Hned jak se dozvěděl, že při žhářském útoku ve Vítkově byla popálena malá holčička, napadlo ho natočit o osudu rodiny dokument. Hlavně chtěl ale pomoci. Sociolog, politik a publicista Fedor Gál se tak stal autorem námětu k filmu O jednom zločinu, o malé Natálce 
a lidech kolem, který vznikal 35 měsíců. Tento týden jej představil na Dnech slovenské kultury v Českých Budějovicích. Dalšími tvůrci jsou režisér 
a kameraman Martin Hanzlíček a fotograf Miro Švolík.

Fedor Gál nejprve kvůli spolupráci oslovil skupinu svých známých, mezi nimiž byl například dětský psycholog Peter Pöthe. Pak potřeboval získat si důvěru rodiny, která v té době byla v obležení novinářů. „Nejdřív jsme kontaktovali Markuse Papeho, který se o ně již staral a byl jejich zmocněncem. Ten nám otevřel dveře. Řekl, že nejsme žádní podrazáci a neuděláme 
z toho titulní stránku Blesku," vypráví Fedor Gál.

Před první návštěvou měl podle svých slov nepříjemné pocity. Všichni se báli podívat na popálené děvčátko, ale nakonec byli velmi překvapení. Nenašli totiž zlomené a deprimované lidi, ale rodinu, která se má ráda. „Napoprvé a podruhé jsme měli s natáčením ještě trochu problém, ale později už ne. Upřímně řečeno, rodina také brala mediální zájem jako svým způsobem nevyhnutelný a zároveň jako šanci na pomoc. Bez toho by například nebyla sbírka na bydlení," doplňuje Fedor Gál.

Natáčení dokumentu považuje za velmi odlišné od zpravodajských reportáží. „To kamsi do bytu vpadne banda lidí, pobudou tam dvacet minut a všechno vědí. Nám trvalo dva roky, než jsme začali mít pocit, že jsme trochu kamarádi. A to ještě neznamená, že těm lidem rozumíme," říká.

Sám sebe Fedor Gál nepovažuje za dokumentaristu. Natáčení filmu pro něj má vždy nějaký další význam. Jeho první snímek Krátká dlouhá cesta vznikl proto, že se chtěl dozvědět, jak zemřel jeho otec. Při práci na Dobré ráno Slovensko  přemýšlel o době, která je něj klíčová. U příběhu Natálky pak bylo nejdůležitější poskytnout pomoc rodině. Také proto tvůrci během natáčení uspořádali například i benefiční koncert.

Předem však vůbec nemohli předvídat, jak bude dokument vypadat. „Nevěděli jsme, jak se to bude vyvíjet 
a jak to skončí, ale asi ve třetině práce jsme si řekli, že film uděláme jako diář, to znamená jako sekvenci našich návštěv," doplňuje Fedor Gál.

Natáčení trvalo 35 měsíců a autoři mají z té doby celou řadu silných zážitků. Fedor Gál za nejemotivnější považuje pohled na zjizvené tělíčko malé Natálky, když si oblékala nové šatičky. „Na to do smrti nezapomenu. Fascinující ale byly i naše cesty do Budišova, kde rodina žije. Trvaly tři 
a půl hodiny a pokaždé jsme si toho strašně moc řekli," komentuje. Zaujalo jej také, jací lidé chtěli Natálce pomáhat. Jednalo se většinou o ty, kteří sami neměli skoro nic.

Při natáčení si podle svých slov uvědomil, že nezáleží na profesionalitě a tom, jestli vystudoval filmařskou školu, ale stačí když má člověk srdce. Přesto po 35 měsících s kolegy cítil, že je třeba udělat tečku. „Jak šel čas, bylo stále jasnější, že ta naše krizová pomoc musí přerůst do standardní starostlivosti odborníků. Řekli jsme si, že s natáčením skončíme, jakmile najdeme profesionální organizaci, která se bude o rodinu starat po nás," vysvětluje Fedor Gál.

S rodinou však nadále zůstává v kontaktu. Natálčina sestra Kristínka mu posílá emaily, byl v Budišově na návštěvě a opět se tam chystá. Zároveň natáčení filmu změnilo jeho pohled na svět. „Já jsem sociolog a celý život žvaním o problémech a popsal jsem kilogramy papíru. Teď jsem pochopil, že to intelektuálské žvanění a kontakt s drsným reálných životem jsou dva odlišné světy," uzavírá.

Dokument vznikl pod záštitou České televize. Jakmile bude odvysílán na obrazovce, zájemci jej najdou i v internetovém archivu. Spoluautor Fedor Gál snímek navíc nyní promítá na různých akcích po celé republice.

Kauza Vítkov

Čtyři neonacisté na dům obývaný devítičlennou romskou rodinou ve Vítkově na Opavsku zaútočili v noci na 19. dubna 2009. Tři z nich do oken hodili tři zápalné láhve, čtvrtý čekal v autě. Při následném požáru byli zraněni tři lidé. Nejvážněji právě tehdy ani ne dvouletá Natálie,  která utrpěla hluboké popáleniny na 80 procentech těla. Jejich čin souvisel se zviditelněním extremistických skupin a se 120. výročím narození Adolfa Hitlera.
Žhářský útok rodině zcela změnil život. Natálka strávila v nemocnici víc než osm měsíců. Má za sebou desítky operací a lékařů se už bojí. Zoufale křičí, jen se k nemocnici přiblíží na dohled.