Nejhezčí pocit? Můj obrázek v Mánesu

Vtipný, chvílemi cynický, zároveň však pokorný, takový je Jan Farkas, jihočeský malíř kresleného humoru, pro něhož je typický humor beze slov, tenká jednoduchá linie, čínská tuž a akvarel. Své první kreslené vtipy dělal už na základní škole a publikovat je začal hned po revoluci. To si také jako jeden z prvních kreslířů založil vlastní webové stránky www.kreslenyhumor.cz, i když se mu všichni smáli a nechápali, jakou má perspektivu vrážet do něčeho takového peníze. Avšak také díky webu se může pochlubit několika cenami ze světových soutěží. Tím nejaktuálnějším je speciální cena z Ruska, kterou získal před několika dny. „Na soutěžích se mi líbí i výhry, z Číny mi jednou poslali i 300 juanů, dodnes je mám schované,“ říká jedenačtyřicetiletý kreslíř.

Můžete přiblížit vaše aktuální ocenění, které jste získal v Rusku?
Jedná se o speciální cenu poroty z mezinárodní soutěžní přehlídky kresleného humoru na dané téma Vejce a kuře, která probíhala koncem minulého roku v ruském lázeňském středisku Anapa. Uzávěrka byla loni poslední říjnový den, pak do konce roku z došlých obrázků byla uspořádaná výstava a letos v lednu proběhlo vyhodnocení. Cenu jsem získal za obrázek, na němž dvě slepice hrají kulečník s vejci. Potěšilo mě to, protože soutěže se zúčastnily také světové špičky z Ruska, Číny, Polska a Turecka. Toto jsou státy, ve kterých se kreslenému humoru daří, a v nichž se rekrutují světové špičky tohoto oboru.

Toto není váš jediný úspěch. Jakých ocenění, která jste během dvaceti let získal, si nejvíce považujete?
Určitě to je první místo ze světové soutěže v Číně z roku 2006. Dále několik čestných uznání také z Číny a z Jižní Korey. Nejkrásnější pocit jsem ale měl, když můj obrázek visel před několika lety na společné výstavě České unie karikaturistů v pražském Mánesu. To jsem byl hodně pyšný, možná se mi něco podobného už víckrát nepoštěstí.

Jak se o těchto soutěžích dozvídáte? Všechny objíždíte osobně?
Ne, to bych nemohl. Kreslení není má živnost, mám svoji práci. A navíc některé výstavy už dnes probíhají jen na internetu, nikoli v klasické kamenné výstavní síni. Vše funguje dnes již ve většině případů elektronicky nebo poštou. Dříve jsem byl v České unii karikaturistů, která posílala oběžníky. Ale dnes už se dá vše vyhledat na internetu. Jsou tam všechny informace. A potom, když už vás ti pořadatelé jednou mají v databázi, tak vás pak už obesílají a informují automaticky. Chodí vám pozvánky a vy si vyberete, čeho se chcete zúčastnit.

Máte své vlastní webové stránky. Kdy jste si je založil?
Krátce po revoluci v roce 1990. Už tenkrát jsem internet vnímal jako skvělé médium. Pamatuji si, jak se mi všichni smáli a nechápali, proč to dělám, proč do něčeho takového vrážím tolik peněz. Málokdo v internetové prezentaci viděl perspektivu. Byl jsem jeden z prvních kreslířů, který si po revoluci udělal svůj web. Proto jsem měl štěstí, že tato doména byla volná.

Jak jste naznačil, kreslení není váš zdroj obživy. Dá se tímto žánrem vůbec uživit?
Bohužel v dnešní době je kreslený humor na ústupu a těžko se s ním prosadíte tak, aby přinesl nějaký finanční zisk. Je to už jen úzká skupina lidí, která se o to zajímá. Samozřejmě je pár autorů, jak českých, tak světových, kteří jsou špičkami v tomto oboru, ale těch je skutečně jen pár. Přitom, jak málokdo ví, vtipná kresba je novinový žánr, který obohacuje tvář médií. Já jsem dříve publikoval v periodikách Nový Dikobraz, Podvobraz, Hec, Pardon a v sobotní příloze Jihočeských listů. V té době jsem dělal průměrně pět obrázků týdně. Dnes, kdy už tyto časopisy neexistují, to je už jen tak pět měsíčně. Jediné, v čem publikuji, je černobílý měsíčník Sorry. V jediném humoristickém časopise, který u nás vychází, dostává přednost černý humor, ale ten mi sedí.

