Po dvouapůlhodinové cestě do města ležícího na soutoku Dunaje , Inu a Ilzu si jdou pěvci a herci „okouknout“ své pozdější působiště. Značně zdobený rokokový styl interiéru sálu i jeho charakter připomínají částečně klasické kukátkové divadlo, které se podobá třeboňskému Tylovu divadlu.


Sólisté nejprve hlasově prověřují, poté chválí pohyb zvuku v prostoru, který se odlišuje od auditoria a šestnáctimetrového rozpětí portálu v sále českobudějovického kulturního domu Metropol. „Jeviště v tomto divadle je mnohem menší, takže jsme museli okleštit i scénu; ze dvou velkých dřevěných kruhů jsme sem dopravili pouze jeden a řešíme trochu jinak i světla.


Orchestřiště je velké, dalo by se říci, že dokonce větší než máme my. Ale prostorová akustika je rozhodně lepší než u nás,“ říká šéf opery Jihočeského divadla a režisér představení Miloslav Veselý. Vzápětí nekompromisně žádá od pěvců plné herecké nasazení i během zkoušky a upozorňuje na hlavní tenorovou roli prince Pao, kterou ztvárnil opavský pěvec Richard Samek. Je to totiž jeho dnešní premiéra v roli, kterou nastudoval pouze pro toto představení.


Můžeme dopředu prozradit, že se jí ujal znamenitě; v zákulisí byly o přestávce ze strany pasovské opery slyšet dokonce úsměvné žádosti o možném propůjčení tenora za hranice …

Titulkované představení

Stejně tak pěla chválu na malý koutek za divadelní oponou inspipientka Zdeňka Dubská.
„Aparaturu mají opravdu daleko kvalitnější a dokonalejší. Ty naše v Metropolu i v divadle jsou mnoho let staré a ne tak moderní. Je tady praktická funkce stmívání do modré barvy, takže neruší. Důležité jsou taky hodiny, spojení kamer s jevištěm a dirigentem, ty se dají přepínat,“ komentuje pracoviště řídícího centra představení Dubská.


Vstříc německému publiku, tak aby divákům bylo představení srozumitelné, vyšli organizátoři hostujícího divadla jednak formou tištěných dvojjazyčných bulletinů, jednak vypracováním a technickým zajištěním titulků v německém jazyce, které byly promítány nad oponu jeviště.


„Pro vnímání této opery je pochopení zpívaného textu obzvlášť důležité, protože se jedná o doslovné zhudebnění divadelní hry, která nemá uzavřené árie, střídá mluvené slovo s melodramem a tam, kde hudba končí, nastupuje mluvený dialog,“ uvedl dramaturg Zdeněk Řihout.


Je třeba zdůraznit, že soubor opery byl v městském divadle v Pasově velmi vstřícně a mile přijat a operní představení příběhu, jehož ústředním tématem je spor o dítě v kruhu a určení pravé matky, mělo velký ohlas. Obzvlášť velkého aplausu se dostalo představitelce dívky Hai-Tang v podání Kateřiny Hájovské, jejího bratra Čang-Linga ztvárněného Svatoplukem Semem a zmiňovaného prince Pao.

Přeshraniční spolupráce

Po uvedení Rusalky počátkem 90. let a několika hostováních na německé divadelní scéně jde po dlouhé době o významný krok ve vzájemné přeshraniční spolupráci. „Prozatím spolupráce fungovala spíš v proklamativní rovině, ale taková kulturní výměna na platformě tak velkých institucí tu ještě nebyla.
Myslím, že jsme měli čím reprezentovat, a to jak Jihočeské divadlo, tak České Budějovice,“ uvedl ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták. Dodal. Že kromě návštěvy pasovského divadla v Budějovicích, která se plánuje na 17. dubna, by rád zapojil do projektu další divadla.


„Jednáme s Plzní, rádi bychom oslovili Regensburg a uzavřeli takový Operring neboli operní kruh, který by tak přivedl na jeviště různá představení. Mohla by tak být relaizována vize středoevropského operního prostoru,“ uzavřel Šesták.


Není bez zajímavosti, že v dubnu při dvou reprízách inscenace Křídový kruh bude pořízen záznam českobudějovickým Českým rozhlasem s tím, že pak pro vysílání na vltavském okruhu bude pořízen sestřih z těchto dvou programů a bude odvysílán 26. května v rámci pravidelného operního vysílání na celostátním okruhu poprvé živý záznam pro milovníky opery.