Když přišly zimní pošmourné dny, zaměstnanci se chodili do záplavy barev v prvním patře nabíjet. Tato 'recenze' na vlastní kůži dokazuje sílu prací, k nimž se lze ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie (AJG) přivcítit do 
23. března. Tomáš Vosolsobě, zástupce silné generace z přelomu padesátých a šedesátých let, tam má dosud nejrozsáhlejší retrospektivu. Po třech letech od jeho smrti mu ji připravil kurátor Vlastimil Tetiva, který o něm napsal i monografii, jež se tento týden křtí v Poštovním muzeu.

V 60. letech Tomáš Vosolsobě (1937 - 2011) vystavoval, potom se na deset let odmlčel. Ranými pracemi retrospektiva v suterénu Wortnerova domu začíná. Lehce patrná je trocha expresionismu, silně fantaskno. Následuje období dekalků, náhodných otisků barev, které Tomáš Vosolsobě vrstvil, 
a informelu, zjednodušeně řečeno spontánně se rodící abstraktní bezprostřední malby. Pět těchto prací nyní AJG koupila do své špičkové sbírky českého informelu.

Zde se již počíná Vosolsoběho fascinace osami a symetrií, vliv českého baroka. Ta s léty sílila. Předělem se stal rok 1982 a jeho odchod do Švýcarska. De facto emigrace. Se Švýcarskem se jeho obrazy rozesmály, jak píše v nové monografii jeho kamarád 
a svědek na svatbě, filmař Karel Vachek. Vstoupily do nich jásavé barvy. V sále naproti pokladně se projevuje jedna zajímavost: obraz jakoby 'teče' z rámu, například akryl z roku 1998 se kolem rozvaluje žlutě a zastavuje ho až bílá stěna. „Barvy se do sebe promítají, prostupují se navzájem, odráží se jedna v druhé,“ říká Vlastimil Tetiva.

Více informací a glosa v úterním Deníku