Kdy vás napadlo, že byste něco takového zkusil? Vzpomínáte si na svůj první kreslený vtip?
Vždycky jsem rád kreslil. Už na základní škole jsem si obkresloval postavičky ze Čtyřlístku nebo z Dikobrazu, až to vykrystalizovalo v kreslené vtipy. Svůj první vtip jsem namaloval asi tak ve dvanácti letech, ale už si ho nevybavuji. A v jednadvaceti letech mi vyšel první obrázek v tisku.

Jak vůbec kreslený vtip vzniká? Máte ho nejdříve vymyšlený ústně, nebo prostě sednete k papíru a začnete malovat?
Nemám úplně zaručený způsob, jak vtip vymyslet. Někdy si třeba něčeho všimnu okolo sebe a hodím to na papír, někdy dostanu téma od pořadatelů soutěží a pokud se mi líbí a chci se účastnit, tak si sednu a kreslím si k tématu, dokud mě něco nenapadne. Možná by připadalo v úvahu podívat se večer na zprávy a tam by se nějaký vtipný postřeh objevil, ale já bohužel vtipy o politice nekreslím.

Což vás asi oproti ostatním karikaturistům znevýhodňuje?
Ano, takových 90 procent vítězných prací na soutěžích tvoří obrázky s politickým podtextem, i když se prvoplánově týkají třeba sportu. Ale já politické vtipy nedělám, protože mě to nebaví. Přestože vím, že je to můj handicap.

Jaké kreslíře máte nejraději? Máte nějaký vzor?
Z těch českých je to Miroslav Barták. Ze zahraničních se mi líbí holandský autor Yrrah (pozpátku Harry), který bohužel již nežije. A pak se mi obecně líbí karikaturisté z bývalých zemí SSSR a Polska.

Počítáte si, kolik vtipů jste nakreslil?
Vtipy si nepočítám, ale pár stovek to už je.

Co dá větší práci - vtip vymyslet, nebo namalovat?
Jak kdy. Nejdéle mi trvá, když dělám vtip v barvě. Většinou mi hodně času zabere skicování, kdy se rozhoduji, co na obrázek dám, kam a co vypustím a proč, nebo když postavičky chci nakreslit v nějakých nezvyklých pózách.

Kolik výstav máte během vaší dvacetileté tvorby za sebou? Kde všude jste vystavoval?
Zúčastnil jsem se několika společných výstav v České republice i ve světě, sám i jako člen unie karikaturistů, a dále jsem měl osm vlastních výstav v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Písku, Táboře i Vodňanech. Naposledy loni v létě v Galerii Na dvorku v Českých Budějovicích. Bohužel tu pro tento žánr není moc prostor. Líbí se mi, jaký přístup zvolili například v Táboře k začínajícím či alternativním umělcům – ti zde mají možnost vystavovat v Galerii Infocentrum na náměstí. Něco takového tu v Českých Budějovicích chybí.

Co aktuálně vás v blízké době čeká? Nějaká další soutěž?
Před dvěma týdny jsem poslal pár obrázků do soutěží, které se konají na volná témata v Číně, Turecku a Polsku. Tak se nechám překvapit. Na těch soutěžích se mi líbí mimo jiné ty výhry, které mi někdy zašlou, mám je schované na památku. Například z Číny mi jednou kromě diplomu poslali poštou v obálce třista čínských juanů. Dodnes je mám.

Jste otcem dvou synů (12 a 15 let). Zdědili kreslení po vás?
Výtvarný talent mají oba, ale takové čtyři roky je zajímá hlavně skate. Jezdí na skatu a fingrují (fingerboarding je miniaturní obdoba skateboardu, jezdí se prsty – pozn. red.). Abych se jim přiblížil, začal jsem jim fingerboardy vyrábět. Nejdříve pro jejich potřebu, pak i pro kamarády ze školy a nakonec je ode mě odebírá jeden budějovický skateshop. V designech na nich uplatňuji i kreslený humor, takže toho se asi už nikdy nevzdám.

JANA HOLOUBKOVÁ
Autorka je novinářka