Věříte, že v Českých Budějovicích bude jednou rejnok, stavba podle plánů Jana Kaplického?
Na jednu stranu věřím, na druhou nevěřím. Možná bych věřit chtěl, ale má od samého počátku spoustu otazníků. Když jsem s panem Kaplickým domlouval výstavu v Domě umění, dohodli jsme se, že ji jako městská galerie věnujeme rejnokovi. Očekávání splnila, byl o ni enormní zájem. Chci, aby výstavy o architektuře byly něco víc než propagace architektů, aby měly přesah, což tato výstava splňovala.

Proč říkáte: „chtěl věřit"?
Protože je strašně důležité, aby takové stavby v celé republice nejen v Budějovicích vznikaly. Vezměte si, kdy v Čechách vznikl naposledy nějaký hodnotný kulturní stánek, ať galerie, filharmonie nebo nové divadlo.

V Plzni je nové divadlo, ve Zlíně Kongresové centrum, které navrhla Eva Jiřičná…
Já bych to nepřeháněl. Plzeň je dost odstrašující případ a Zlín bych jako příklad taky nedával. Zůstaňme u Budějovic: kdy se tady naposledy postavilo něco slušného, veřejného? Iniciativa okolo rejnoka byla velmi důležitá, ale B je to „kde", což jsem od počátku kritizoval, protože expanze města ze středu ven je velký problém (rejnok má stát ve čtvrti Čtyři Dvory pozn. red.). A druhý problém je, jak bude fungovat, co se týče provozu a nákladů. Podobná stavba mezitím vznikla v Linci, je tam letiště, dálnice, věci, které zde chybí. Sázet na to, že rejnoka naplní jen místní, je nesmysl taková stavba musí mít vizi mezinárodního dopadu, ne jen to, že se na ni budou lidé jezdit dívat. To ho neuživí.

Jste skeptik.
Spíše realista, protože si nedokážu představit, že se seženou peníze. Na Budějovice je to velké sousto, ač by to samozřejmě potřebovaly.

Dům umění do 3. května představuje RCR Arquitectes, španělský architektonický ateliér, který mj. klade důraz na souznění s přírodou. Vidíte paralelu s jejich návrhy u nějakého českého ateliéru?
Nevidím. Když se u nás něco povede, je to ojedinělá věc. Je zde pořád málo ateliérů, které by dlouhodobě dělaly kvalitní věci. RCR Arquitectes se od 90. let rozhodli, že budou působit ve městě Olot na úpatí Pyrenejí, a díky kvalitě, kterou v regionu předvedli, jsou dnes žádaní, vyhrávají mezinárodní soutěže, expandují hlavně v Belgii a ve Francii, dělali i něco do Dubaje.

Zažil jste v Olotu úchvat?
Víceméně ano. Například stadion nebo plovárna jsou skvělé počiny, abnormálně citlivě vsazené do krajiny.

Jak vnímají jejich stavby místní?
Je to malé městečko, má asi 12 000 obyvatel. Zpočátku tam byla určitá skepse, ale dnes je pozice RCR Arquitectes daleko jiná. S paralelou v Česku to má zase dvě strany: A je, že někdo chce v regionu působit, ale B je, že musí být klient. Takové věnování se regionu v Česku chybí, i proto tady tyto výstavy chci dělat a věřím, že třeba něco napoví.

V Domě umění děláte hodně výstav o architektuře. Kromě Kaplického měl největší ohlas 'Posed v lese lidí' od architektů ateliéru Mjölk, kteří na českobudějovickém náměstí postavili domek. Říkali, že kdo tam něco prožije, získá velkou svobodu. Co dal pobyt v domku vám?
Já jsem tam byl celý týden, chtěl jsem to zažít v maximální míře, v průměru jsem tam strávil 21 hodin denně. Dalo mi to neuvěřitelný zážitek, na který dodneška vzpomínám, a to z několika důvodů. Zaprvé poznání, že se i na malém prostoru dá žít. Druhá věc: ač to zní negativně, je to vlastně pozitivní zjištění jak se tělo unaví nicneděláním, chyběl mi pohyb. Zároveň bylo velice zajímavé, že místo, které notoricky znáte a kterým procházíte každý den, zažijete jinak.

V čem?
Že vnímám, jak to místo funguje, z pozice diváka, z jiné perspektivy. Jak ho využívají chodci, jakým nešvarem jsou auta, že je z náměstí kruhový objezd. Ba co víc, že o víkendu, v noci, se z něho stává závodnický okruh. Poznáte noční život města: že středa, pátek a sobota jsou nejkritičtější. A zajímavé bylo, že veškeré reakce byly pozitivní. Ukázalo to, že stačí malý prostor, ve kterém se dá žít. Že aby byla architektura kvalitní, nemusí být velká a bombastická.

Další architekt, kterého jste představil, Takeši Hosaka na náměstí postavil jeskyni řekl o budějovickém náměstí, že proti Japonsku jsme na tom dobře, protože zde sice stojí auta po obvodu, ale tam by parkoviště zabralo celou plochu.
Já jsem v Japonsku byl a tam byste tak velkou nezastavěnou plochu těžko hledal, kromě parků. Ale je to nesrovnatelné, protože urbanistická situace v Japonsku je abnormálně jiná než v našich městech. Tam taková náměstí nejsou, místo jako takové je tam strašně drahé, je ho abnormálně málo. Od Takešiho to byla spíš nadsázka.

