Labutí jezero podvádí diváka, říká ředitel divadla

Tu petici podepsalo již přes 200 lidí, i šéf baletu Národního divadla, houslový virtuos Pavel Šporcl či americká tanečnice, jež dlouho pracovala pod Jiřím Kyliánem. Vznikla kvůli tomu, že šéf baletu Jihočeského divadla (JD) Attila Egerházi příští rok v červnu skončí, protože ředitel JD mu neprodloužil smlouvu. Tato zpráva vzbudila vášnivé reakce a kritiku z mnoha stran. „To rozhodnutí padlo 
a já ho měnit nebudu,“ říká šéf JD Lukáš Průdek (33) s tím, že chce rozšířit záběr baletu o neoklasické i pohybové divadlo.

Attila Egerházi říkal, že byl ochoten dělat i klasický balet.
To není pravda. „Klasický balet jsou zombie,“ to ho cituji, něco, co je podle něho dávno pryč. Řekl mi, že by to dělat mohl, ale že jeho soubor by se okamžitě rozpadl.

V čem by měl mít nový balet širší záběr?
Attilova nabídka je šest let stejná. Já bych chtěl ukázat balet v širším pojetí, rozšířit záběr o pohybové a neoklasické divadlo. Teď je tady čistě moderní balet, úzce spjatý 
s choreografií Attily Egerháziho, která nese velmi pevně jeho rukopis, což je podle mě nedostatečný záběr.

Co vám na jeho rukopisu vadí?
Základem mého rozhodnutí je snaha rozšířit spektrum nabídky. To je, dejme tomu, 
70 procent důvodů. A pak zbývají další záležitosti, se kterými jsem původně vůbec nechtěl operovat, protože jsou to interní záležitosti divadla. Jako ředitel JD mám pod sebou nejenom balet, ale další tři soubory, technický provoz, výrobu, je to organismus, který by měl klapat. A v tom 
Attila působí komplikace 
a spolupráce s ním není jednoduchá, protože v mnoha ohledech, neuměleckých, není dostatečně profesionální.

close zoom_in Dejte příklad.
JD je vícesouborové divadlo a personálně jsme stlačeni na minimum. O to víc je potřeba dobře plánovat a plán držet. Příklad: připravuje se Labutí jezero na otáčivé hlediště, 
a aby tam mohly být dekorace, je potřeba udělat inscenační poradu. Její datum je dané, aby v dílnách mohli obsloužit všechny soubory a byl čas vše vyrobit. Attila posune poradu o 14 dní dál. To vede k tomu, že musíme zastavit výrobu dvou jiných inscenací a na technickou zkoušku Psa baskervillského a Carmen nedodáme všechny věci, ale jenom to, co je zcela nezbytné. Proč? Protože dílny budou vyrábět Labutí jezero.

Pardon, to ale působí zvenčí jen jako drobná provozní komplikace, která může nastat.
Takových drobných komplikací je ze strany baletu spousta. Může se stát, že kvůli okolnostem nebo lidské chybě se něco nepovede a divadlo pak udělá všechno proto, aby se to povedlo. To ale musí ten člověk chápat, a když je potřeba, udělat ústupek. Ale Attila je zcela nekompromisní a vyžaduje, aby divadlo splnilo veškeré zadání, které on dá.

A nepracuje takto každá výrazná osobnost? Že je nekompromisní, komplikovaná?
Člověk může být komplikovaný, třeba emotivní, ale pokud je profesionál, měl by dodržovat věci, na kterých se divadlo domluví. Další příklad: jako choreograf řeknu, že Labutí jezero bude ve dvou obsazeních, jedno bude hrát první premiéru, druhé druhou. Ale průběh zkoušek si naplánuju tak, že nejsem schopen připravit na druhou premiéru druhé obsazení, a teprve po první premiéře přijdu a řeknu: potřebuji ještě dvě zkoušky. To ale dost dobře nejde. Attila nebyl schopen připravit na druhou premiéru druhé obsazení. V prvním je v hlavní roli Viktor Svidró, v druhém Zdeněk Mládek, a to je držitel Thálie, pro balet důležitý člověk, má své diváky, ti přišli na druhou premiéru, a on ji tančil Viktor Svidró, protože druhé obsazení nebylo připravené. To je chyba choreografa.

Tohle se stávalo často?
Děje se to docela pravidelně. Co je pro mě velmi komplikované a co cítím do jisté míry i jako svoje selhání: inscenace, která se jmenuje Labutí jezero. Nemusí se vám povést představení, to se prostě stane, divadlo dělá 
17 premiér za rok a nemůžou být všechny super. Ale divadlo se musí chovat k divákovi tak, aby ho nepodvádělo, 
a Labutí jezero podvádí, svým názvem. Je to výběr z Labutího jezera stylem: něco z konce dám dopředu, něco posunu dál, pár věcí vyhodím a zabalím to do papíru, na kterém je napsáno Labutí jezero.

close zoom_in

To říkáte s vědomím, že to bude premiéra na točně?
Tohle říkám s vědomím, že to bude premiéra na točně. Proto z toho mám taky těžkou hlavu. Ale divadlo plánuje dopředu. Proto jsem k tomu udělal fotografickou soutěž, aby diváci mohli vidět na náměstí fotky a odhalit toho zajíce v pytli. Proto jsem udělal edukační programy, na které jsem pozval konzervativnější diváky. Hlavně mi vadí název Labutí jezero. Můžeme si vzít příklad v Národním divadle Brno, kde Mário Radačovský udělal Labutí jezero a jmenuje se Black and White. Kdyby se to naše jmenovalo Příběh Siegfrieda na motivy Labutího jezera, tak s tím nemám sebemenší problém.

