Sjakými pocity jste přistupoval k téhle roli, plné negativních emocí?
Macbeth je role, do které jde každý herec s velmi nadšenými pocity, obrovská příležitost. Už právě proto, že je to poměrně dost rozporuplná role. Může se nám v některých fázích jevit jako antihrdina, kterému bychom sice chtěli fandit, ale nemůžeme, protože prostě je to vrah. Je to fanděníhodná postava, aspoň do jisté míry, pak už je morální stránka jeho osobnosti tak pošramocená, že se s tím asi těžko dokážeme popasovat.

Čemu se na ní dá fandit?
Je to těžké. Ten člověk je na začátku velmi úspěšný. Pak se mu začnou nabízet další věci, kterým on zpočátku ani nemusí rozumět, co z toho bude. On to prostě jenom vezme za špatný konec. Má příliš slabou vůli, aby to dokázal sám v sobě uhasit, a vzplane to. Fandit možná není úplně to správné slovo, ale rozumět mu. Jak se říká, příležitost dělá zloděje. Pokud se nám nabízí něco lákavého za cenu jistého morálního prohřešku, tak je jenom málo lidí, kteří by o tom aspoň na nějakou setinu vteřiny nezauvažovali, byť to vzápětí popřou a uhasí. To se Macbethovi nepodařilo. Můžeme uvažovat, jakým dílem proto, že je tak ambiciozní, jakým dílem je to práce Lady Macbeth, která velice 'jede' po té koruně a do jaké míry je to ta obrovská lákavost nabídky. Je to koruna…

Co obnášela příprava na tuhle roli?
Zejména naučení se textu, to je u Shakespeara obzvlášť zásadní. Důležité je snažit se porozumět, proč ta figura dělá to, co dělá. Nesnažit se do ní vcítit, to je nonsens, u mnoha figur to nejde. Ale snažit se porozumět člověku, o kterém čtu…

…jeho motivacím.
U Shakespeara je to někdy dvakrát tak těžká práce, protože byť je překlad od pana Hilského velmi srozumitelný, přesto jsou tam pasáže, kterým člověk na první přečtení úplně nerozumí. A je důležité vědět, co říkám, proč, z čeho to vychází a kam to směřuje. Další věc: na Krumlově je vždy dobrá fyzická příprava – občas si chodit zaběhat nebo zacvičit.

Začal jste trénovat?
Já se snažím během roku celkově, ale před Krumlovem je dobré to vyladit, aby se člověk neodepsal, ale na druhou stranu tak, aby se 'nerozkynul'.

Naběháte se asi hodně.
Mám během celé inscenace pauzu na jednu cigaretu, to je jediný moment, kdy se dostanu pod točnu, můžu si na chvilku sednout, vzít si bundu, abych neprochladl, protože jsem komplet propocený, dát si to jedno cigáro a napít se. Jinak pořád lítám dokola.

Když si vzpomenu na Osiřelý západ, řada lidí říkala: ten Volejník má divné oči. Dnes jste přišel taky podmračený. Není těch negativních emocí ve vašich rolích už trochu moc?
Já jsem tady hrál i pozitivní postavy, ale mám ty negativní rád, docela mi vyhovují. Krom toho bych se trošku pral za to, jestli Macbeth je tak vyloženě negativní, jsou tam i negativnější, které ho k tomu tlačí. Bohužel jsou zrovna v jeho hlavě, to je taky pravda. Ale negativní figury jsou pro herce vždy strašně zajímavé. Říká se, že jsou jednodušší, ono je to pravda i není. Pokud bych měl hrát Kostěje, černokněžníka nebo ďábla, tak jsou to přímočaře temné, záporné postavy. Ale ty, které dostávám, nejsou cele negativní, je tam zajímavé to, co je na nich dobrého.

Ale když hrajete postavy, které jsou plné zloby, nedeptá vás to?
Ne, v tomhle mám civil a divadlo odstřižené. Může to na mě mít nějaký deprimující vliv, aniž si to třeba uvědomuji, ale to jsou věci, které zase docela rychle přejdou.

Kvůli běhání kolem točny jste přemýšlel, že si pořídíte kyslíkový přístroj. Opravdu si ho koupíte?
Prodává se nějaký kyslík ve spreji, o tom jsem přemýšlel už kdysi do auta, přeci jen ty noční jízdy tady jsou a ono to člověka probere. Ale s tím přístrojem, to bylo spíš v nadsázce. To bych do toho musel vrážet docela dost peněz a pochybuji, že by mi to divadlo proplatilo (úsměv).