Vyhrála v kategorii poezie mezi všemi přihlášenými z šestých a sedmých tříd.

Až ze vzdálené jižní Moravy přijela Pavlína Kůrková se svojí maminkou převzít cenu od herečky Jihočeského divadla Věry Hlaváčkové. A přiznala, že její rodný kraj je nejčastějším tématem jejích veršů.

„Píšu nejraději o našem kraji. jsem z Lohovce, to je v Lednicko- valtickém kraji. Tahle byla první, kterou jsem posílala do soutěže a také jsem jí věnovala místům, kde bydlím," vyprávěla trpělivě dvanáctiletá básnířka.

Nejraději má ty své

Lásku k poezii nezapře ani ve velmi útlém věku. Básničky má velmi ráda, nejraději pak ty své. I když čte ve škole se svými spolužáky, nejčastěji hledá poezii v knihovně
„Ráda poezii i čtu, mám kartičku do knihovny a vždycky si nějakou dobrou knížku půjčím. Už si ale nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje ta, kterou mám doma teď," přiznala.

Nejčastěji píše odpoledne nebo večer, podle nálady. Své básničky dává číst pouze rodičům. „Většinou mi je totiž pochválí," usmála se.

Díky skvělému úspěchu nezaváhala ani s odpovědí na otázku, zda dorazí i příští rok. „Určitě se přihlásím," vypálila bez váhání.

Předsedkyní poroty, která rozhodovala o pětatřiceti oceněných autorech a dalších dvaceti čestných uznání, byla českobudějovická spisovatelka Miluše Vítečková, která píše pro děti předškolního a mladšího školního věku.Ta ocenila fantazii dětí a mnohdy dobré nápady autorů. „V minulém roce mnoho dětí psalo o násilí, bylo tam hodně krve, válek a vražd. V letošním roce měly děti asi více fantazie," pousmála se spisovatelka a dodala, že se často sešel u jednoho autora dobrý nápad, ale pokulhávající provedení.

Do soutěže se přihlásilo přes 600 autorů a osmičlenná porota musela všechna díla přečíst a ohodnotit. Podle Miluše Vítečkové složitost hodnocení ovlivňuje tématická různorodost.
„Srovnání je složitější, když je téma úplně volné. Navíc přečíst a zhodnotit tolik prací je velice náročné. Hodnotíme nápad, stylistiku a také gramatiku," vysvětlila a dodala, že v případě, že by počet přihlášených opět narostl, stálo by za úvahu upravit systém hodnocení a rozdělit například soutěžící podle krajů.

Celá soutěž však podle dačické rodačky smysl má. „Baví mě ta myšlenka, že si děti hrají ze slovy, věnují se psaní a přemýšlí," uzavřela.