Prezentačním salonem více než 80 jihočeských spisovatelů lze nazvat novou publikaci s názvem Jihočeští spisovatelé aneb Někteří z mnoha. O její zrod se zasloužila aktivní prachatická knihovna a neméně činorodý Tomáš Červený z Týna nad Vltavou, kterému literatura a její tvůrci učarovali už v pubertě. „ I o známých jihočeských spisovatelích jen málokdo ví,“ říká v rozhovoru Tomáš Červený.

Jaké vlastně byly vaše první kroky za literaturou?
Nejdříve v úloze vášnivého čtenáře. Ve třinácti jsem se pak zapojil takovou kratší fantastickou povídkou do soutěže Děti, mír a umění a ke svému překvapení jsem vyhrál krajské kolo. Na gymnáziu jsem se uplatnil jako zástupce šéfredaktora školního časopisu Mendík. Samozřejmě jako skoro každý jsem v pubertě začal s básničkami, ale na rozdíl od mnohých mi tenhle vztah vydržel dodnes.

Jaké byly vaše další aktivity?
Ve druhé polovině 70. let jsem dokonce pro své přátele vydal samizdatově dvě básnické sbírky, které bych nyní v upravené formě rád připravil znovu knižně. Později jsem se přes jiné své záliby, jako archeologie, geologie a vltavíny, dostal k publikování populárně odborných článků například v Jihočeské pravdě, v Naší přírodě, Květech a dalších časopisech.

Jak jste přišel na nápad připravit publikaci o jihočeských autorech?
Už dávno jsem si uvědomoval skutečnost, že i o známých a populárních jihočeských spisovatelích třeba jen málokdo ví, že patří
k našemu jihu. Chtěl jsem tuhle autorskou garnituru zviditelnit právě díky její příslušnosti k jižním Čechám. A prvním krokem byla výstava…

Kde měla tahle výstava premiéru?
Na jaře v Prachaticích. Bohužel tam se vešla jen malá část jihočeské spisovatelské obce. Ale na druhé straně je to výstava putovní, takže se dostane prostřednictvím knihoven i do dalších měst.

Myslíte, že se vám podařilo dostat na stránky sborníku opravdu všechny jihočeské spisovatele?
Jsem si vědom, že ne. U některých se mi nepodařilo získat potřebné podklady v daném termínu, jiní, vesměs odborní publicisté třeba z muzeí a vysokých škol, tam být nechtěli a u jiných zase nebylo dost času, abych je oslovil. Ale většina jich v tomto přehledu je.

Kdo například?
Samozřejmě mezi prvními byl Věroslav Mertl, nositel Ceny za literaturu z roku 2001 a také jihočeské literární ceny Číše Petra Voka. Navíc je čestným předsedou Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Potom Ludvík Mühlstein, jehož knihy o přírodě znal v mé generaci snad každý kluk, nebo Jan Bauer, který má na kontě víc než 120 knižních titulů a jehož knížky čtivým a napínavým způsobem přibližují čtenáři českou historii.

Která další jména tam čtenář najde?
Jan Míka – autor scénářů televizních seriálů, Jan Schneider, textař a básník, který si po návratu z exilu zvolil za své působiště Třeboň, Milena Brůhová, jejíž jedinečné detektivky se odehrávají v nám důvěrně známém prostředí na jihu Čech, nebo strakonický Pavel Pavel, který naučil chodit exotické obří sochy na Velikonočním ostrově. Dále Vladimír Šlechta, který se nyní věnuje žánru fantasy, Jiří Hájíček, držitel ceny Magnesia Litera, František Niedl, jehož knihy ať už ze středověku nebo ze současnosti mají vždy vazbu na jih. Pak také Hynek Klimek věnující se bájím, pověstem a jihočeskému místopisu, Přemysl Veverka, Vladimír Šindelář, Ladislav Beran a dlouhá řada dalších z Jihočeského klubu Obce spisovatelů.

Jak jste prováděl výběr?
Hodně lidí z těchto kruhů znám osobně, ty zbývající jsem si vyhledal. Jsou tam zařazeni například i autoři, kteří publikovali třeba jen v kolektivních sbornících a almanaších, nebo takoví, kteří k jihu příslušejí trochu oklikou.

Například?
Třeba Ivo Šmoldas, který se už 11 let přerozuje z Pražáka na Jihočecha díky tomu, že převážně času vegetuje na své chalupě u Týna nad Vltavou, kde také vznikají jeho glosy, scénáře a pořady. Rád bych ale dosavadní přehled doplnil v rozšířeném vydání o další, kteří z jižních Čech pocházejí nebo jejich tvorbu formovalo zdejší prostředí – jmenuji namátkou třeba Jiřího Žáčka, Jana Rejžka, Martina C.Putnu nebo Lídu Rakušanovou.