A co vám na to řekl šéf baletu?
Že je to normální i ve světě, přinesl mi program k jiným představením ze světa, která se jmenují Labutí jezero 
a nejsou Labutím jezerem. To je pravda a šlo by to, kdybychom byli ve městě, kde je divadel víc, a věděl bych, že mám vyhraněný, skoro až experimentální soubor. Ale jsme Jihočeské divadlo a poslání máme trochu jiné. V tom cítím velký rozpor.

Jaké máte poslání?
Širší záběr. Zprostředkovat divákům informaci o tom, co je to tanec a co je to balet.

close zoom_in K tomu, co je normální ve světě: Attila Egerházi argumentuje, že úspěšný šéf zůstává u souboru mnohem déle než šest sezon. Ceny, které pod ním balet JD získal, jsou nezpochybnitelné. Jak odpovíte na jeho otázku: „Co jsem udělal špatně?“
Ano, je to skvělé, balet předtím asi žádná taková ocenění nezískal. Ale zase se dostaneme k tomu, že preferuji širší záběr nad úzkou výsečí. A zkušenost, kterou jsem 
s ním udělal u Labutího jezera, hodnotím velmi negativně.

To je ale jedna inscenace, předtím byla řada představení dobrých. Attila Egerházi je překvapen, že končí, protože dosud cítil vaši podporu.
Já jsem měl s Attilou korektní domluvu, vždy jsem mu na rovinu řekl, co si myslím. Řekl jsem mu, že baletní večer Podivín nemá příběh a že na mě působí – když to řeknu ostře – jako profesionálně zatančená etuda, která ukazuje různé techniky, ale jako představení nemá žádnou linku. Jeho odpověď byla, že linka je hodně fragmentovaná. Že Labutí jezero je podvod na diváka, jsem mu řekl taky. Byl bych špatný ředitel, kdybych mu házel klacky pod nohy – přeju si, aby na balet lidé chodili. Attila ode mě dostal i nabídku, aby zde dělal v roce 2017 jednu choreografii a jedno gala. Odmítl.

Ještě k těm 'komplikacím': Není to tím, jaké podmínky měl Attila Egerházi od předchozího vedení divadla?
Jistě. Bývalý ředitel Jiří Šesták si ho vybral, měl zájem, aby byl balet úspěšný, 
a do jisté míry se mu to dařilo. Ovšem spolupráce s panem Egerházim je natolik složitá, že celé divadlo musí zatnout zuby. A po šesti letech atmosféra v JD graduje a z pozice ředitele je pro mě velmi komplikované to dál držet. Kdybych byl přesvědčen, že Attila je ten správný směr, tak to budu prosazovat. Ale já o tom přesvědčený nejsem. A to, jak 
v divadle funguje, nemluví 
v jeho prospěch.

close zoom_in

Jak toho nového směru docílíte? Zaměstnáte další tanečníky, kteří ovládají balet na špičkách, nebo budete brát hosty?
Nemyslím si, že bychom se vrátili ke klasickému baletu. Je to spíš otázka neoklasického baletu, jehož choreografie vychází z techniky klasického tance. I moderní balet, který dělá Attila, tady bude mít do jisté míry pořád svoje místo. Pak mám radost z toho, že sem přijede soubor DOT 504 a uvede představení Collective Loss of Memory, což je pohybové divadlo, výrazový tanec. To je další nabídka. Baletní soubor JD by měl být veden k tomu, aby si tanečníci drželi úroveň, ale měli by spolupracovat se širším spektrem choreografů a pokusit se ztvárnit i jiné taneční žánry.

Jenže soubor se asi z větší části rozpadne. Attila Egerházi říká, že většina tanečníků sem přišla za ním.
V současné chvíli odchází spousta tanečníků: Viktor Svidró, Péter Rovó, Adéla Abdul Khalegová… Tyto odchody nemají vůbec nic společného 
s tím, že Attila končí. Jemu odchází v zásadě třetina souboru, to není málo. To znamená, že obroda probíhá už teď.

close zoom_in A nezviklala vaše rozhodnutí petice na podporu Attily Egerháziho, kterou podepsalo již přes 200 lidí, mezi nimiž jsou Petr Zuska, šéf baletu Národního divadla, Jiří Pokorný, letitý dramaturg českokrumlovského divadla, a další osobnosti?
To rozhodnutí padlo a já ho měnit nebudu. Petr Zuska podepsal petici, já se s ním neznám, tak se o ní asi dozvěděl od příznivců baletu a má zprostředkovaný jen jeden názor. Můj ne. Já své důvody každému rád vysvětlím. Pod peticí jsou určitě podepsány osobnosti, ale do divadla chodí asi 130 000 lidí, tak 100 podpisů… Každá taková změna má své zastánce a odpůrce.

Jste opravdu přesvědčen, že je dobré rozhodnutí zbavovat se úspěšného uměleckého šéfa?
Myslím si, že ano. Špatné rozhodnutí bych záměrně nedělal. Ale není to jednoduché rozhodnutí. Možná může být kontroverzní – což asi je, jak se ukazuje – ale já jako ředitel chci divadlo směrovat trošku jinou cestou, než kterou razí Attila, a vím, že on není ochoten tou jinou cestou jít.