Jihočeský malíř Jiří Ptáček oslavil letos šedesáté narozeniny. K životnímu jubileu uspořádala Alšova jihočeská galerie rozsáhlou výstavu ve Wortnerově domě. Expozice sleduje posledních dvacet let autorovy tvorby a nese název Ozvěny a nápovědy. Současná podoba jeho děl zobecňuje přírodní tematiku.

Děje a krajinné jednotlivosti přechází v obecné symboly. Autor se snaží proniknout k podstatě věcí a ke kořenům přírodních procesů. Velké barevné plochy s významovými detaily, pocit jako byste se vznášeli ve snu, i taková je Ptáčkova expozice „Možná si skrze obrazy porozumíme,“ láká malíř návštěvníky do Wortnerova domu.

Jak prožíváte své letošní jubileum? Co znamená pro vaši tvorbu?
Nijak zvlášť ho neprožívám. Mám výstavu, nový katalog, nové obrazy i představy o těch dalších. Myslím však, že každé ukončené desetileté i jiné mezní okamžiky života, jsou pro člověka důležité. Třeba proto, že si v nich uvědomí, kým je a kam směřuje.

Kde hledáte inspiraci?
Inspirace je všude kolem. Je to celý soubor podnětů, některé ani nelze slovy pojmenovat. Mnohdy se v nich zpočátku neorientuji, spíš je jen tuším, ale snažím se jim porozumět. Někdy to trvá i velmi, velmi dlouho, než mi konečně svitne. Prostě jsou to obousměrné ozvěny a nápovědy.

Musíte být pod tlakem emocí, abyste mohl tvořit, nebo vám stačí klid?
Klid potřebuji k soustředění. Když jde vše, jak má, tak vnímám jen barvy a linie, jejich vzájemné vztahy a pozorně naslouchám hlasu jakéhosi vlastního soukromého vesmíru.

V jakém ročním období se vám tvoří nejlépe?
Asi nejmocněji na mne působí zasněžená zima. A pak podzim. Ne až tak pro jeho všeobecně obdivovanou barevnost, ale pro jeho podstatu v ročním cyklu.

Jak dlouho jste nejdéle tvořil jeden obraz? Vracíte se opakovaně k plátnu nebo malujete takzvaně na jeden zátah?
K obrazům se vracím, a to poté, co jsme si od sebe navzájem odpočinuli. To bývá tak po po týdnu či měsíci, kdy v ozdravném režimu stojí otočeny malbou ke zdi. Nejdelší taková odluka trvala třináct let. Dnes dobře vím, že obraz doplácí na spěch a netrpělivost.

Jak konzervujete své nápady, když není plátno zrovna po ruce?
Jako úschovnu používám pouze svoji hlavu. Neduživé nápady tak mají šanci být zapomenuty. Tím spíše, že jen pouhý nápad je na obraz málo a na múzy příliš nevěřím.

Co pro vás tvorba znamená? Je to životní nutnost?
Malování obrazů je pro mne skutečně životní nutností, ale zároveň i trvalým zdrojem velké radosti.

Co byste k výstavě dodal a vzkázal návštěvníkům?
Pokud se jim podaří najít chvilku, určitě mne potěší, když přijdou. Možná si skrze obrazy porozumíme. A když ne, nevadí. Snad se to povede někdy příště.

Jana Matznerová