Poslední obrazy a básně Josefa Čapka vznikaly v dílně koncentračního tábora.
Do dnešní doby se dochovaly jen proto, že je ostatní vězňové šířili mezi sebou a přepisovali. Pohnutý osud českého malíře a spisovatele připomíná výstava v písecké galerii Sladovna, která potrvá až do 12. srpna. Většinu dokumentů sice již veřejnost zná, ale expozice je výjimečná scénou, kterou vytvořila kurátorka Pavla Petráková Slancová se spolupracovníky ze Sladovny a ze Společnosti bratří Čapků.
Výstavu ozvláštňuje dřevěná stavba, která připomíná celu nacistického koncentračního tábora a umocňuje název expozice: Heftlink Josef Čapek – příběh posledního obrazu. „Německé slovo heftlink neznamená jen vězeň. Je to speciální pojmenování pro vězně nacistického koncentračního tábora," připomněla Pavla Petráková Slancová.
Josef Čapek byl vězněn po celou válku, gestapo ho zatklo hned 1. září 1939. Už dlouhé měsíce před tím však blížící se válka poznamenala jeho tvorbu. Právě z tohoto období pocházejí obrazy, jejichž dominantou je obloha s těžkými tmavými mraky, a také část knihy Psáno do mraků. Ale jsou známé také jeho kresby proti totalitě publikované
v Lidových novinách.
Josef Čapek prošel koncentračními tábory Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen
a Bergen Belsen. Právě tady zemřel na skvrnitý tyfus na samém konci války. O přesném datu se ale historikové mohou jen dohadovat. Symbolický hrob má Čapek na Vyšehradském hřbitově.
Jak ukazuje výstava ve Sladovně, ani uprostřed hrůzných válečných podmínek, nepřestal malovat a psát. „Jeho básně pomáhaly přežít i spoluvězňům. Ti je přepisovali, šířili mezi sebou a tak je vlastně zachránili. Vydány byly v roce 1946," dodala Kristína Váňová, předsedkyně Společnosti bratří Čapků.
Ústředním tématem výstavy je obraz Matka s dítětem umístěný v imitaci vězeňské cely. Jedná se o jedno z posledních dvou děl, které Čapek namaloval v dílně koncentračního tábora. Díky statečnosti
a čestnosti mnoha lidí se pak tento unikát dostal do Galerie výtvarného umění v Ostravě, která ho zapůjčila Sladovně.
Návštěvníci se s pohnutými osudy Čapkových děl mohou seznámit také v písemných vzpomínkách spoluvězňů. „Zájem o ručně malované obrazy se mezi SS rychle rozšířil. Chtěli obrazy podle předloh. Většinou to byly kýče, ale také veliké a krásné reprodukce. Toto malování začalo být pro Čapka trýzní. Odmítal kreslit podle předloh, naříkal, že by šel raději k lopatě. Raději si kreslil malé kompozice. Ty malé obrázky kreslil pomalu, gumoval, opravoval, kopíroval, zahodil, a zase znova. Několik jsem jich zachránil," napsal jeden ze spoluvězňů.
Pozoruhodná je část expozice s rukopisy veršů nebo jejich útržky, filozofickými texty
a dalšími artefakty propašovanými z vězení. Ale jsou tu i „zavržené" obrazy. Po válce totiž začala manželka Jarmila plnit Josefovo přání – v září 1940 jí z koncentračního tábora Buchenwald napsal: „Pomalovaná, odložená plátna pod pódiem v mé pracovně jsou zkažené a nedokončené věci, které bych chtěl jednou přešepsovat, abych na ně nanovo maloval, tedy ne pro výstavní účely nebo dokonce pro prodej určená díla. Nesmí také přijít do mé pozůstalosti!" Paní Jarmila
a později také dcera Alena část obrazů rozstříhaly. Všechny však naštěstí nezničily.
Písecká výstava je připravená ke 125. výročí Čapkova narození a připomíná také jeho literární tvorbu zejména pro děti, jeho novely, eseje, prózy dramata, novinářské texty a výtvarné kritiky. Jsou tu i fotografie z rodinného života, z nichž některé pořizoval jeho bratr Karel.
Návštěvníci mají zároveň možnost příležitost vidět dokumentární film, jehož režisérkou je Pavla Petráková Slancová. „Vedle výpovědí členů rodiny Josefa Čapka jsou zde i slova pamětnice osvobození koncentračního tábora v Bergen Belsenu a odborníků z oboru české literatury a historie. Nechybí ani záběry míst, kde byl Josef Čapek nucen trávit závěr svého života, popsala produkční Sladovny Sylva Kofroňová. Promítá se každý den kromě pondělí, vždy v celou hodinu.
