Skoro se zdá, že v jejím případě platí Caesarovo přišel, viděl, zvítězil. Před třemi lety, kdy na soutěž konzervatoří jela poprvé do Ostravy, se rovnou stala absolutní vítězkou. A letos v Teplicích titul s přehledem obhájila. Proto nepřekvapí, že ji rádi přijali na brněnskou JAMU. Dvacetiletá Anežka Vargová si přitom stále najde čas na stolní hokej, jemuž se věnuje na takové úrovni, že letos si z mistrovství Evropy přivezla stříbro.

Na přípravu měla letos méně času, přesto budějovickou konzervatoř, na níž dokončuje pátý ročník a která na soutěži získala rekordní množství cen, reprezentovala zářivě.

Koncert Jacquese Iberta a skladbu Mozartovu si opakovala od září. V severočeských Teplicích se cítila dobře, i díky tomu, že z pokoje, kde bydlela, měla do sálu pár minut.

„Ten den se mi hrálo výborně, jen přímo při soutěži hůř, nevím proč. Ale byla jsem šťastná, že jsem nedělala chyby, i když později jsem byla čím dál méně spokojená," vypráví flétnistka. V té chvíli ji přeruší její učitel a ředitel školy Petr Ries „Já se musím smát, její výkon byl neskutečně dokonalý, až na hlasité nádechy," ocení žákyni, kterou vede již od třetí třídy.

Byť v úspěch trochu věřila, absolutní vítězství v konkurenci dalších devíti žáků ji překvapilo. Dokonce cítila rozpaky, protože prý nedostala tolik bodů, kolik by se slušelo.

Jako jedinou ji vytleskali

„Nevěděla jsem, jestli si to zasloužím," říká skromně Anežka, načež se Ries skoro rozzlobí. „Jako jedinou ji vytleskali, dvakrát se musela vracet. Předseda poroty zmínil Anežku jako mimořádný výkon, já chodil po Teplicích a poslouchal chválu, jak úžasnou  flétnistku máme!"

Logicky následovala oslava. Jen někteří se při ní museli krotit, protože je ještě čekalo soutěžní vystoupení. „Zašli jsme hromadně do hospody 
a hezky jsme slavili. Dala jsem si pivo a můj profesor mě pak pozval na panáka," směje se mladá flétnistka.

Pochází z hudební rodiny, tatínek dirigent, maminka 
i sestry hrají na housle. 
A i když někdy vtipkují, že 'zase vyhraje', jsou pokaždé nadšeni. Za úspěchy vděčí Anežka kromě školy a talentu také hodně pevné vůli. Donutí se cvičit skladby, které jsou nezáživné, ale potřebné k tomu, aby se zlepšovala. Dovede si poručit, že do oběda odehraje dvě hodiny. Kdyby cvičení šidila, měla by výčitky.

Brno, kde nyní tráví nejvíc času, jí zpočátku připadalo cizí, ale dojmy se lepší. Kromě jiného získala dobré spolubydlící na VŠ koleji– zdědila je po sestře, jež rovněž studuje JAMU, ale má už vlastní byt. „Jsou výborné a trpělivé – vstávám většinou dřív," pochvaluje si.

Síly měřili hráči ze 14 škol

A když už je hudby moc, odskočí si Anežka ke stolnímu hokeji, který ji zvábil před osmi lety. Letos v červnu se ze dne na den s dalšími dívkami rozhodly, že pojedou na mistrovství Evropy do lotyšské Rigy, a skončily druhé, tedy nadšené. Předstihly je jen Rusky, ty se ovšem hře věnují profesionálně.

Českobudějovické konzervatoři přinesla soutěžní přehlídka, jež se v kategorii dechových nástrojů opakuje po třech letech,  rekordní úspěchy. Přivezli pět prvenství, 
o dvě víc získali pouze žáci 
z Prahy. A soutěžili hráči ze 
14 škol. „Statisticky je to náš největší úspěch. Vždy záleží na kantorech. Nejenže výborně učí na konzervatoři, ale také – a to je strašně důležité – si vychovávají talenty už na ZUŠ," zdůrazňuje Ries.

Anežka, jež nyní cvičí minimálně čtyři hodiny denně,  je živým stvrzením jeho slov. A její vztah k flétně obsahuje 
i duchovní rozměr. Pravidelně hrává v kostelech o Vánocích Českou mši vánoční. 
A hrává ji ráda. Z koled má pro ni zvláštní kouzlo Narodil se Kristus pán. „Asi proto, že poprvé zazní až na půlnoční…"