Na křtu budou tři sudičky v kalhotách, slibuje Adéla Jonášová

Neschovává se za slavné příjmení, sama si zvolila jiné. Barvou hlasu i podobou ale mámu, zpěvačku Pavlínu Jíšovou, nezapře. Vlastní písničky natočila na maxisingl Teď a tady, který pokřtí 30. září od 19 hodin v českobudějovickém klubu Horká vana. „Když hrajeme s mámou ve dvou, hodně mi to dává,“ říká 24letá Adéla Jonášová.

Všechny čtyři písničky na maxisinglu jsou o lásce. Vyznáváte krédo All You NeeD Is Love, nebo je to jen náhoda?
Zrovna to tak prostě vyšlo. Normálně to tak není.

A jak je to normálně?
Tak všeobecně se to nedá shrnout. Když mě napadne melodie, tak i s textem, který třeba nejdřív nemá smysl, 
a dodělá se až později.

Album začíná písní Dejvice, ve které zpíváte, že vás tam kdosi poprvé svedl. Natočila jste k ní 
i klip, je vašemu srdci blízká?
Ta píseň je nadsázka, vymyšlená, to se vůbec nestalo. Ale je to rádiovka, proto se 
k ní dělal klip. Dělala jsem ho v Plzni s kamarády, povedl se, mám z něho radost.

Natočila jste čtyři písničky, ale píšete je již mnohem déle. Netoužila jste mít plnotučné album?
Toužila, mám už písniček na tři desky. Problém je sponzoring. Velkou desku plánuju na příští rok, tahle vznikla kvůli propagaci, abych se dostala do povědomí. Dá se sehnat jenom na koncertech.

Desku pokřtíte v českobudějovickém klubu Horká vana, kmotry budou písničkáři René Souček – váš partner – a David Stypka. Jak večer pojmete?
Každý bude hrát zvlášť. Svůj set zahraje René Souček, pak David Stypka a nakonec to zaštítím já s tím, že během svého koncertu je pozvu všechny tři včetně Marka Hlosty, který doprovází Reného Součka. Říkám, že jsem si vybrala tři sudičky v kalhotách. Davida Stypku znám přes Reného, pustil mi jeho desku a já ho teď mám nejradši ze všech interpretů v České republice. Jeho desku znám nazpaměť, proto jsem si ho vybrala a jsem ráda, že kývl, protože normálně hraje jenom s kapelou, a to, že jede jako písničkář, je hodně výjimečné.

Mámu jste pozvala?
Mamču jsem nepozvala na pódium, přijde do publika. Mamka se nechtěla nijak angažovat, aby si to lidé prvoplánově nespojovali s ní.

Čím budete křtít?
To se uvidí na místě, ale rozhodně tam po koncertě chvilku zůstaneme, protože je to moje rodné město, tak se to musí nějak oslavit.

René Souček je váš partner. Ovlivňujete se i hudebně?
Rozhodně se to v muzice hodně odrazilo. Když jsem se do něj zamilovala, tak jsem napsala během několika dnů asi pět písní. To mě hodně ovlivnilo a možná jsem je začala psát trochu jinak. Taky jsme pár věcí už napsali spolu, dohromady hudbu i texty. Baví nás to, je to zábava. Píšeme vtipné písničky a máme z toho radost. Ovlivňujeme se navzájem, funguje to výborně.

Kdyby člověk nevěděl, že poslouchá vaší desku, místy by mohl mít pocit, že slyší vaší maminku. Tak podobnou barvu hlasu máte. Jste ráda?
Pokud lidé říkají, že mám někde identický hlas s mámou, tak je to přeci ohromná pochvala, vždyť ona je zpěvačka par excellence. To je báječné. A kromě toho se snažím oslovit mladé lidi, kteří třeba Pavlínu Jíšovou vůbec neznají, není to tak, že by mě s ní každý srovnával. A myslím si, že píšu jinak než ona. Ale lidé, kteří mě znají, to oddělí: mám hlas níž posazený a víc zastřený, mamka má větší ječák.

close zoom_in

Je vidět, že na slavném jménu vaší maminky vydělávat nechcete: sama jste si zvolila příjmení Jonášová.
S jejím příjmením by asi ta cesta byla jednodušší, ale to by mě ani nenapadlo. Nechtěla jsem toho nijak využívat. Předtím jsem se jmenovala Lounková, ale to jsem si změnila, protože lidé mě na pódiu uváděli, že jsem Lohonková, Loutková, Lounová, strašně se jim to pletlo. Tak jsem si dala jméno Jonášová, protože kdybych se narodila jako kluk, jmenovala bych se Jonáš. Mám to tak i v občance, jsem oficiálně Jonášová.

U vás doma se asi hrálo od dětství. Mě by zajímalo, jaké to bylo, když jste s mámou začala hrát na pódiu, a jaké je to teď.
Hrozně moc jsem se vedle ní vyhrála. Obrovská zkušenost. Když jsem s ní začala hrát, byla jsem v pozadí, taková uťáplá, spíš jsem se dívala na lidi v kapele. Největší škola byla, když jsme začaly hrát samy dvě. Poprvé jsme takhle hrály na festivalu v Hrádku 
u Rokycan, to budou tak tři roky. Neměly jsme s kým hrát a Samson řekl: tak přijeďte samy. Udělaly jsme to a všichni říkali, že je to báječné. A je to škola, protože jsme spolu začaly komunikovat na pódiu, mamka už nemoderuje sama 
a vznikají i hodně vtipné situace, kdy spolu před diváky mluvíme jako matka a dcera, stejně jako doma. Hlavně moderátorsky mi to dost pomohlo. Když jsme ve dvou, hodně mi to dává. A mamka mi začala dávat prostor, máme to jako písničkářské duo matky 
a dcery.

Proměnil se váš vztah?
Ovlivnilo nás to poměrně hodně, protože jak jsme kolegyně, málokdy mluvíme o něčem jiném než o muzice, jezdíme spolu na koncerty v autě… Už to není normální vztah matka a dcera, kdy se ti dva baví jenom o tom, co bude 
k obědu nebo kam půjdou. Jsme spolu v kontaktu víc než jiní rodiče s dětmi. Navíc toho o mamce teď vím daleko víc než dřív, protože jako kolegyně z kapely jsem i její kamarádka a vím hodně, co se dělo, co se děje, což bych se asi za normálních okolností nedozvěděla. Víme toho o sobě prostě hodně.

close zoom_in Hráváte hlavně na folkových akcích, tak se chci zeptat: jaké to je, být dnes folkařem?
Nejsem si jistá, k čemu se mám hlásit. Vím, že jsem písničkářka, ale na druhou stranu napíšete píseň, ale jak se zaranžuje, to je druhá věc. Na mé desce jste si určitě všiml, že je spíš do popu. Tak si nejsem jistá, jestli se mám vyloženě řadit mezi folkaře, jestli je automaticky písničkář folkař. Jinak folk byl jistou dobu na ústupu, ale myslím si, že teď jde mezi lidi víc než dřív. Asi tomu hodně pomohl Tomáš Klus, který jezdí sám 
s kytarou. Dostalo se to mezi lidi, mladé začali zajímat písničkáři s kytarou. A všimněte si, že na youtube přibývá víc lidí s kytarou. Taky se děje hodně věcí, je třeba na ně reagovat a kdo jiný by to měl dělat než písničkáři alias folkaři, třeba jako Xindl X.

Vás to také láká?
Já to nechávám plynout, jestli mě něco hodně zasáhne… Mám přehled, ale nevyjadřuji se k tomu, zatím nemám potřebu a ani se na to necítím být dost dospělá.