Režisérka a scénáristka Stanislava Kočvarová vzala známou hru Aloise Jiráska
a libreto k operní verzi, které napsal Hanuš Jelínek, text zkrátila a především si pohrála s motivem divadla na divadle.
Představení tak začíná u toho, co obvykle diváci nevidí. Ochotnický spolek se rozhodne sehrát Lucernu, režisérka rozděluje role a kostýmy. To už přináší vtipné situace, například když všechny členky souboru chtějí hrát Haničku nebo Kněžnu a jediného muže zase příliš nepotěší, že jako svou divadelní partnerku vyfasuje skutečnou manželku.
I když se pak před divákem odvíjí klasický příběh Lucerny, představení je zábavné hlavně tím, jak poodhaluje různé technické a provozní okolnosti. Ochotníci před každým jednáním staví scénu
a dokazují svá předchozí slova, že vystačí s málem. Jen s několika jednoduchými rekvizitami dokáží na pódiu vytvořit otáčející se mlýnské kolo, náhon tekoucí zprava, zámeček s širokým schodištěm
a jezírkem i košatou lípu.
Režisérka na přípravu divadla na divadle pečlivě dohlíží, občas utrousí větu jako „Křoví vám jde" a na scéně zůstává po celé představení. Své svěřence diriguje ze skrýše pod stolem nebo za závěsem.
Postavy chvílemi zapomínají text a prosí o nápovědu, mají problémy s kostýmem nebo se jim nečekaně zatočí hlava a musí si sednout. Těchto okamžiků není mnoho, ale přicházejí přesně ve chvíli, kdy už Jiráskův text diváka trochu nudí, a slouží jako skvělé oživení. Pro herce je pak určitě příjemné vědět, že kdyby zapomněli text doopravdy, nic se neděje, protože to bude vypadat jako úmysl.
S málem si ŽAS vystačí i pro zvukový doprovod. Na jevišti po celou dobu stojí hudebníci
a například na housle vyluzují zvuk skřípání dveří. Když je ale potřeba, pomohou si prostě slovy. Ve scéně s vodníky se tak najednou ozve: „Šplouch, cák", což spolehlivě pobaví.
Mezi členy spolku je jediný muž, který ztvárňuje Kláska. Ostatní mužské role z Lucerny si musely rozdělit dámy. Na jevišti tak nosí kníry a mluví zhrublým hlasem. Dává jim to možnost trochu přehánět
v hereckém výkonu, aniž by to působilo rušivě. Méně věrohodný je jen úvod, kdy vystupují ve svých civilních rolích. Jakmile se však schovají za kostýmy, všechno šlape a za situační komiku a talent některých hereček by se nemuselo stydět ani profesionální divadlo.
ŽAS ukázal, kudy dnes vede cesta ke klasice z učebnic.
I když diváka více baví dění mimo Jiráskův text, dokáže každý díky tomuto představení spolehlivě odvyprávět také zápletku Lucerny.