Otisk zanechal na náměstí i architekt Martin Rajniš, který tam jako součást výstavy postavil zenovou kostku. Viděno s odstupem: v čem byla přínosná?
Přijde mi zajímavé, když může výstava expandovat do veřejného prostoru, i jako lákadlo do galerie. Divák si v reálu zažije, o čem výstava je. Reakce byly jen pozitivní, vím, že tam trávila čas spousta mladých lidí. A když si vezmu, co se dělo při výstavách soch ve městě, je zajímavé, že žádnou z těchto věcí vandalové neničili. Je důležité, kam se co dává, a co se kam dává.

Velký úspěch měla výstava architekta Miroslava Šika, jeho přednáška ve velkém sále Slavie byla vyprodaná. Jak se dívá na architekturu v Česku?
Hodně kriticky. V nadsázce říká, že ve Švýcarsku se nedá žít a tady se nedá pracovat. On je strašně radikální, zároveň pokorný, ale i náročný. Vidí velký problém v tom, co a kde se v Česku staví. Je velký vyznavač kontextu místa, v souvislosti celku, tzv. ansambl, staré doplnit novým. To tady hodně postrádá. Kvalitu, která jde ruku v ruce s tím, jak se zde přistupuje k architektuře, co se týče veřejných zakázek.

Jaká nová architektura se vám v jižních Čechách líbí?
Takové drobnosti. Nějaká rekonstrukce, pár soukromých domů. Ve Vodňanech otevřeli docela příjemnou věc, sportovní areál Blanice od architektů Edit!, v Budějovicích se mi nejvíc líbí stavba tiskárny Karmášek od architekta Ivana Kroupy. Jinak je tady velká díra a velká nutnost, aby se začala objevovat dobrá architektura. A abychom se vyvarovali šíleností i když je to těžké, je to privátní sektor jako je dostavba IGY. To moc pozitiv pro novou architekturu na jihu Čech nepřináší.

Co vám vadí na IGY2?
Mně vadí nákupní centra jako taková, arogance a zbytečnost toho stavění. Jak si vážím dobrých architektů, tak mi vadí prodejnost až prostituce některých architektů napříč republikou, že jsou schopni udělat za peníze cokoli.

S tou zbytečností by s vámi asi tisíce lidí, kteří do nákupních center jezdí, určitě nesouhlasily.
A vy si myslíte, že IGY je plné tisíců lidí?

Je tam často dost plno.
Já tam téměř nechodím, ale myslím, že další takové nákupní centrum není potřeba. Plus jde o zásah do Pekárenské i Pražské třídy, která má potenciál, aby se z ní stala tepna a kvalitní místo ve městě, ale jiným způsobem, než jak je to v tom problematickém návrhu IGY2. Ale to není jenom problém Budějovic: nákupní centra tohoto druhu jsou neštěstí pro celou Českou republiku. Měl bych tleskat, že má vzniknout další? Já budu tleskat, až vznikne kulturní stánek nebo něco, co není spojeno s materialismem.

Zlepšení co do architektury v jihočeské krajině zjevně nevidíte.
Jihočeská krajina má nesrovnatelně větší kvalitu než zdejší architektura. Když se vrátíme k RCR a paralelám v Česku: ve Čtyřech Dvorech vznikl v podobě parku malý náznak, že by to mohlo jít, ale záleží, co se s tím místem bude dít dál: jestli ho zaplní developerské opičárny, nebo se jej podaří zpracovat kvalitně. Park byl ale ze strany města jednoznačně pozitivní krok.

A nestojí architektura příliš mimo zájem společnosti, která dnes spíše řeší existenční starosti?
Jde o kulturnost, vkus a priority lidí. Vezměte si, jak kvalitní architektura se zde stavěla ve 20. a 30. letech a jaké domy si lidé nechávají stavět dnes: satelitní městečka, jak se nakládá se sídlišti… Bohužel pořád převažují negativní věci.

Lze změnit to, jak Češi vnímají architekturu?
Je to běh na dlouhou trať, ale dá se to změnit. Když budou klienti, kteří si nechají dělat od dobrých architektů dobré domy. Hlavní ale je, aby se dělaly soutěže, kde nerozhodne to, kdo je nejlevnější, ale kdo má nejlepší návrh.

Když to přeženu: v čem je pro člověka, který žije dejme tomu v Pohorské Vsi, důležité, že v jeho regionu bude kvalitní architektura?
Ale na venkově mnohá krásná místa jsou! Naši předkové k tomu přistupovali s pokorou, citem, vše bylo v souladu s krajinou. To, v jakém prostředí žijete, vás ovlivňuje. Architektura je strašně důležitá, má na člověka velký dopad po všech stránkách, pohybujete se v ní každou vteřinu svého života. Ovlivňuje vaše chování i pocity. Proto děláme výstavy architektury a přesahové akce: aby se s těmi věcmi měli lidé možnost trochu seznámit. Ukazujeme, jak architekti uvažují, co je inspiruje. Architektura mě zajímá především proto, že vytváří místo pro člověka. To je na ní nejdůležitější.