jakub Machala a Jan Bártek, který už má podobnou věc za sebou – Folkloreček od Bratrů Ebenů. Ten stejně jako Píseň práce přináší paradokument a student za něho získal Anděla. „Tentokrát uplatnili podobný způsob, že klip nestojí jenom na písni, ale má hraný záměr plus dialogy. Oba jsou vyspělí a šikovní filmaři," říká Tomáš Binter.

Probírali společně například to, jak vytvořit dojem, že všechny osobnosti z klipu byly pohromadě na jednom místě, když to ve skutečnosti nešlo. Binter dále oceňuje, že řadě hudebníků dokázali vložit do úst slova, která k nim patří a obsahově ladí s jejich mediálním obrazem – jako když třeba Marek Eben mluví o tom, že potřebuje oblečení, protože na golfu někdy prší.

Klipy s přesahem

„Přiměli je, aby k nim slova sedla, a to není režijně jednoduchý postup. Někteří lidé jsou na svůj mediální obraz alergičtí a tohle kluci zvládli," vypráví čtyřicetiletý režisér.

Klip mu „kluci" poslali s děkovným mailem a Binterovi se moc líbí. Cítí v něm expresivní humor Bártka a vidí typické vyprávěcí postupy Machaly. „Klipů vzniká hrozně  moc a jakýkoli originální nápad, který není samoúčelný a nese nějaký přesah, kdy se člověk zasměje a pak zamyslí, je moc fajn," hodnotí režisér.

S Bártkem, který má na kontě rovněž klip k písni Batalion od Divokýho Billa, pracoval i na svém snímku 100x nic. Zde mu student dělal pomocného režiséra. Do hlavních rolí filmu, jenž měl nedávno premiéru na festivalu ve Zlíně, obsadil Binter Ninu Divíškovou s Janem Kačerem a dotýká se v něm stárnutí vztahu. Režisérův tým tvořili zvukař Petr Forejt, nominovaný na Oscara za film Wanted, střihač Borek Lipský nebo kameraman Juraj Fándli, který natáčel Requiem pro panenku či Z pekla štěstí.

100x nic líčí den v životě manželů a jejich běžné životní situace. „Moc se mi líbil scénář Jany Janíkové –  ti lidé se milují a přitom se strašně iritují věcmi, které na sobě měli původně rádi. Jsou spolu dlouho, situace se opakují a vyvstávají otázky, proč spolu zůstali: jestli si netroufli odejít, nebo je zvyk silný…," přibližuje Tomáš Binter svůj 32 minut dlouhý film.

| Video: Youtube

Natáčení bral i jako formu malé terapie. Zhruba 80 procent jeho práce tvoří komerční zakázky, a tak se hraným filmem snažil alespoň nastolit otázky, o kterých se lidé mohou bavit. „Vím, že ten film nemůže spasit svět, ale někdo se třeba zamyslí. Ti, kteří řeší podobný problém, si mohou říct: nejsme v tom sami a možná, že když se na film podíváme, budeme na sebe hodnější," uvažuje Binter.

Oba herci, kteří jsou zároveň manželé, patří k jeho dobrým přátelům; Divíškovou obsadil i do svého staršího filmu Trofej. Na čtené zkoušky  jezdil k nim domů. „Vtipkovali, že tohle téma vůbec neznají a že jde o protiúkol, ale já je znám… I když mají s tématem zkušenost, musí najít klíče ke všem scénám a podtexty k rolím. Téměř v každém záběru byli ovšem připraveni, poslali maximální výkon, neslyšel jsem od nich slovo zareptání. Mají ohromně poctivý přístup k práci," chválí je režisér.

Natáčelo se s jedním zvláštním bonusem: od první verze scénáře mohli snímek sledovat studenti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati, kde Tomáš Binter učí.  U intimní scény tak třeba asistovalo padesát lidí navíc.

Jeho snímek vznikl v koprodukci s ČT, která jej uvede. Režisér by rád, aby se 100x nic dostalo i do jihočeských kin
a žádné nabídce se nebrání…