Dlouhá léta usiloval Zdeněk Troup o to, aby lidé poznali umění jeho strýce, malíře a ilustrátora Miloslava Troupa. Nyní se mu to ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií podařilo. V zámecké jízdárně na Hluboké je od konce srpna k vidění retrospektiva tohoto autora, který žil v letech 1917–1993. Jedná se o největší výstavu, jaká mu kdy byla uspořádána.
„Strýčkova tvorba je dosud bohužel poněkud nedoceněna. Je to dáno jednak tím, že za minulého režimu nemohl příliš projevovat své názory, ale především jeho povahou. Byl nesmírně skromný, nerad prezentoval sám sebe. To je teď na nás,“ řekl Zdeněk Troup.
On a jeho bratr Vojtěch většinu děl po strýcově smrti zdědili a nyní je zapůjčili galerii. Zdeněk Troup dokonce jeden obraz sundal ze stěny ve svém bytě. „Trochu mě to bolelo, protože to byl můj oblíbený Milánský dóm, ale vidět ho ve výstavní síni je úžasný zážitek,“ dodal.
Expozice představuje Troupovu tvorbu od roku 1945 až po konec 80. let. K vidění je celkem 160 děl. Významnou část tvoří obrazy, které Troup namaloval během svého pobytu v Paříži. Zde těsně po válce studoval a poté i vyučoval na výtvarných učilištích. Spřátelil se také s autory takzvané Pařížské školy a nechal se ovlivnit kubismem a fauvismem.
Pařížské loučení
Nejznámějším obrazem z této doby je Paříž kolem šesté večerní. „Říká se jí také Loučení a dokonce se objevil i název Mona Lisa 20. století. Strýček sám si tohoto obrazu velmi cenil a měl ho vždy při sobě,“ doplnil Zdeněk Troup.
I když se Miloslavu Troupovi ve Francii dařilo, zvítězilo u něj vlastenectví a rozhodl se začátkem 50. let vrátit do Československa. Zde však již vládl totalitní režim a malíř nemohl pokračovat v kariéře. Využil tedy známostí s nakladateli a začal ilustrovat knihy. „Věnoval se tématům, která byla dost apolitická, především pohádkám, pověstem či historickým námětům. Uvádí se, že zůstal malířem i v té ilustraci, například většinu z nich podepisoval, což není běžné,“ připomněl Zdeněk Troup. Jeho strýc celkem ilustroval asi 130 knih, zlomek z nich je nyní k vidění na Hluboké.
Velký prostor na výstavě zabírá takzvaný pražský cyklus. Troup prožil v Praze téměř celý život a město mu bylo inspirací. Zachytil Karlův most i Chrám svatého Mikuláše. Měl ale vztah i k jihu Čech. Pocházeli odsud jeho rodiče, sám sem jezdil a kreslil jihočeské motivy. V expozici tak nechybí obrazy Třeboně, Zvíkova, Rožmberka či Prachatic. Doplňují je dvě velké tapiserie dle Troupových návrhů, které se vystavují úplně poprvé.
Zvláštní kapitolou malířovy tvorby jsou vitráže. Ačkoli tomu doba příliš nepřála, Troup jimi v 50. letech vyzdobil několik kostelů. „Ty sem samozřejmě přenést nemůžeme, a proto návštěvníci uvidí ukázku vitráží na videu. Člen rodiny Mikuláš Troup k nim dokonce složil varhanní skladbu,“ dodal Zdeněk Troup, šéf jihočeských kastelánů.
Častým námětem děl jeho strýce je podle něj kromě Prahy a sakrálních motivů filozofické téma blíženců v myšlenkách, lidí, které rozdělují bariéry, ale přesto jsou v myslích spolu. „Objevují se také odkazy na gotické a barokní umění. Byl označován za posledního gotického malíře a spojnici mezi historickou a moderní malbou,“ zdůraznil.
Nešel s trendy
Výstava Miloslava Troupa potrvá až do konce roku. Za zásadní ji považuje i kurátor Vlastimil Tetiva. „Pro mě je autor zajímavý tím, že u něj nenajdeme zlomy, zvraty ve výrazu či barevnosti. Zůstával na pozicích, nešel s trendy. Proto si myslím, že je to osobnost, a je škoda, že jej galerie opomíjejí,“ uvedl.
